Trochu poezie na všední den

Píseň o lásce

Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struny nechví se.

Prchává někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smíchu,
skrývajíc se ve řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeřích,
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mě naději však zabrání
– ani strach, že přijde zklamání,

abych neklesl pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.

Jaroslav Seifert