Duchovní bojovník – Útěcha pro srdce v těžkých časech
Vlastnosti duchovního bojovníka
Když některé mírumilovné a jemné duše poprvé slyší o duchovním bojování, bývají tímto pojmem odrazeny. Toto slovní spojení se jim zdá být neslučitelné. Může být pravý spiritualista násilný? V doslovném překladu je duchovní boj násilný málokdy, avšak spiritualisté se musejí vědomě bránit agresivním útokům a skrytému ovlivňování, jež mají za cíl pokřivit jejich identitu. Opravdový spiritualista musí bojovat jen proto, aby unikl zničujícímu pohlcení lavinou neustále vzrůstající bezbožnosti a materialismu, jež rychle zaplavují svět. Skuteční spiritualisté se proto musí zapojit do bitvy, jinak bude svět okraden o naše duchovní dědictví.
Naše pravá identita spočívá v tom, že jsme věčné bytosti a důležité je, abychom jako věčné bytosti přemýšleli a jednali. Musíme mít na paměti, že každá osoba hraje svoji roli v celkové energii této planety. Můžeme si tedy zvolit, že uděláme něco pozitivního a nějakým podstatným způsobem svět změníme, anebo můžeme nečinně přihlížet a čekat, zatímco se pomalu staneme produktem narůstající agresivity a hrubosti tohoto hmotného světa.
Abychom žili skutečně nenásilný život, musíme pochopit a vstřebat typické znaky duchovního bojovníka prostřednictvím studia a úsilí v duchovní praxi. Naším cílem je předat vám nástroje, které potřebujete pro přípravu na 21. století. Pokud se domníváte, že jsou tyto pomůcky pro vás vhodné, pak je využijte. Máte-li pocit, že pro vás nejsou nevšímejte si jich, však uvědomte si však prosím, že lidstvo je ve svízelné situaci.
Musíme pochopit, že jsme ve stavu podobném válce a naučit se jakým způsobem se bránit. Musíme znát jak zlepšit svou odolnost a jak se potýkat s každodenními negativními vlivy věku Kali, jinak začneme být náchylní ke snadnému podléhání útokům systému materialistů.
Jestliže jste připraveni spojit všechny oblasti svého vědění do jediné síly v zájmu spravedlnosti, pak jste vyslyšeli výzvu k boji. Pokud zatím nejste hotovi nést pochodeň duchovního bojovníka na plný úvazek, přejeme vám úspěch ve všech vašich soubojích a vězte, že znalost nástrojů, které vám předáváme, vám i tak přinese velký užitek.
Kontrolní seznam duchovního bojovníka
Následující soupis považujte za svůj služební kontrolní seznam a bez něj nevycházejte z domu. Tento přehled slouží jako výčet vlastností o něž by jste měli usilovat a jako ukazatel pro zjišťování vašeho pokroku. Využijte jej k určení pozice na které se nacházíte ve svém duchovním boji. Každé položce věnujte důkladnou pozornost a čestně zhodnoťte, zda jste ji zvládli. Zatímco se naší planety postupně zmocňují negativní síly, ostražité uplatňování duchovního způsobu boje, se může osvědčit coby naše skutečné záchranné lano. Každý z těchto bodů je pro úspěch vašeho úsilí zásadně důležitý, neberte tedy prosím tento seznam na lehkou váhu, neboť jako v každém boji, neozbrojeného bojovníka čeká zkáza. Po úvodním vyjmenování se budeme věnovat každé položce zvláště.
1.Ovládání smyslů
2. Pokora
3. Odvaha
4.Pravdivost
5. Soucit a skromnost
6. Nezájem o materiální zisky
7. Žádné plýtvání časem
8. Trpělivost a nesobeckost
9. Pevná víra
10. Vytrvalost
11. Zvídavost a nadšení učit se a rozvíjet
12. Odevzdání se Boží vůli
Ovládání smyslů a mysli
Prvním nástrojem pro dosažení pokroku v životě, je ovládání smyslů a mysli. Aby duchovní bojovník získal převahu, potřebuje mít mysl pod kontrolou. Jestliže je naše mysl rozptýlená, přechází od jedné filozofie ke druhé, od jednoho náboženství k druhému, od jedné práce k druhé, od jednoho partnera k druhému, pak se nad sebou musíme zamyslet. Je třeba provést sebeanalýzu, abychom zjistili, kde jsou naše slabé stránky, neboť v těchto oblastech kde jsme slabí budeme podrobování zkouškám nejvíce. Usměrnění mysli a smyslů redukuje oblasti, v nichž můžeme být napadeni.
Mysl je nesmírně mocná a může být naším největším přítelem, dokáže však být i naším největším nepřítelem. Rčení „nezaměstnaná mysl je ďáblovou dílnou“ je pravdivé. Naopak aktivní, progresivní, oddaná mysl je místem, kam Pán může zaměřit své poselství. Pán v srdci, pouze vyčkává, aby se mohl projevit, ale mysl dokáže tento projev blokovat. Duchovní bojovníci nechávají vědomě otevřít dveře své mysli, jež umožní Pánu aby skrze ně konal.
Mysl má svůj přirozený, původní předmět pozornosti, stejně jako je včela přirozeně přitahována k nektaru a nejdůležitějším a nejpřirozenějším účelem mysli je rozjímání o Bohu, o našem Otci, matce a službě jim. V tomto světe je však bohužel tato původní funkce mysli ztracena a odvedena rozptýlením hmotného světa, který však jen slibuje štěstí. Proto se mu říká svět máyi, iluze. Mysl podmíněna hmotou je jako stroj, který je omezeně naprogramován k reakcím na události ve svém okolí. Stejně jako každý jiný stroj, který porovnává svůj naprogramovaný úkol s vnějšími situacemi, se bude mysl stavět proti podnětům, jež jsou mimo rámec jejího programu, tudíž bezprostředního uvědomování. Mysl má mnoho záškodnických vlastností a bude se pokoušet racionalizovat, argumentovat a stavět bariéry, aby zjistila, že žádná vyšší vesmírná poselství neproniknou k duši. Naše takto podmíněná a omezená mysl nemá v oblibě změny a má velký strach, abychom se jí nezřekli. Proto mysl nechce, aby duše měla navrch.
Duchovní bojovníci proto musejí nejprve zjistit, jaké má jejich mysl návyky a určit zda jedná jako přítel, či nepřítel. Objevíte-li, že jedná jako nepřítel, tak jako je tomu u většiny lidí, nenechte se tím prosím odradit. Raději začněte pracovat na tom, aby jste svojí mysl, jemně přiměli k tomu, aby si uvědomila, že její podmíněné sklony nepřinášejí žádné skutečné uspokojení a vysvětlete jí na základě duchovní inteligence, že opravdový mír, soulad a vyrovnanost vzejde ze součinnosti s Bohem, s touto prvořadou záležitostí duše.
Vedle tohoto vnitřního dialogu se sebou samým pomozte své mysli, aby si zvykala na to, že není tím, kdo velí. Tolik lidí je v této době pod diktaturou svých smyslů, tolik lidí tráví své životy v honičce za věcmi, jež nejsou skutečné – ztratí se nebo se rozpadnou. Je snadné se zaplést ve schématech tohoto štěstí slibujícího matrixu. Život většiny lidí se točí pouze kolem jezení, sexu, spaní a ochrany toho všeho. Však to je vědomí zvířecí, nikoliv duše. A my jsme dokonalé duchovní bytosti. Proto abychom byli skutečně naplněni, potřebujeme rozvíjet své ušlechtilejší schopnosti a prožívat vznešenou extázi, na kterou má každá bytost právo. Ovládnutím smyslů a usměrněním mysli položíme základy k tomuto vyššímu stavu existence, v opačném případě se dopouštíme násilí sami na sobě a nemůžeme nijak pomoci ani ostatním.
K tomu abychom se dokázali vymanit se zvířecí úrovně vědomí a jít výše je třeba vyvinout postoj důrazu a statečnosti a více se už nepoddávat čemukoliv k čemu se naše smysly mají tendenci připoutávat. Teprve poté můžeme mít vlastní život ve svých vlastních rukou. Do té doby jsou v rukou našich smyslů a následující karmy. Však v okamžiku, kdy se přiblížíme k vyššímu vědomí, obdržíme pomoc.
