K zamyšlení

Šrí Nisárgadatta říkával: „Jsi na cestě domů. jak to, že tomu nevěříš? Když se trápíš tím, že by ses měl zřeknout světa, jsi na omylu. Světa se zříkat nemusíš, stačí, když se zřekneš úsilí a strachu; vzdáš se menších rozkoší pro vznešenou rozkoš Boží.“

Oddat se probuzení je revoluční čin, je to transformace světa. Mahághosánanda z Kambodže učil, že i uprostřed nezměrného utrpení může člověk zůstat v srdci šťastný. Cílem duchovního praktikování je, abychom v sobě navzdory všemu probudili dobrotivé, soucitné srdce. Jaký smysl má naše sádhana (duchovní praxe), pokud nedokážeme být šťastní? Jedině v moudrosti otevřeného srdce, jež nepropadá zmatkům, můžeme na všechny podoby tohoto světa hledět s něžným soucitem. A v té věčné Milosti, z níž všechno povstává a do níž se vrací, můžeme spočinout.“

Z knihy Po extázi prádelna od Jack Kornfielda