K zamyšlení

„Stejně jako může člověk v noci snít, že je dítětem, roste, jde do školy, přátelí se, vzdělává, zamilovává, vstupuje do manželství, nachází si práci, vychovává děti, užívá si radostí i bolestí rodinného života, má vnoučata, onemocní, zestárne, ocitá se v kruhu své rodiny na smrtelné posteli, a ve chvíli smrti se probudit a uvědomit si, že celou tu dobu klidně spal doma ve své posteli, tak i naše Já – čisté Vědomí – prožívá život zdánlivě odděleného já, zatímco samo věčně spočívá ve svém vlastním Bytí, aniž by kamkoliv šlo a cokoliv dělalo.

Rupert Spira, Popel lásky