Prvním krokem k ovládání našich smyslů a mysli je zamyslet se nad kvalitou společnosti, se kterou se sdružujeme. Podívejte se blíže na lidi s nimiž trávíte svůj čas. Usnadňují vám podléhání smyslovým žádostem, nebo vás dokonce povzbuzují abychom se řídili výhradně svými pudy, podpoření teorií pana Darwina, že jsme ze zvířat tudíž zvířata? Další úsloví, že „člověka poznáš podle toho s kým se sdružuje“, je také velmi pravdivé.
Coby duchovní bojovníci musíme buďto pozvednou vědomí lidí se kterými se sdružujeme anebo se poohlédnout po takových lidech, kteří oceňují vědomí Boha a duchovní rozměr života stejně jako my. Je-li člověk alkoholikem, měl by se vyhýbat takovým lidem a prostředí kde se alkohol nachází. Tento postup každému přijde rozumný a je stejný i pokud jde o duchovní záležitosti. Jestliže nechcete žít život, v němž jsou na prvním místě žádosti vašich smyslů, pak není moudré trávit svůj čas s lidmi, kteří se ničemu jinému než uspokojování smyslů a plánováním toho jak toho docílit nezaobírají.
To neznamená, že se máte stát elitářem a zpřetrhat veškeré vazby s rodinou a přáteli. Navrhujeme vám pouze, aby jste se blíže podívali na své svazky s lidmi, se kterými se sdružujete. Pokud vás udržují uzavřené v nižším vědomí, je třeba tyto vztahy seriózně přehodnotit. Zatímco pokračujete v povznášení svého vědomí, tito lidé si budou muset sami vybrat zda také pozvednou své vědomí, nebo se od vás odcizí. To se stane přirozeně. Druhým způsobem v usměrnění mysli a smyslů je poskytnutí alternativ. Jestliže například někdo přestane kouřit, je pro něj obvykle nejlepší najít si za to nějakou náhradu. Když někteří lidé dostanou chuť na cigaretu, vezmou si žvýkačku, někdo jde běhat, dělají cokoliv, co u nich funguje nejlépe, dokud nedospějí do stádia, kdy pouhé pomyšlení na cigaretu vzbuzuje odpor.
Takovýmto způsobem musí duchovní bojovník přistupovat k usměrnění svých smyslů. Nesnažte se pouze přestat se všemi věcmi, u kterých zjišťujete, že vás fyzicky, mentálně či duchovně poškozují. Potřebujete pro tyto věci najít alternativy. Pokud například trávíte volný čas se skupinou přátel a uvědomíte si, že se pouze otupují omamnými látkami a odrazují vás od ušlechtilejších záležitostí, neznamená to, že je máte vyloučit ze svého života a stát se samotářem. Najděte si nové přátele, navštěvujte duchovní komunity a vnořte se do vyšších přátelských vztahů. Vyhledávejte takové lidi, co mají stejnou oblast zájmů a podobné cíle, jako máte vy.
Posledním krokem je být zodpovědný ke svému pravému já. Prozkoumejte, jestli jsou pro vaše duchovní já destruktivní vaše vlastní činy. Uvědomte si, na co myslíte, co říkáte, co děláte, jak na sebe vzájemně působíte s lidmi, jak se sami chováte. Neustále vyhodnocujte kde se na své duchovní cestě nacházíte a kam se chcete dostat. Kvalita vašich myšlenek a životního stylu ovlivní to, jak účinný bude útok narušitele.
Jsou-li naše myšlenky vyššího kalibru a my můžeme s láskou přemýšlet dokonce i o nepřátelích, pak se staneme pevností a nikdo nenajde způsob jak se vetřít dovnitř. Naše usměrňování zajistí rovněž ochranu před naším vnitřním nepřítelem, kterého jsem již rozpoznali ve své hmotně podmíněné mysli. Usměrnění nám umožní vytrvat v dobrých i špatných časech a dovolí nám téměř samovolně dělat to, co je třeba. Snažte se prosím organizovat svůj život tak, aby byl jednodušší, usměrněný a podporovaný vyšším vědomím. To vás posílí na vaší duchovní cestě.
Pokora
Druhým nástrojem je pokora. V této době pokládají lidé pokoru za známku slabosti, skutečnost je však taková, že pokora je mocnou zbraní. Společnost považuje pokoru za postoj přemoženého vůči tomu, kdo jej přemohl, místo toho aby ji viděla jako postoj síly. Musíme tedy pravou sílu pokory znovu objevit. V Bibli stojí, že ti kdo jsou čistého srdce. spatří Boha, a že ti kdo jsou mírní, převezmou zemi. To je pravý opak názoru dnešní společnosti, která pokládá mírného člověka za někoho kdo je využíván, vykořisťován a popírá sám sebe, jelikož si neprosazuje svou věc. Bible zdůrazňuje, že zvítězí mírní lidé. Neříká se hloupí nebo naivní, ale mírní. V mírnosti, či pokoře je síla soustředění a jistá myšlenka poslání či záměru. Uskutečňujeme toto poslání či záměr s odhodláním – bez ega, bez rozptylování, bez jakéhokoliv vyvádění z míry.
Osobu s nadměrným egem rozrušuje v jeho okolí příliš mnoho věcí. Něco v okolním prostředí přivodí stav nerovnováhy a takový člověk bude mít pocit, že musí jednat, aby dal situaci do pořádku. Někdy je třeba jednat, ale jde o naši přehnanou připoutanost k tomu věci okamžitě zachraňovat bez vědomí vyššího záměru Prozřetelnosti, jelikož v ten víru nemáme, tudíž vše a zásadně musíme dělat sami. Tímto způsobem vyčerpáváme příliš mnoho energie a je to způsobeno právě nedostatkem pokory vůči Nejvyššímu. Výsledek takového postoje jsou nepřiměřené a nepatřičné reakce na situace kolem nás. Toto jsou věci, o kterých se snadno hovoří, může být však těžké je změnit, neboť jsme v dnešní době udržováni v takovém stavu, abychom rychle reagovali na cokoliv, co někdo řekne nebo udělá. Promítněte si na chvilku znovu váš uplynulý týden. Kolikrát jste přehnaně reagovali na nějaké okolnosti nebo se dostali do konfliktu, který vás snížil na úroveň té druhé osoby anebo jste někomu dovolili, aby vás vtáhl do situace, v níž jste nechtěli hrát žádnou roli? Často se necháváme pohltit nějakým problémem, jen abychom si později uvědomili, že jsem tím jen promarnili příliš mnoho svého drahocenného času.
Duchovní bojovník nikdy nereaguje na slávu, úspěch anebo postavení a vždy se zajímá o nejvyšší blaho každé osoby. Pokora znamená uvědomit si, že je zde toho tolik co neznáme, tolik toho co se ještě musíme naučit, chápat. že máme jakousi ušlechtilejší část sebe sama a dychtit abychom tuto část plně probudili.
Pokora znamená vědět, že jsme služebníky Nejvyššího, dětmi Boha. Slovo služebník nemá nikdo příliš rád, však taková je naše dharma, je to naše přirozenost, neustále někomu sloužíme a i pokud si myslíme že ne, i tehdy sloužíme svým smyslům, svému břichu, jazyku, genitálií, atd. Jde jen o to, že taková služba nám blaženost ani klid mysli nepřinese, jelikož se vztahuje k tělu, naší nepravé identitě, nikoliv k duši. Pokud nebudeme jako dítě, které neustále volá po otci a matce a nebudeme na nich plně závislí, nemůžeme uvidět a ani vstoupit do Božího království, zůstane nám uzavřeno, abychom mohli my sami hrát hru na Boha. Děti jsou vždy závislé na skutečnosti, že jejich veškeré blaho mají pod kontrolou jejich rodiče, toto je pokora, což znamená pochopit, kdo skutečně vládne a být na tomto vládci závislý. Jako jednotlivci musíme ustoupit stranou a být na Pánu závislí. Toto dobrovolné odevzdání se Nejvyšší Osobnosti však vyžaduje obrovskou víru a následující nástroj pomáhá toto odevzdání zrealizovat.
