„Ten, kdo sedí s pokorně skloněnou hlavou, rukama složenýma v klíně nebo spočívajícíma na kolenou, s myslí a srdcem naplněným posvátnou úctou, v upřímném, uctívajícím a zahloubaném ponoření, které si není vědomo ničeho jiného než božské přítomnosti – ten se modlí, medituje, uctívá, ten je již v nebi.“
Paul Brunton: Vnitřní potřeba náboženství, Uctívání v životě
Přidat komentář