K zamyšlení
„Život je milost. Každý život. Vy máte jen nedostatečné vědomosti
o pozadí dění, proto vám připadá mnohý osud strašný a Bůh ukrutný.
Jistě, že bys měl otevřit své nitro a pomáhat potřebným.
Ale mít nitro pro chudé či trpící nemusí znamenat,
že se vadíš s Bohem a se světem. Podívej se na osud Kuruovců,
protivníků Pánduovců. Krišna se vtělil
a každý krok jeho avatárství byl od počátku určen.
K jeho misi patřilo zničení Kuruovců.
Takto viděno něměli Kuruovci „vůbec žádnou šanci.“
Pod tímto zorným úhlem je třeba pohlížet na debatu,
kterou s nimi vedl sám Krišna v rámci zachování příměří.
Jemu bylo zřejmé, že diskuse nepřinese žádný výsledek,
neboť mělo dojít k bitvě a k vítězství Pánduovců.
Kuruovci nebyli ochotni kompromisu.
Krišnova cesta za nimi se zdála být neuspěšná.
Jen se zdála – neboť správně nahlíženo, stalo se něco
docela jiného: Krišna se nejen držel dharmy, řádného konání,
které předepisuje vyhnout se válce jak nejdéle je to možné.
Krišna také obdaroval Kuruovce svým daršanem
/požehnán svatou osobou/. Spatřili Pána z nejtěsnější blízkosti.
Mohli s ním mluvit, slyšet jeho líbezný hlas, zažít jeho božskou energii.
To byla ta velká milost, kterou Krišna Kuruovcům poskytl.
V bitvě byli sice poraženi. Avšak zažitek Krišnovi blízkosti jim zůstal.
A dále působil. Proto se znovu narodili za zcela jiných okolností
a mnozí po dvou nebo třech životech získali
konečné osvobození, mókša. Pokus se vidět za vším vždy to dobré.
Když to při nejlepší vůli nedokážeš, buď se víc snaž nebo to
dobré prostě přijmi.
Neměj strach, nezabloudíš, Boží milost je všude.
Zvláště pak při těch, kteří nasazují svou odvahu,
aby dobro našli a uskutečnili.“
Promluvy k Západu, Sathya Sai
Přidat komentář