Odvaha
Třetím nástrojem je odvaha. Duchovní bojovník je přirozeně nebojácný. Nadarmo se taktéž neříká že odvážnému štěstí přeje. Na druhou stranu duchovní svět je otevřen pouze pro odvážné. Je třeba nervózně přešlapovat, když nás podporuje Nejvyšší moc? Jak můžeme být zastrašeni, když máme skutečně duchovní původ? Když si tyto věci uvědomíme, nejsou tu žádné důvody, abychom se přidržovali nejrůznějších berliček. Pocity nejistoty jsou neopodstatněné. Duchovní bojovník je schopen jednat s opravdovou odvahou díky vlastním realizacím a neustálému potvrzování trojí ověřovací soustavy duchovních učitelů, světců a posvátných textů. Díky tomuto systému nedochází k nejasnostem či nedorozuměním. Máme jistotu, že duchovní program, který jsme si zvolili je platný, neboť si můžeme slova našich duchovních učitelů nebo proroků pověřit pomocí prastarých posvátných písem a naši učitelé jsou schopni přesně tlumočit a předávat původní poselství tak, aby byl jeho význam zachován a užitečný pro lidstvo dnešního času.
Jestliže tedy něco není v souladu s tímto systémem, pak se duchovní bojovník bude snažit zjistit povahu zkreslení či odchylky a uvědomovat si, že je to známkou nějaké nepříznivé infiltrace. Očekáváme přesnost v materiálních záležitostech, není tedy důvod nevyžadovat stejnou úroveň preciznosti v otázkách duchovnosti. Když má například někdo zápal plic nebo žloutenku, jsou zde jisté zřetelné symptomy, které lékaři umožní stanovit diagnozu. Dobrý lékař dovede vyhodnotit vaše příznaky a přesně vám sdělí jakou nemocí trpíte, jaký je váš zdravotní stav a jakou léčbu je třeba zvolit. V tomto hmotném světě si často vyhrazujeme přísné pečlivé zkoumání pouze pro materiální subjekty, avšak své duchovní závěry zakládáme často pouze na pocitech, něčích nepodložených názorech a emocích.
Pokud například při výběru své duchovní cesty vycházíme v první řadě z toho, jak díky ní potěšíme své smysly například jak moc se nám líbí způsob zpěvu sboru v kostele, nebo jaké charisma a příjemný hlas má tamten člověk, bez realizovaného poznání, může tento sentiment vést k našemu velkému zklamání. V okamžiku kdy se pevně rozhodneme pro duchovní způsob života, přijde odpoutanost od materiálního věcí, která není lhostejností, však věci zde se nás méně dotýkají a proto rozličné situace také dokážeme mnohem lépe zvládat. Budeme se zde stávat více a více Pánovými posly a poznání ke konkrétním situacím bude přicházet automaticky zevnitř. Nikoliv z naší omezené materiální, ale z už transformované duchovní mysli, která tímto způsobem bude jednat jako náš největší přítel a spojenec. V tomto stavu neexistuje strach z čehokoliv a teprve až v tomto momentě nás Pán může začít používat jako svůj nástroj na sto procent. Do té doby budeme podléhat čistě mechanismu zákona karmy. Za odměnu budeme potom sdílet mnohé výhody a rozličné zážitky z této transcendentální úrovně žití.
Pravdivost
Čtvrtým nástrojem duchovního bojovníka je pravdivost. Měli bychom být tak pevní a stálí ve své realizaci Nejvyššího a v naší lásce a soucitu s ostatními, že dokážeme říkat pravdu dokonce i nepříteli. Duchovnost je sféra sama o sobě a spiritualista funguje podle jiných principů než materialista.
Vezměme si kupříkladu zákon duchovní matematiky. Toto pravidlo nám říká, že čím více dáváme, tím více dostaneme. Místo toho, abychom vyčerpali svou zásobu duchovních zásluh, jestliže rozdáváme své duchovní myšlenky a skutky, ve skutečnosti svou zásobu zvyšujeme a toto zvláště platí pro sladění se s pravdou. Čím více pravdivě hovoříme, jednáme a žijeme, tím více pravda prostupuje naší existencí. Neměli bychom se při předávání pravdy chovat pokrytecky či nedůstojně. Měli bychom se rovněž snažit podávat pravdu takovým způsobem, který povznese kohokoliv, kdo jí uslyší. Toto je skutečný boj, protože jakmile se snížíme na úroveň někoho jiného, necháváme se porazit. Když se zapojíme do duchovního zápasu, neusilujeme pouze o to abychom se nestali obětí, ale chceme také udělat něco, co pomůže povznést ostatní. Takto má více duší příležitost osvobodit se a postoupit dál.
Světové společnenství je kriticky vyčerpáno v oblasti moudrosti. Jeden z důvodů je že lidé nesoupeří se smyslem pro čest či úctu k sobě samotným ani ke svým oponentům a protivníkům. Neustále se při zápasu podvádějí, ať už se jedná o mentální či materiální arénu. Nemnoho lidí bojuje poctivě a když už někdo někoho přemůže čestně, poražená strana chce podplatit soudce, zpochybnit rozhodnutí nebo zdiskreditovat či dokonce dehonestovat oponenta.
Tento způsob chování omezuje kolektivní zásobu vědění a respektu. Místo toho abychom si navzájem vyměňovali techniky a moudrost, stali jsme se malichernými a nemáme sebemenší výčitky svědomí, čímž způsobujeme celkovou stagnaci světového rozvoje, což je velmi politováníhodné. Nejlepší protilátkou na tento problém je pravdivost spojená s pokorou. Měli bychom skutečně uznat porážku pokud jsme poraženi, chybu pokud se jí dopustíme a dále na sobě svědomitě pracovat abychom se změnili k lepšímu.
Měli bychom připisovat zásluhy tomu komu náleží a upřímně se za všech okolností snažit pomáhat ostatním. To obnoví na planetě energii pravdy a následně vytvoří prostředí vzájemné důvěry a lidského pokroku. Následující nástroj je důležitý pro rozvoj tohoto postoje opravdového pomáhání ostatním.
Soucit a skromnost
Pátým nástrojem je soucit a skromnost. Neustálé očekávání pochvalného poplácání po zádech a vyhledávání výhradně lidí, kteří nás mají rádi, zastíní naší starost o to co je správné a důležité a způsobí, že ztratíme své vznešenější zásady. Je lepší jednat správně, než být obdivován. Jestliže máme opravdovou lásku, pak neježe se budeme pro druhé obětovat, ale obětování pro někoho koho skutečně milujeme se stane radostí. Mělo by nám přinášet potěšení, že dáváme sami sebe, abychom udělali něco pěkného pro toho, koho máme rádi. Duchovní bojovník přijímá tento postoj nesobecké lásky a rozšiřuje pole své náklonosti na všechny jedince. Duchovní bojovník zaujímá stanovisko milujícího soucitu vůči všem a je doslova připraven trpět za ostatní.
Tuto náladu krásně ilustruje jeden příběh z védských písem. Pojednává o mladém zbožném člověku jménem Rámanudžáčárja, jenž byl žákem významného mystického učitele. Jelikož byl učitel spokojen s jeho pokrokem, předal mu jednoho dne zvláštní mantru, o které tvrdil, že je neobyčejně mocná. Pak učitel zdůraznil, že má zůstat tato mantra za každou cenu tajná a nemá se nikomu předávat. Když se ho žák zeptal proč, bylo mu vysvětleno, že tato posvátná zvuková vibrace má schopnost každého kdo jí vysloví okamžitě vysvobodit z tohoto materiálního světa, její zneužití však nese následky.
Rámanaudžáčárja svému duchovnímu učiteli poděkoval, chvilku nad tou situací přemýšlel a poté se rozběhl k nejvyšší budově a z jejího vrcholu začal z plných plic křičet tuto mantru. Učitel slyšel jeho volání, přišel k němu a ostře jej pokáral. „Ty hlupáku! Dal jsem ti tuto tajnou mantru, která má být šířena diskrétně a ty jí vykřikuješ tak, aby jí slyšeli všechny druhy nekvalifikovaných lidí.
Učitel očekával, že žák obvinění odmítne nebo že se omluví, ale místo toho odpověděl:“ řekl jste, že každý kdo použije tuto mantru může získat vědomí Boha. Viděl jsem ve městě všechny druhy lidí, kteří trpí kvůli nedostatku poznání a proto jsem se rozhodl, že jim předám klíč k vysvobození. Jestliže mám být za tento čin potrestán, nechte mě hned jít do pekla, Jsem za ně připraven trpět, aby všichni mohli být vysvobozeni.“
Toto je duchovní boj. Pochopitelně asi nejsme tak kvalifikovaní jako byli lidé v té době. Jestliže je však člověk připraven přestát všechny druhy strádání, aby udržel mysl, tělo a duši zaměřené na boj, bez ohledu na jakákoliv pokušení, úzkosti a emoce, které pravděpodobně vyvstanou, pak se kvalifikoval pro pokročilí duchovní boj. Duchovní bojovník soustřeďuje svou pozornost na myšlenku, že není přehnané žádat o cokoliv, co je zapotřebí k úspěšnému pozvednutí vědomí lidí. S ohledem na to, že je možné odhalit existenci konečného osvobození a nemotivované duchovní služby Pánu, není nikdy taková žádost přehnaná.
