K zamyšlení

Mysl může být užívána k mnoha věcem, ale většina lidí ji užívá jako skladiště. Naplňují ji vzpomínkami a zážitky spolu se všemi věcmi, které se jim líbí nebo nelíbí. Co nás vede k tomu, abychom ukládali určité části své minulosti a vyřazovali jiné? Není to tím, že lpíme na příjemných zážitcích a odhazujeme ty bolestné. K oběma máme úzký osobní vztah, silnou náklonnost. Bez té by minulost jednoduše zmizela. Náklonnost je psychologická. Uchovává bolest, která je ještě cítit, i radost, o které doufáme, že se bude opakovat. Avšak tím, že se naše mentální skladiště orientuje na minulost, je plné různých věcí, které nám již neslouží.

Je to jen naše fantazie, že naše skutečné Já se ukrývá někde v naší minulosti. Kdyby někdo moudřejší a silnější, než my srovnal tyto kousky, vrátily by nám zpět celého člověka.

Překročit vlastní ego znamená opustit zvětralou iluzi a začít čelit čerstvé realitě. Všichni lpíme na obrazech nás samotných, které se rok po roce navrstvují. Na některých obrazech vypadáme dobře, na jiných špatně. Obrazy však nemohou nahrazovat skutečnost. Naše skutečné Já je vitální a živé, posunující a měnící se každým okamžikem. Chcete-li porozumět svému pravému Já, musíte držet krok s jeho pohybem. K nalezení našeho skutečného Já dochází v běhu. Totéž platí i pro milost, jelikož je součástí našeho pravého Já.

Dospěli jsme do bodu, který bude pro mnoho lidí nepohodlný. Pohybující se Já představuje radikální změnu oproti pevnému, jistému já, které nám slibuje ego. Ucítit, že vám půda pod nohama náhle ujíždí, je zneklidňující. Přesto nás proces pouštění se k tomuto bodu vede. Vyžaduje se přesunutí oddanosti. Kapitulace přináší sestup milosti, ale nikoli jedním rázem. Milost je způsob života, který se neopírá o žádnou starou rekvizitu ega. Ježíš to vyjadřuje pregnantně takto:

„Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí ani mol a rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. (Matouš, 6,19)

Náš starý způsob života soustředěný na šetření, plánování, předvídání, zajišťování bezpečnosti a spoléhání se na hmotné statky musí ustoupit novému, založenému na důvěře v prozřetelnost, na žádném plánování nebo předvídání a na nehmotných pokladech. Hluboká proměna je nezbytná, nicméně kroky, které by dostaly člověka odsud tam, nejsou nastíněny. Prvotní důraz je kladen na víru.

Víra je vnitřní jistota, že taková radikální proměna může nastat a nastane. Víra však nepotřebuje být slepá. Rovněž nesmí být založena na ničem, co je mimo nás.

Deepak Chopra, Znovuobjevení těla, vzkříšení duše