Mít potřeby není selháním ani slabostí

“Mnozí, se kterými jsem dosud mluvil, došli k závěru, že není v pořádku, když mají potřeby. Když jsme byli malí, ve svých původních rodinách, často jsme se necítili dostatečně bezpečně na to, abychom si dovolili mít a vyjádřit své ‚potřeby‘, a když už jsme je vyjádřili, tak jsme se někdy setkali s hlubokým nepochopením. A tak jsme se naučili, že mít potřeby je cestou k beznaději a zklamání, a z našeho života postupně mizelo vzájemné naladění, kontakt a láskyplnost.

V tu dobu bylo příliš ohrožující byť i jen připustit, že naši rodiče nebo opatrovatelé mají určitá omezení či nedostatky, a tak jsme došli k přesvědčení, že musí být něco v nepořádku s námi samotnými. A proto si ani nezasloužíme mít nějaké potřeby. Nebylo snadné toto přesvědčení přijmout, ale na druhou stranu bylo dočasně uklidňující přesvědčení, že ti, kteří o nás pečují, jsou dobří, celiství, úplní, a že jsme u nich v bezpečí.

Když potom dospějeme a zajímáme se o duchovní práci, často si znovu-potvrzujeme tato přesvědčení skrze různá učení, která (otevřeně nebo jinak) hlásají, že mít ‚potřeby‘ je projevem určitého nedostatku v duchovním rozvoji; důkazem, že nemáme dostatek víry či důvěry; nebo že máme příliš mnoho lpění; nepochopili jsme ono „tajemství“; máme ‚nízkou vibraci‘, a tak podobně. A tak pokračujeme v cestě studu a pocitů viny, jen přitom používáme květnatý duchovní jazyk, který nahradil hlas kárajícího (alespoň se nám to tak zdá, ale opravdu jsou to různé hlasy?).

Není vůbec nic špatného na tom, mít potřeby. Mít jakési toužení v srdci je hluboce lidské. Toužení po spojení, po setkání, po uznání, po vyslyšení, po doteku, po objetí. Jsme savci, kteří žijí ve skupinách. Rozhodně nezměníme evoluci, která probíhala miliony let tím, že se zúčastníme víkendového workshopu. Zkusme přestat s tou agresivitou hanby a viny jednou pro vždy, včetně jejích ‚duchovních‘ podob.

Je naprosto přirozené mít potřeby. Na druhou stranu je velmi nepravděpodobné, že všechny naše potřeby budou vždy zcela naplněny, a obzvlášť někým druhým. Sdílejte své potřeby se svými partnery, přáteli, kolegy či rodinou s otevřeným srdcem. S vědomím, že někdy budou schopni se s vámi v tom místě setkat; vidět vás takové, jací jste; a dát vám to, o co žádáte. A když se tak stane, můžete se z toho radovat a poděkovat jim za to. A když se tak nestane, můžete se z toho radovat a také poděkovat, neboť vám to dává příležitost se o sebe postarat zcela novým způsobem.

Není zodpovědností nikoho druhého, aby se staral o váš nežitý život. Když se podíváte opravdu pozorně, můžete si všimnout, že přesně o to někdy žádáte své blízké, především partnery. Jakmile se vám podaří sejmout z nich to břímě, to očekávání, že vám pomohou strávit váš emoční život (čehož jste se dožadovali jako nemluvňata), otevřete se přirozeně existujícímu poli celistvosti, které je vždy k dispozici, neustále přítomno, bez ohledu na to, zda je každá vaše potřeba naplněna či nikoliv. Ať už jsou vaše potřeby naplněny nebo ne, odvažte se uvidět, že to není žádným ukazatelem vaší hodnoty jako člověka.

A jak se v tomto poli učíte spočívat, dochází k vytváření spojení s kvalitou přítomnosti a milující laskavosti, a možná objevíte, že jste úplní a vždy jste byli, jen způsobem, kterému možná vaše mysl nikdy neporozumí, který tedy nemá jak přijmout nebo vyřešit. Být úplní tady totiž neznamená, že máte všechno, co chcete nebo co si myslíte, že potřebujete, nebo co vám někdo řekl, že můžete ‚projevovat‘. Neznamená to, že život nebo láska se vždy přizpůsobí všem vašim snům a vašemu seznamu věcí, které musíte mít, abyste konečně došli úplnosti (dokonalý duchovní partner, který vás konečně a v každé chvíli, uvidí takové, jací jste; skvělá duchovní práce; ta správná a trvalá ‚vysoká‘ vibrace, atd.). Spíš jde o to, že je zde ještě něco mnohem hlubšího: úžasná realita vašeho bytí a pravé přirozenosti, která je nekonečně široká, prozářená světlem, a nádherná… právě teď. Nezávisí na žádný vnitřních nebo vnějších podmínkách, existuje sama o sobě, je plná života, tepe energií a tvořivostí.

Prosím nepřestávejte vyjadřovat své potřeby vůči svým partnerům, ať už budou mít jakoukoliv formu, ale zároveň si v každém okamžiku připomínejte, že jste to vy, kdo se o sebe může skutečně postarat. Jedině tak můžete vytvořit novou půdu pro divoký, ničím nespoutaný, nekompromisní soucit bez omluv a výčitek. A právě ten je základním kamenem nového světa.”

Převzato z FB