Toto byl postoj Ježíše i mnoha světců a učitelů, kteří byli skutečně odhodlání převzít kolektivní všeobecnou karmu obyvatelstva, aby tak těmto duším ulehčili od břemene, jež jim bránilo k zahájení jejich duchovního hledání. Takovýto bojovník je generálem. V takových situacích je Pán natolik spokojen s jejich činy, že nejen pomáhá duším, které se s ním snaží spojit, ale také tyto generály více posiluje, aby byli schopni reprezentovat vyšší realitu.
Láska je tou největší zbraní – jejími největšími nepřáteli jsou chtíč a nenasytnost. Máme-li náležitou lásku a soucit, nebudou nás tyto věci rozptylovat. Pokud budeme skutečně milujícími bytostmi, pak naše láska uhasí všechny nepříznivé a nepřirozené věci, neboť budeme vibrovat intenzivní energií. Jestliže jsme nositelem takto posílené lásky, pak se k nám na této úrovni každý musí připojit nebo od nás utéci. Pak se staneme vzorem pro druhé, aby viděli čeho lze duchovním životem dosáhnout.
Nezájem o materiální zisky
Šestým nástrojem je nezájem o materiální zisky. Nemůžeme se stát vědomími si Boha, pokud
si myslíme, že hmota je vše co existuje. Dokud bereme život jako proces manipulace s různými lidmi a materiálními elementy, budeme nadále otroky hmoty. Budeme pokračovat v připravování plánů a uspořádávání věcí, jež nám pomohou poskytnout přechodnou úlevu, ale s jistotou nás později přivedou k ještě většímu pocitu marnosti. Musíme pochopit, že toho, co nás čeká mimo úroveň materiálna, je mnohem více. Z tohoto důvodu Pán někdy připraví upřímnému spiritualistovi určité nezdary. Může pro nás být požehnáním hmotně zbankrotovat. Hmotný bankrot je něco jiného než finanční bankrot. Člověk může mít bohatství a slávu, ale přesto se bude cítit na dně. Tento pocit prázdnoty bývá někdy právě tím strádáním jež potřebujeme, abychom se přeorientovali z oblasti dočasných věcí do oblasti vznešenější sféry.
Potřebujeme dosáhnout realizace prázdnoty z života co se den a den opakuje, neboť jsme li ustáleni v každodennosti, je to známkou toho, že jsme vězni a těmi i nadále zůstaneme. Jestliže už více nepociťujeme uspokojení z všednosti, pak se nacházíme v tom pravém postavení, abychom se osvobodili z vězení hmotného světa. A navíc, pokud na této cestě vytrváme, vesmír našemu růstu vědomí vyjde vstříc a zajistí nám pěšinku, která povede k ještě většímu množství naplnění a nakonec nám poskytne širokou ulici pro vstup do duchovní dimenze existence.
Naše současné myšlenky a jednání vytvářejí naši budoucnost. Udržujeme-li své touhy a činnosti v naprostém souladu s atmosférou materiální kultury, budeme se nevědomky v mírně se lišících tělech a za mírně odlišných okolností opakovaně vracet do hmotného světa. Osoba jenž si zachovává zločinecký způsob myšlení a opakovaně se uchyluje ke zločineckému chování, bude stále znova a znova uvězňována zákony materiální přírody. Na druhou stranu vězeň, který své smýšlení a činnosti upřímně změnil, se stane způsobilým k podmínečnému propuštění a nakonec získání úplné svobody. Jsme-li přespříliš spokojení s vězeňským způsobem života, nebudeme mít patřičné pohnutky pracovat na své úniku ke svobodě.
Žádné plýtvání časem
Sedmým nástrojem je pochopení toho, že není času nazbyt. Duchovní bojovník využívá čas, který mu byl dán, jak nejlépe to jde, neboť si uvědomuje, že mnoho bojů v minulosti bylo prohráno kvůli váhání a nedostatečné citlivosti vůči skutečnosti, že potenciál každého okamžiku musí být maximálně využit. Ostražitý bojovník bere vážně každou chvíli svého života. Musíme uplatňovat strategii, která zasadí nepříteli ten nejtěžší úder v co nejkratším možném čase. To přinese šance na zničení protivníka a vyvolání skutečně pozitivních změn v tomto světě.
Abychom si skutečně uvědomili, jak závažná doba je, musíme nejprve pochopit, že není zdravé přemýšlet o čase jako o našem vlastním. Čas je Boha. Co to znamená? Pokud něco náleží někomu koho milujete a máte o něj zájem nebo koho si vážíte, dbáte mnohem více jak s touto věcí nakládáte, než kdyby patřila vám. Náš čas náleží Bohu, on jej poskytl a my jsme jemu zodpovědni za to, jak tento čas strávíme.
Součástí naší odpovědnosti Bohu za to jak nakládáme s časem, je také naše zodpovědnost lidstvu. Duchovní bojovníci mají zájem na povznesení všech lidí, musíme tedy mít rovněž na paměti, že náš čas patří také lidem v našem okolí. Ve své občasné korespondenci a v rámci konzultací s různými vedoucími osobnostmi a diplomaty je často upozorňujeme, že vůdce jež špatně využije jednu hodinu, ji musí vynásobit počtem všech svých voličů, protože to je ve skutečnosti jejich čas. On je zástupcem všech lidí. Proto pokud má ve své zemi 5 milionů lidí promarnil 5 milionů hodin. Jestliže pečujete o svojí rodinu, kancelář, kolektiv nebo komunitu, pak jakýkoliv nevyužitý čas, představuje množství času odpovídající úrovni vaší zodpovědnosti.
Zdatný duchovní bojovník si uvědomuje důležitost moudrého využívání času. Musíme pamatovat na to, že každé setkání, každý okamžik, je příležitostí být sám povznesen nebo povznést někoho jiného. Každá chvíle je příkladem duchovnosti. Každý okamžik je šancí naučit se něco nového nebo ještě dále rozvinout to, co jsme se již naučili. Každá chvíle má svůj účel a duchovní bojovník bude každým okamžikem pracovat pro Nejvyššího Pána, který nám tyto chvíle poskytl, abychom se mohli k Němu stále více přibližovat.
Trpělivost a nesobeckost
Osmým nástrojem je být trpělivý a nesobecký. Ve skutečnosti musíme kombinovat trpělivost s netrpělivostí. Trpělivost může být pro duchovní život škodlivá, zároveň je pro něj však i důležitá. Na první pohled toto vypadá samozřejmě jako rozpor.
První věc je, že v žádném případě si nesmíme příliš libovat v trpělivosti, neboť je nutné si uvědomit, že se nacházíme v době ohrožení a účastníme se krizové mise. Jsme ve válce! Je proto třeba porozumět, že ať bude zapotřebí k tomu abychom se stali vědomými si Boha cokoliv, tak to chceme a potřebujeme mít okamžitě. Když máme netrpělivou touhu být si vědomými Boha, budeme proto vždy pamatovat na to, že není čas být nedbalí či apatičtí.
Současně je však důležitá trpělivost. Jak se říká, tak trpělivost růže přináší, protože ačkoliv potřebujeme určitou míru horlivosti a touhy stát se vědomými Boha hned, musíme chápat, že toho nejsme v našem současném stavu povětšinou schopni. Je k tomu třeba určité úsilí, čas a boží požehnání. Úspěšné provádění činností v rámci rozvoje vědomí Boha je tudíž proces, který vyžaduje trpělivost a důvěru. Čerstvě provdaná dívka přirozeně od svého manžela očekává potomky, ale nemůže čekat, že je bude mít okamžitě po svatbě. Jakmile se vdá, může se samozřejmě o dítě pokusit, ale musí se odevzdat svému manželovi s důvěrou, že se její dítě za určitou dobu vyvine a narodí. Odevzdání se v oddané službě podobně znamená, že člověk musí nabýt důvěry. Z toho důvodu musíme být připraveni se podvolit jakémukoliv plánu a rozvrhu, jaký pro nás Pán má. Nemůžeme čekat, že pokud zůstaneme ve svém zajetém dosavadním postoji a způsobu myšlení, něco se v našem životě výrazně změní k lepšímu. Proto je třeba zapotřebí dosáhnout té úrovně, že si budeme umět schopni říct, „Děj se vůle Boží“, že si budeme schopni říct: “ Tato mysl, inteligence, tyto smysly a tato vůle jedná v Tvém zájmu můj Pane.“ Když této úrovně dosáhneme a budeme upřímní, pak budeme skutečně posíleni.
