Aktuálně na nebi…

Sobota po probuzení a právě jsem dostala ránu na solar. Zpětnou vazbu na konzultaci, kterou zřejmě obě strany vnímaly jako extrémně náročnou a intenzivní. Potud to vidíme stejně. Dál se však vnímání situace liší. Zatímco já bych naše setkání označila za náraz do zdi a první naprasknutí ztuhlé blokace, klientka by možná použila spíš výraz bezohlednost a bezcitná krutost. A právem. Každý vnímáme situaci ze svého pohledu.

Konzultace této razance a tohoto charakteru se čas od času naskytne. Situace tvrdá a surová pro obě strany. Podobně jsem kdysi dávno vnímala své první setkání s Bowenovou terapií: bolest až za hrob, nevěděla jsem, jestli mám řvát nebo svou fyzioterapeutku odkopnout, nadávky lítaly vzduchem a na doporučení o následném sezení jsem v duchu zvedla prostředníček. Čtyři, možná pět let pauza a dnes je pro mě tahle terapie možností první volby v jakékoliv tělesně zaseknuté situaci. Totéž na úrovni duše a konstituční homeopatie. Byl to nářez, já se zmítala vzteky ve své vlastní náhle odkryté mizérii a nutně potřebovala ukázat prstem na viníka. Pokud se lék trefí a přesně vyhmátne podstatu problému, zákonitě nejprve nastoupí propad. Doufali jsme v utišení a místo toho je nám hůř. Dočasně.

Konstelace s odůvodněním? Luna + Uran + Lilith v Býku, proti nim Venuše ve Štíru. Téma našich osobních hodnot náhle a brutálně rozhrábnuto, z hloubi duše, kde si je setrvačně hýčkáme, vyvrženo na povrch, nemilosrdně exponováno světlu a konfrontováno s nejryzejší autenticitou existence. To bolí. K tomu Lilith a její polarizace – milovaná i nenáviděná, obdivovaná i opovrhovaná. Ta má projekci všeho, co nedokážeme přijmout, přímo v popisu práce. A teď nám to ukáže.

A víte, co mi to připomnělo? Byli jste někdy na takovém tom buzeračním pionýrském táboře, kde se každé ráno udělují body za úklid? Všichni vědí, že je to šaškárna, nastrkají si věci do skříňky, jakž takž ustelou a s pocitem, že všechno cajk, čekáte, až se ta trapná záležitost odbude. Deset bodů ode dveří, to víš, že jo, a hurá na snídani. Jenže dneska má službu někdo jiný, ten někdo vstoupí do místnosti, odkryje peřinu, otevře skříňku, mlčky se zahledí do její útrob a pak s ledovým klidem vyhrne celý její obsah na podlahu. Pohlédne nám do očí a beze slov odchází. Přeber si to, jak umíš. I tohle patří k životu.

Takže, na ránu na solar si nestěžuju. Potřebovala jsem ji. Přišla přesně včas. A bez obav, všichni se dnes v určité podobě dočkáme. Neznamená to, že máme uhnout, sklonit se a začít si sypat popel na hlavu. Ale ani padnout a skučet, protože sebelítost nám nepomůže. Tahle rána přichází proto, abychom se vytrhli ze setrvačnosti. Abychom si uvědomili, kdo jsme a kde stojíme. Abychom si ujasnili, na čem v posledku skutečně záleží a co je jen zvyk, pohodlnost, lenost. Abychom zrevidovali motivy, efektivitu a důsledky svého jednání. Abychom si ověřili, jestli jdeme po své jedinečné, pravé cestě. A na té cestě se srovnali. Stačí zastavit se, prodýchat náraz, obnovit ztracenou rovnováhu, udělat si v sobě pořádek a přijmout cokoliv, co sami poctivě uznáme za pravdivé.