K zamyšlení

Johnny Depp jednou řekl:
„To, co se rozhodnete tolerovat více než jednou, se nevyhnutelně stane vzorcem, který se bude opakovat. Tím, že si nestanovíte jasné hranice, učíte ostatní – i sami sebe -, že určité chování nebo situace jsou přijatelné, i když jsou vám nepříjemné nebo vás zraňují. Pokaždé, když dovolíte něco, co je v rozporu s vašimi zásadami nebo vaší pohodou, otevíráte dveře pro to, aby se to opakovalo. Stanovení hranic není jen o pevnosti, ale také o sebeúctě.“

To je tak hluboká úvaha o důležitosti hranic, a to jak ve vztazích s druhými lidmi, tak v nás samotných. Když něco jednou povolíte, může se to zdát jako malý kompromis, ale časem se tyto malé kompromisy sčítají, a než se nadějete, zakořeníte ve vzorcích, které vám už neslouží. Je tak snadné spadnout do pasti přílišné vstřícnosti, zejména když vám na někom nebo na nějaké situaci velmi záleží. Ale pokaždé, když ignorujete vnitřní hlas, který vám našeptává: „Tohle pro mě není to pravé,“ dovolíte, aby se do vás vkradla neúcta nejen ze strany druhých, ale i ze strany vás samotných.

Hranice neznamenají odstrčení druhých, ale vytyčení jasné hranice v písku, která určuje, kde začíná vaše vlastní hodnota. Je to účinný způsob, jak říct: „Vážím si sám sebe natolik, že nebudu přijímat méně, než si zasloužím.“ Stanovením těchto hranic posilujete svou vlastní hodnotu a vytváříte prostor pro zdravější a ohleduplnější interakce. Někdy se obáváme, že stanovením hranic budeme působit tvrdě nebo nevlídně, ale ve skutečnosti jsou hranice hlubokým projevem lásky – lásky k sobě samému i k druhé osobě, protože vytvářejí podmínky pro rozkvět vzájemného respektu a porozumění.

Bez hranic se život může stát sérií kompromisů, které nahlodávají vaši sebeúctu. Časem se tyto kompromisy promění ve vzorce, které utvářejí způsob, jakým prožíváte své vztahy, a dokonce i to, jak vnímáte sami sebe. Je velmi důležité rozpoznat, kdy vám určité chování přestává sloužit, a mít odvahu se mu postavit. Stanovení hranic není jen projevem síly, ale také projevem péče o sebe sama. Nejde o to ovládat druhé; jde o to převzít kontrolu nad svým vlastním blahem.

Vzpomeňte si, kdy jste něco nechali plavat – poznámku, která vám připadala neuctivá, požadavek, který překračoval vaše hranice, nebo chování, které vám ublížilo. Pokaždé, když jste to nechali plavat, aniž byste to řešili, vyslali jste sobě i ostatním zprávu, že je to přijatelné. Postupem času to podkopává váš pocit vlastní hodnoty a je těžší se tomu postavit, když se stejné věci opakují. Hranice jsou způsobem, jak tento cyklus přerušit. Nejde o to, abyste byli přísní nebo neústupní, ale abyste ctili své vlastní potřeby a hodnoty.

Je snadné zaměnit toleranci za laskavost nebo flexibilitu, ale existuje bod, kdy se přílišná tolerance stává škodou pro vás samotné. Skutečná laskavost začíná tím, že jste laskaví sami k sobě, a to znamená říci „ne“, když něco překračuje meze. Znamená to uvědomit si, že si zasloužíte respekt, důstojnost a péči – a že je v pořádku to vyžadovat od lidí kolem sebe.

Stanovení hranic je nakonec způsob, jak chránit svůj klid. Nejde o odmítání druhých, ale o přijetí sebe sama. Čím více to budete praktikovat, tím více si budete pěstovat prostředí, kde budete obklopeni lidmi, kteří vás respektují, kde se vám bude dařit beze strachu, že vás někdo využije nebo vám ublíží. A co je nejdůležitější, učíte sami sebe, že si tento respekt zasloužíte, že vaše pocity a potřeby jsou důležité a že je v pořádku je upřednostňovat.

Poslouchejte tedy svůj vnitřní hlas. Když se vám něco nezdá, respektujte to. Když někdo překročí hranici, řešte to. Hranice nejsou bariéry – jsou to mosty ke zdravějším, respektujícím vztahům, a to jak s ostatními, tak se sebou samým. A tím vyšlete jasný signál: „Vážím si sám sebe natolik, že se nespokojím s méně, než si zasloužím.“

Zdroj: FB,

Překlad do Čj Sofie