Jestliže jsme tedy skutečně místo svých sobeckých zájmů učinili svou prioritou Pánovu vůli, budeme okamžitě pod vyšší ochranou. Posvátná písma uvádějí, že nemáme od Pána nic materiálního žádat a že máme Boha, jenž je naším Otcem i Matkou, celou svojí bytostí milovat. Když si vezmeme toto doporučení k srdci, navážeme s Pánem úžasné mystické spojení.
O tento stav musíme usilovat, ale nebude to vůbec snadné. Duchovní život není procházka růžovou zahradou. Naopak, je plný výzev, zkoušek a vnitřních bojů na které musíme být připraveni a nesmíme být v tomto ohledu nijak sentimentální, proto je důležité kombinovat trpělivost a netrpělivost s nesobeckým postojem.
Pevná víra
Devátým nástrojem je mít pevnou víru. Víry je zapotřebí mít ve všem. Nejde vůbec o to jestli se považujeme za katolíky, presbytariány, episkopalisty, muslimy či buddhisty, týká se to toho, jak moc následujeme doporučení Pána a kolik máme tudíž víry v Jeho ničím neomezenou a svrchovanou moc.
Toto hezky vykresluje jeden příběh o bráhmanovi(védský duchovní), ševci a mystickém mudrci. Tento mudrc měl schopnost pohybovat se mezi vyššími říšemi a skutečně navštěvovat osobně Pána. Jednoho dne, kdy se světec opět chystal navštívit Pána, jej bráhmana i švec požádali, aby se jej zeptal, kolik času jim bude trvat než k němu dospějí. Když se tedy světec s Pánem setkal otázal se jej na tuto jejich otázku: Pán odvětil: „Tento bráhmana, který provádí veškeré doporučené rituály, odříkání a studium posvátných písem, bude žít v materiálním světě ještě mnoho životů než se ke mně připojí, ale ten prostý švec za mnou přijde už v příštím životě. Světec byl Pánovou odpovědí značně překvapen a požádal jej tudíž o hlubší vysvětlení. Pán mu odpověděl takto: “ Když se tě ti dva zeptají, co jsem dělal, řekni jim, že jsem právě provlékal slona uchem jehly. Mou odpověď pochopíš jakmile uslyšíš jejich reakci. Když se tedy světec vrátil zpět na Zemi, potkal se nejprve s bráhmanem a řekl mu, že mu Pán sdělil, že zde bude žít ještě mnoho životů. Bráhmanu to šokovalo a prohlásil, že je to nesmysl, že dělal vše v souladu s morálkou a etiketou a že to každý přece ví. Proto začal pochybovat o tom, že tam světec skutečně byl a zeptal se jej. Co dělal zrovna Pán když jej navštívil a mudrc mu odpověděl, že zrovna provléká slona uchem jehly. Bráhmana se rozesmál nazval světce lhářem s tím, že to není možné, tudíž se tedy podle něj ani s Pánem doopravdy nesetkal. Poté mudrc navštívil ševce a pověděl mu, že on k Němu přijde již ve svém příštím životě. Švec tuto zprávu s vděčností přijal a zeptal se taktéž co dělá jeho Pán.. Mudrc odpověděl stejně jako bráhmanovi, ale švec tuto odpověď narozdíl od bráhmany bez problémů přijal. Mudrce to maličko zmátlo a otázal se jej proto, jestli doopravdy věří tomu, že Pán provléká slona uchem jehly. Švec na to odvětil, že může-li Pán vzít nepatrné semínko a zařídit, aby z něj vyrostl obrovský strom, proč by pro něj tedy měl být problém učinit další takové neobyčejné věci.
Ševcova víra nebyla založena na rituálech, těchto druhořadých vnějších věcech, či na tom za koho se považoval v tomto životě, ale na prosté skutečnosti, že si uvědomoval Pánovu ruku za vším, od těch nejjednodušších věcí až po ty nejsložitější. Mudrc poté pochopil, že švec má zrealizovanou hlubokou víru a skutečné duchovní vědomí.
Potřebujeme tedy také získat tuto víru na základě vlastních realizací, která přichází skrze očištěnou mysl a k tomu nám výrazným způsobem vypomůže společnost těch, kteří tuto víru již mají rozvinutou. A jak jsme se z výše zmíněného příběhu dozvěděli, tak není vůbec žádným pravidlem, že to musí být zrovna charismatický, světově proslulý věhlasný guru, či veřejně známý mystik, ale může to být velmi skromný a nenápadný člověk do kterého bychom to vůbec nikdy neřekli.
Vytrvalost
Desátým nástrojem je vytrvalost. Pravý bojovník je neúnavný a je stále připraven pokračovat v boji. Musíme být ochotni ustavičně hodnotit sami sebe, přeskupovat a volit strategie, což nám pomůže posunout se přes to, co už může vypadat jako porážka.
Skutečnou zkouškou bojovníků je to, jak se zachovají, když utrží ránu. Opravdový duchovní bojovník se v reakci na prohru dá okamžitě dohromady. Než aby kapituloval, raději si ze střetnutí vezme ponaučení, vstřebá ho, vezme na vědomí a stane se díky té zkušenosti silnějším. V duchovním životě budou vždy přechodné překážky, ale skutečnou zkouškou je jak pokračujeme kupředu. Třeba že je duchovní boj zřídka snadnou cestou, radost a láska, kterou dostáváme, slouží jako proviant duchovního bojovníka. Kromě toho naše radost a láska vytváří pozitivní energii, která přináší radost a lásku a jestliže vytrváme, pak tento koloběh bude pokračovat a sílit.
V duchovním boji spočívá radost, neboť vytváří ohromnou vibraci očišťování. Musíme mít na paměti, že naše duchovní aktivity se nedotýkají pouze našeho vědomí, naší rodiny, či našeho blízkého okolí. Duchovní energie nesmírně mocným způsobem lidi povznáší a osvěžuje na úrovni celé společnosti. Musíme proto usilovat o to, abychom se stále pohybovali vpřed a nic nás nezdržovalo a abychom na bitevním poli v boji o pozvedání vědomí zůstali věrni Pánu.
Zvídavost a nadšení učit se a rozvíjet
Jedenáctým nástrojem je být zvídavý a nadšený v učení a růstu. Každý den musíme zahajovat se zvědavostí s jakými zkouškami se dnes setkáme, jakých ponaučení se nám dostane, s jakými životy se propojíme. Musíme každý den brát jako novou svěží zkušenost a další příležitost lépe sloužit Pánu.
Nemůžeme si myslet, že dnes budeme automaticky úspěšní, protože jsme byli úspěšní minulý týden. Tento způsob myšlení způsobí, že poklesne naše ostražitost a půjdeme do bitvy bez zbraní. Předchozí vítězství nás nepřenesou přes naše současné překážky. Bůh na naši vykonanou službu nezapomíná, nezapomínají na nás však ani naši nepřátelé. Zůstaneme-li otevření vůči útoku, budeme dozajista napadeni. Nejsnazší cestou jak s stát zranitelnými je nechat se ukolébat svými dřívějšími úspěchy a usnout na vavřínech.
Nesmíme zapomínat, že k opuštění hmotné věznice, je zapotřebí se neustále věnovat duchovnímu rozvoji. Pokud stále využíváme včerejší zbraně, včerejší realizace, včerejší techniky, včerejší uvažování, staneme se dnešními obětmi. Musíme každý den chápat jako jedinečný jak sloužit Vyšší Pravdě a urychlovat tak svůj růst.
