K zamyšlení

„Tvá hodnota není určena zevními okolnostmi, ale pouze stupněm, ve kterém projevuješ Boha. Tvé vnitřní hodnoty nemohou být pozemským ponižováním nebo pokořováním porušeny ani zničeny. Ale nemohou je také zvětšit velebení a chvalozpěvy. Proto se tě nikdy nesmí dotýkat způsob, jakým s tebou jednají nevědomí lidé. Zůstaneš, čím jsi, ať jsi ponižována nebo velebena. Nauč se být spokojená ve všech podmínkách a okolnosti, které ti osud přináší, přijímat s naprostým klidem. Bude-li tvá práce na božském plánu vyžadovat, abys žila ve velké chudobě, nebo stála na vysokém místě a disponovala velkým jměním, musíš na obojí pohlížet jako na prostředek k velkému cíli. Nic z toho nesmí narušit tvůj vnitřní postoj. Tak se přijímání všeho stane božským. Musíš však vždy zvážit – i když se tě v tvém nitru nic nedotýká -, kdy se máš jako zástupce vyššího vedení bránit proti pokořování a urážkám a kdy se máš skromně odtáhnout od velebení. Přijímání všeho se nikdy nesmí zvrhnout v apatickou lhostejnost nebo zbabělou bezcharakternost.

Zvol vždy to nejlepší, nespokojuj se s podřadným. Musíš dokázat rozlišovat krásné od škodlivého, dobré od špatného nebo zlého a pravdivé od falešného, božské od satanského. Bez dokonalé schopnosti rozlišování je člověk jako spolupracovník na božském plánu nepoužitelný.

Chceš-li být užitečná, musíš také dokázat plnou silou bojovat. Mečem pravdy musíš být schopna bojovat proti stínům omylů, abys dopomohla božskému k vítězství na Zemi. Ale tvoje vznešená a odvážná ochota bojovat nesmí nikdy zdegenerovat do hloupé hašteřivosti.

Nesmíš zapomenout, i když musíš často odvážně bojovat, že se máš bít duchovními zbraněmi, abys přinesla Zemi mír. Máš bojovat, abys roztržené proměnila v jednotu a vnesla mír mezi bojující. Z tvé lásky k míru se však nesmí stát zbabělé nebo pohodlné odmítání boje.“