Odevzdání se Boží vůli
Musíme si pouze pečlivě všímat toho, co nám Bůh sděluje a ukazuje. Pán je činný v našem srdci – to jen my jsme oslepení hmotnými obaly tohoto světa a často nevidíme pomoc, kterou nám On trvale nabízí skrze své uspořádání věcí kolem nás. Duchovní bojovníci si uvědomují, že je Pán vede a stále vyhledávají tuto pomoc a ponaučení, která si mají z věcí kolem vzít.
Když se upřímně snažíme žít duchovním životem a změnit se k lepšímu, Bůh nám to desetinásobně oplatí. Často, když se snažíme najít řešení nějakého zvláštního problému, či nás sužují určité potíže, Pán zařídí, abychom potkali někoho kdo je schopen nám pomoci, nebo nám poskytne vodítko tam, kde se nachází odpověď. Tato pomoc je zde neustále, my však někdy stavíme hradby, které nevpustí toto vedení do našeho srdce.
Někdy to Pán zaranžuje tak, abychom onemocněly, dá nám ten či onen problém nebo nám něco vezme – tak abychom posílili své vědomí a otevřeli se Pánově pomoci. Když jsme opravdu zoufalí , tak si říkáme „Pane pomoz!“. Pak naše bariéry padají a my spatřujeme, jak nám Pán celou dobu podporu nabízel.
Žít duchovním životem, znamená žít přirozeným životem. Naším přirozeným stavem je být odevzdán vůli Boha, my se však Bohu nedokážeme odevzdat, aniž bychom si osvojili nástroje duchovního bojovníka. Práce s těmito nástroji nás automaticky dostane do odlišného stavu vědomí. Dokonce už i jen čtení o těchto nástrojích pozvedává naše vědomí. Je třeba, abychom ocenili svůj vztah s Bohem a neustále jej zhodnocovali, abychom viděli jestli posluhujeme potřebám svého materiálního já anebo jestli jednáme s naším porozuměním vůli Boha ve vztahu k nám. Tohle není snadné, ale duchovní bojovníci se snaží jak nejlépe dovedou a neustále hledají způsoby, jak si vést lépe každý den, každým okamžikem, za každé situace.
Sebeobrana
Jakmile pročistíme své vědomí a staneme se tím pádem efektivnější po všech stránkách, musíme pamatovat na to, že jsme ve válečném stavu. Proto aby mohli vojáci účinně bojovat, musí vědět, jak se chránit.
Z toho důvodu, je umění sebeobrany nezbytnou součástí naší vnitřní práce a našeho úsilí sloužit ostatním. Namísto toho abychom byli naivní, musíme chápat okolnosti takové jaké jsou, a tak zlepšovat svou odolnost vůči negativním vlivům, očividným i sotva znatelným.
U komerčních aerolinií, dávají při startu letušky cestujícím pokyny, jak používat kyslíkové přístroje a upozorňují je, než před tím než začnou pomáhat druhým, si musí připevnit svou vlastní masku. Stejně tak, abychom byli efektivními duchovními bojovníky, musíme nejprve ochránit sebe, jinak nejsme užiteční nikomu, přičemž ta největší ochrana přichází skrze nepřerušovanou duchovní praxi. Taková praxe nás otevírá vůči proudění Boží lásky a ochrany za všech okolností.
Naše mysl nesmírně snadno podléhá negativním vlivům z médií a všech elektronických zařízení, které nás obklopují. Proto sebeobrana duchovního bojovníka znamená být neustále ostražití ohledně své mysli, minimalizovat sledování televize, nadměrnou práci na počítači a jakékoliv jiné destruktivní návyky vedoucí k pasivitě, netečnosti a mentální nepřítomnosti. Musíme zároveň vypěstovat imunitu vůči davovému způsobu myšlení a degradovanému vědomí většiny populace tím, že zahrneme metody očišťování mysli do svého života coby jeho nezbytnou součást.
Nesmíme také zapomínat na pomoc, kterou neustále dostáváme od vyšších bytostí v tomto vesmíru. Zároveň si musíme být vědomi ohromného vlivu nižších bytostí, které se nás pokoušejí paralyzovat znečišťováním našich myslí a srdcí. Tyto škodlivé entity jsou stále na lovu nových obětí a nepřetržitě hledají způsoby, jak nás nasměřovat do temnoty.
Důležitost rozlišování
Abychom se mohli vyhýbat „mentalitě stáda“, je pro nás nezbytné se naučit rozlišovat. Je třeba pochopit, že prapůvodní příčinu destruktivního chování je obvykle možno vysledovat ve společném počátku – chtíči, neboli nezřízeném uspokojování smyslů. Můžeme po celém světě a ve všech dobách a režimech pozorovat, že i z lidí, kteří začínají s těmi nejlepšími úmysly, se mohou stát zneužívající osoby, jestliže jsou tito lidé připoutáni k smyslovým požitkům, neboť nakonec přijdou až do bodu, kdy budou schopni všeho, aby naplnili své neukojitelné tužby. Coby duchovní bojovníci proto nesmíme této mentalitě okolního davu dovolit, aby nás ovládala. Naopak se musíme držet stranou, připraveni na základě své čistoty a oddanosti dav vést. Z toho důvodu bychom neměli podléhat svým nižším touhám a směřovat každého k pravému, duchovnímu útočišti – což je obtížný úkol ve společnosti, která nás bombarduje různými pokušeními na každém kroku. Tyto principy rozlišování a sebevlády jsou velmi snadno pochopitelné a velmi důležité, neboť mají hluboký vliv na naši schopnost udržovat trvale svojí vnitřní sílu.
„Normální“ neznamená ještě přirozené
Musíme být odolní vůči pokušení být „normální“, protože ti kdo jsou v současnosti normální , uznávají zvyky a hodnoty pomateného světa. V dnešní společnosti například normální lidé usilují o nahromadění co největšího množství předmětů, neboť věří tomu, že jejich úspěch a osobní hodnota jsou s pojeny s množstvím majetku, který získali. A jak celá ta fraška pokračuje, tak vyhrává ten , kdo umírá s co největším množstvím hraček a předmětů, jelikož zastáváme názor, že hračky, které máme na hraní definují úroveň naší vnitřní hodnoty.
Naneštěstí tento pohled zaměňuje nabyté materiální hodnoty s naší vlastní hodnotou coby věčné duchovní bytosti. Jako duchovní bojovníci musíme však překročit toto omezené pojetí lidského života. Prakticky to znamená, že v každé situaci se musíme ptát: „Proč, K čemu to povede“? a tímto způsobem neustále zvažovat důsledky svých myšlenek a činů a snažit se odhalit zákonitosti v jejich pozadí. Nakonec takto poznáme toho kdo tyto pravidla tvoří a naučíme se jak být s Jeho zákony v harmonii. Zjistíme, že nechceme zákony porušovat, protože nechceme zažívat bolestivé následky svých činů – zvláště, když se prohřešíme vůči duchovním principům.
Navzdory materialistickému zaměření naší současné společnosti si vzrůstající počet lidí začíná uvědomovat duchovní realitu a snaží se porozumět povaze a smyslu lidské existence. Mnozí si takto osvojují povědomí o duchovních principech a zažívají zkušenosti, které je povyšují nad „normální“ hmotnou úroveň vědomí. Takové zážitky jsou katalyzátory v přístupu k hlubším úrovním reality, v nichž mohou lidé prožívat dynamický, velmi osobní vztah s Bohem a tím objevovat radosti vyšších nemateriálních sfér již zde na Zemi.
Vliv subtilních sil
Z největší části existují naše problémy daleko hlouběji, než zřetelně viditelná společenská zla jako je útlak, imperialismus, nacismus nebo v současnosti probíhající kovidfašismus. Největší naše komplikace vznikají na jemné úrovni. Duchovní bojovníci by se vedle toho, že jsou způsobilí hmotně, měli naučit vládnout těmto subtilním úrovním existence. Nemáme v žádném případě zájem sklouzávat po povrchu věcí tak, jak to dělá průměrný materialista.
Duchovní bojovníci musí být vnímaví, ostražití a důslední ve svém veškerém jednání, mají-li pozitivně přispět k pozvednutí úrovně kolektivního vědomí. Zvláště pečlive pak musíme rozlišovat v oblasti svých vnitřních prožitků. Mnoho lidí se dnes věnuje nejrůznějším meditačním technikám, které jim umožní vstoupit do změněných stavů vědomí, avšak bez správného vedení, mohou někdy tyto zážitky způsobit nedostatek integrace s naším okolím. Někteří z těch, kteří bez náležitých pokynů a vedení intenzivně cvičili v těchto oblastech, jako je kundalíní jóga, složitá dechová cvičení či jiné mystické disciplíny, jsou nyní v psychiatrických ústavech, protože začali být závažným způsobem nevyrovnaní. Jiní, kteří prozrazovali své vize lidem neschopným těmto tématům rozumět, začali být rovněž označování za mentálně choré. Jejich duševní stav byl na základě těchto příčin shledán negativním a nebezpečným.
V tomto místě nesmíme také zapomínat na historické hledisko, kdy mnoho jasnozřivých mužů a žen bylo v Evropě i v Americe souzeno kvůli čarodějnictví, zbaveno majetku a mučeno, oběšeno nebo upáleno. Středověk nám přinesl inkvizitory, kteří coby soudci autorizovaní církví, brutálně zavraždili mnoho takzvaných kacířů, protože měli odlišnou vizi duchovnosti a Boha než predikovala církev. Například Jan Hus nebo Johanka z Arku byli prohlášeni za svaté až dlouhou dobu po jejich upálení a že tento způsob trestu nebyl v těch časech nijak neobvyklý. Dnes se v podstatě děje stále totéž, jen se defacto celou takovou církví s novodobými inkvizitory stal celý státní aparát, pouze jsou používány k odstranění nepohodlných jiné metodiky.
Měli bychom zůstat vždy pravdomluvní, ale zároveň velmi opatrní v odhalování své duše a to je možné bezpečně pouze v okruhu skutečně duchovně zralých lidí nebo duchovního učitele, kteří představují reálnou duchovní kotvu.
Vliv zvuku
Dalším aspektem našeho okolí, který vyžaduje pečlivé rozlišování je zvuk – s kým hovoříme, o čem hoříme a co posloucháme. Mnozí si to neuvědomujeme, ale zvukové vibrace na nás mají ohromný vliv. Když se například zapojíme do povrchního, spekulativního či klevetivého rozhovoru, oslabujeme svou životní energii a to přirozeně vadí našemu duchovnímu rozvoji. Takové chování nás automaticky vyvádí z rovnováhy, což nás následně činí také zranitelnějšími před útoky tohoto světa.
Pamatujme, že v jednom slova smyslu je tělo pouhým souborem vibrací a je jisté, že zvuk má na hmotu vliv. Někteří dentisté používají namísto drog k znecitlivění tkáně pacientů vůči bolesti specifické zvukové vibrace, které pozmění vědomí do té míry, že léky nejsou během jejich zákroku zapotřebí. Jiným příklad je, že někteří badatelé objevili, že různé druhy hudby buďto povzbuzují nebo zpomalují růst rostlin. Prospívala jim například klasická hudba, ale stěží přežívali a téměř umírali, když se jim pravidelně pouštěla hudba rocková.
Rocková hudba obecně zesiluje kvalitu vášně, ze které vzchází chtíč a podněcuje nás následně abychom se chovali pokleslým způsobem. Když posloucháme tuto těžkou hudbu, obvykle se cítíme agresivně, egocentricky a živočišně, neboť tyto energie tato hudba posiluje. Naproti tomu hudba spojená s duchovní tématikou navozující klid mysli a naplnění v srdci, je přímo zvukovou výživou duše, kterou bychom si měli s ohledem na náš duchovní pokrok pravidelně dopřávat. Z tohoto důvodu musíme být také velmi pozorní vůči povaze zvuku, kterému se vystavujeme.
Čistota je síla
Udržení vnitřní čistoty nabízí všeobecné řešení problémů, jimž celé společnost čelí, proto je důležité se na ní zaměřit v našem osobním duchovním výcviku. Je třeba mít na paměti, že v tomto znečištěném světě, v němž samo od sebe nezůstane nic čisté, je zapotřebí ustavičná ostražitost. Jak nás učí Bible a i další posvátná písma, ďábel nám nemůže ublížit, dokud nepolevujeme ve svém odhodlání a nepodléháme svodům. Stejně jako kolem nás existuje neustále potenciál se nakazit nějakou nemocí, jsou zde také na každém kroku připravené příležitosti pro naše poklesnutí a následné poškození. Z toho důvodu je zřejmé, že zlo nás může překvapit a nadělit škody pouze v případě, kdy naše odolnost zeslábne.
Volání jmen Pána
Nacházíme se v tomto období dějin v těžkých obklíčení. Co v těchto našich časech beznaděje, kdy jsme téměř vyčerpali všechny své materiální způsoby nápravy můžeme dělat?
Můžeme volat jména Pána. Odříkávání nebo zpívání svatých jmen je blahodárnou praxí v každé době a za všech okolností. Nepodléhá času, příslušnosti víře či ideologii. Svaté jméno je nad těmito označeními. Korán (17.110) nám říká: „Vzývejte Boha či vzývejte Milosrdného, a ať již Jej nazýváte jakýmkoliv jménem, On má ta nejlepší z jmen. “ Korán také prohlašuje, že jelikož Pánovi náleží ta nejkrásnější z jmen, měli bychom jej jimi volat. Opakování svatých jmen nám také připomíná učení Zoroastrovo, stejně jako posvátná písma víry Bahá, v nichž se vypráví, že jména Boha nesou ty nejmocnější vibrace ze všech existujících zvuků a mají největší účinek. Kromě v toho v Bhagavadgítě, Pán říká: „z obětí jsem zpívání svatých jmen.“
Však toto vyzdvihování jmen Boha není záležitostí pouze východní tradice. Kniha Mormon nás žádá, abychom volali Pána o milost ráno, v poledne a večer. Bible nám říká v listu Římanům 10.13, že bude spasen každý kdo vzývá jména Pána. Žalm 113:3 říká, že jména Pána musíme chválit od východu slunce až do západu – ne pouze tehdy, když potřebujeme jídlo do své ledničky nebo když potřebujeme vyšší výplatu na nové auto. Měli bychom se na Boha obracet vždy a kvůli všemu, v časech dobrých i zlých.
I v každodenním životě upoutáváme něčí pozornost tím, že na něj voláme. Honzo vstávej, spíš už celý týden! Spíš život za životem!
Ačkoliv je zpívání svatých jmen pro jednotlivce velmi účinné, ještě účinnější je pokud jej zpíváme ve skupinách. Když se spojíme v souznění s druhými, abychom vzývali Pána, naše osobní volání je tím umocněno. Toto opět dokládá velký význam komunity a nutnost společných aktivit pro prohloubení našeho duchovního života a spojení s vyššími sférami existence.
Temná noc duše
Během procesu svého růstu musíme být především připraveni na období, kterému se říká „temná noc duše“. Může to být velmi náročná fáze, je to čas nebezpečí, ale zároveň i příležitosti. Nebezpečí proto, že můžeme podlehnout pocitu marnosti a beznaděje a příležitosti proto, že za sebou můžeme nechat spoustu starých nefunkčních a destruktivních vzorců chování. Tento okamžik nám ve skutečnosti nabízí dosáhnout pravé seberealizace, což je osvobození se z koloběhu zrození a smrti a tak více nepodléhat přísným zákonům materiální energie. Budeme se v tomto okamžiku pravděpodobně cítit naprosto nepochopení, neoceňovaní a nemilovaní, můžeme prožívat skutečné odloučení od všech a ničivý pocit ztráty a osamělosti. Je tomu tak docela jednoduše proto, že abychom plně nalezli sami sebe, musíme nejprve ztratit sebe a vše co považujeme za s námi spojené.
V křesťanské tradici vysvětluje svatý Jan, že zatímco se probouzí světlo a začínají působit vyšší zákony, podněcuje to naše strachy a vyvádí nás to z rovnováhy, třeba až do stádia hluboké deprese, kdy si můžeme říkat že na nás Bůh úplně zapomněl. Během tohoto období se před námi musí zjevit všechny naše skryté touhy, strachy a obavy, abychom je mohli transcendovat.
Zkušení duchovní bojovníci čelí této výzvě s úsměvem a zůstávají šťastní, jelikož jsou si jistí, že toho na nás Nejvyšší vůle nenaloží víc než jsme schopni unést a za druhé, pokud se situace stává skutečně neúnosnou, můžeme v klidu setrvávat v jistotě, že změna k lepšímu je hnedle za rohem. Krásným aspektem“temné noci duše“ je, že jelikož pronikáme všemi vrstvami sobectví a utrpení a začínáme se zbavovat svých starých negativních vzorců, nakonec se staneme tou zářivou osobou, kterou ve skutečnosti už jsme. Po této fázi „temné noci duše“ následuje vysoká úroveň duchovních realizací, doprovázená nepomíjícím prožitkem skutečné ryzí radosti, pocházející automaticky z očištěného vědomí. Abychom však této úrovně dosáhli, musíme odstranit nespočetné vrstvy špíny obalující jemné úrovně našeho srdce a vědomě se rozhodnout, že se spojíme se silami dobra a transcendence, tím že si osvojíme výše uvedené návyky duchovního bojovníka.
Zdraví, léčení, karma, zákon reinkarnace
Aniž bychom dávali nepatřičný důraz na důležitost těla, musíme tento nástroj služby milovat a pečovat o něj, tak aby byl užitečný jak nám, tak i ostatním. Ještě před tím, než si vybereme způsob léčení musíme se rozhodnout pro zdraví jako takové a předsevzít si, že se nespokojíme s ničím menším, než s vibrujícím pocitem tělesné i duševní pohody. Toto je doba, kdy je nebezpečné být zdravý jen průměrně. Se vstupem do tohoto století je zde značná možnost, že tuto planetu začnou zaplavovat nové, neznámé, či uměle a cíleně vytvořené choroby. Jak ukazují výzkumy v oblasti psychoneuroimunologie, nemoc je z velké části věcí stavu vědomí. V této společnosti však nesčetné množství lidí snadno podléhá uměle rozšířenému ovzduší pokleslého vědomí, zesilovaného takovými fenomény, jako je televize, hudba, filmy a mnoho dalšího. Proto mnoho z nás nebude schopno těmto novým chorobám odolávat. Pouze ti kteří jsou připravení kombinací lásky a sebedisciplíny, budou mít slušnou šanci na přežití.
Dnešní společnost nabízí široké spektrum možností jak se alternativně vypořádat s nemocí, počínaje homeopatií, přes reiki, akupresuru, akupunkturu, reflexologií, konče muzikoterapií a ajurvédou. Když mluvíme o holistickém přístupu, hovoříme o fyzických, emociálních, mentálních a duchovních aspektech. Pro úspěšnou léčbu nelze žádný z těchto aspektů vynechat, však současná moderní medicína, počítá maximálně s dvěma těmito aspekty, proto nemůže být při ozdravení člověka nikdy 100% úspěšná. Dále si je třeba uvědomit, že žádný jednotlivý přístup nebude fungovat na všechny. Co je pro jednoho lék, může být pro druhého jed a naopak. V jedné kultuře či území budou dobře fungovat určité léky a diety, ale v jiné ne. Některé postupy a terapie lze praktikovat na určitý druh tělesné konstituce, na jiné však nikoliv.
Základní podstatou těchto systémů je zastavit přísun kontaminace na fyzické, mentální, emociální a duchovní úrovni a následně stimulovat tělo tím způsobem, aby se léčilo samo. Použitím čehokoliv, co detoxikuje a následně uvolní přirozený hojivý a regenerační proces v našem organismu.
V případě, že se snažíme vyléčit, je také nesmírně důležité brát v potaz každého v našem okolí a veškeré okolnosti, které nás obklopují a jimiž jsme denodenně vystavováni. Dále je třeba vzít na zřetel karmické hledisko, tedy hledisko povahy našich činností v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Pokud léčebný proces nezahrnuje všechny tyto aspekty je relativní a jeho účinky jsou tím pádem jen dočasné.
Při analýze karmy je princip holismu zvláště důležitý. Ať se sebevíce zaměřujeme na tělo a snažíme se jej léčit, nepamatujeme-li na prvek karmy, přivoláme si jen komplikace. Je-li tento aspekt ignorován, pak bez ohledu na to jak je přesná diagnoza nebo jak šikovný je lékař, prostředky léčby selžou.
Nemoc je ve skutečnosti nesmírně osobní a specifická. Choroba je kumulací osobní karmy nastřádané v tomto a předchozích životech. Konečný výsledek jakékoliv léčby je úzce spojen se stavem mysli nemocného jednotlivce a také toho kdo jej léčí. Z tohoto důvodu může mít stejná léčba u dvou různých lidí odlišné výsledky. Jedna osoba se může uzdravovat rychle, zatímco jiná pomalu. Jedna zemře, jedna se plně zotaví. Takto se projevuje výše zmíněný faktor karmy, který není jen něčím teoretickým či nadpozemským. Vesmírné zákony fungují stejně tak jako zákony občanské. Dodržujeme-li je daří se nám, v opačném případě trpíme.
Nemoc, smrt a neustálý nepokoj jsou pro duši nepřirozené. Vyzbrojeni tímto pochopením, si uvědomujeme, že abychom se uzdravili a žili vyváženým životem, musíme nejprve eliminovat vše, co snižuje naši schopnost být silnou, dynamickou a milující bytostí, jíž ve skutečnosti jsme.
Uveďme několik příkladů. Osoba, která má těžké problémy se zákonem, se možná vypořádává s karmou z předešlého života. Chronicky nemocný jedinec, rovněž sklízí následky svých destruktivních činností v minulosti. Jak k tomu dochází není těžké pochopit. Pokaždé, když umíráme, vzdáváme se svého fyzického těla a jemnohmotné neboli astrální tělo přenáší duši do její další existence a bere sebou otisky našich zážitků a vlastností z minulých životů. Tyto vlastnosti a kvality se časem během našeho života postupně projeví. Rozvineme-li svůj vnitřní zrak, můžeme si tyto pravdy sami ověřit. Někdo může mít tuto schopnost již vrozenou. Někteří se jen podívají někomu do tváře a dovedou rozeznat jeho předchozí životy. Jiní zase umějí číst auru a spatřit příznaky nemoci v ní, ještě než se fyzicky projeví, další jsou si plně vědomí svých životů. Existuje kniha význačného kanadského profesora psychologie Iona Stevensona, který v ní shromáždil výpovědi stovek dětí vzpomínající na minulé životy, popisující kým byly, kde žili a s kým a jak to tam vypadalo. Všechny výpovědi jsou pravdivé, jelikož tyto osoby existovali zapsány v matrikách a ve vzpomínkách lidí. Také si někdy i pamatují řeč země, v níž se nenarodili, nikdo je to neučil.
Mějte na paměti svůj cíl
Jak už jsme zmínili, hlavní důvod proč chceme mít silné, zdravé tělo, je záměr být dobře vybaveni pro službu. Když jsme zdraví, můžeme dobře odolávat negativním vlivům, vést odboj proti zkaženosti a pomáhat ostatním dosáhnout vyššího vědomí díky našemu vlastnímu příkladu. Však pokud pouze udržujeme své tělo v dobré kondici, moc jsme toho nedokázali. I zvířata mají dobrou kondici, dovedou hezky jíst, spát, pářit se a vše si to bránit, to není tudíž velmi působivé. U nás coby homo sapiens se předpokládá, že budeme především usilovat o lidské hodnoty a seberealizaci. Příležitost tohoto lidského života je speciálním darem, který Bůh dává odvážným a poslušným synům a dcerám. Nesmíte jí promarnit.
Musíme pamatovat, že největším léčitelem všech dob je láska. Láska posiluje, revitalizuje, inspiruje a slaďuje nás s rytmem života. Naše víra v lásku a naše prožitky ať už důvěrnosti či odcizení velmi ovlivňují naše fyzické zdraví. Moc lásky je tak velká, že všichni ať už vědomě či nevědomě hledáme lásku a radost ve všem co děláme. Mnoho lidí má však naneštěstí chápání lásky pokřivené a vytváří tak ve svých životech konflikty a neštěstí.
Coby duchovní bojovníci máme zodpovědnost rozeznat pravou lásku, jednat v souladu s ní a dělit se o ni s druhými. A co to pravá láska znamená? Láska je v podstatě hluboké porozumění sobě samým i ostatním. Skutečná láska znamená být spojen s podstatou, nikoliv s povrchnostmi. Když milujeme, dovedeme ocenit pravou povahu osoby, která je skryta vnější skořápkou a jsme schopni vidět skutečného jedince bez ohledu na jeho chování , vzhled či hodnotový systém.
Bhakti Tírtha Swami, převzato www.svatovaclavskeelegie.cz
Přidat komentář