Anne Ancelin Schützenbergová se nijak netají tím, že vychází z freudovské psychoanalýzy, která se jí stává východiskem pro rodinnou terapii. Zjišťuje, že vedle altruistických pohnutek přecházejících z jedné generace na druhou se vyskytuje rovněž pravý opak, bezpráví a křivdy, které ubližují. Lidé si v sobě uchovávají zatrpklost, která je sžírá a která jim podkopává zdraví – však stav ducha a stav těla spolu úzce souvisejí. A velice svazující je třeba citové vydírání, jakého se někdy rodiče dopouštějí na svých dětech: zdůrazňováním či dokonce výčitkami, co vše pro učinili, si je k sobě připoutávají, zamezují jim, aby dospěly.
Důležitá je kapitola o rodinných tajemstvích, která nelze přiznat ani vyslovit, ale která neuvědomovaně nahlodávají psychické zdraví i těch, kteří o nich už nic netuší, protože pocházejí z dalších generací. Autorka vyjmenovává řadu položek, které mohou být vnímány jako ostudné a tudíž hodné zapomenutí: jsou to vražda, zabití, incest, vězení, ale také internace v psychiatrické léčebně, nemanželské děti, smrtelná choroba, prohra peněz nebo ztráta rodinného majetku. Avšak rodinná tabu mohou vycházet z nějaké celospolečenské situace, když se dětem zamlčí okolnosti, za jakých docházelo k násilným deportacím, uvěznění, k popravám (v časech arménské genocidy, španělských bojů ve 30. letech, za druhé světové války, za bolševických represí, během válek v bývalé Jugoslávii…), které samy – ty dávné události – mohly mít obdobné kořeny. Historická paměť rodiny i celé pospolitosti ovšem může sahat do ještě vzdálenější minulosti, zvláště takzvaně posvátná výročí jsou schopna podnítit i po mnoha staletích krveprolití: pro balkánské (křesťansko-muslimské) prostředí to třeba byla bitva na Kosově poli (1389), v níž pravoslavní Srbové marně vzdorovali turecké (islámské) invazi.
Všichni máme zkřížené geny
Autorka dovozuje, že všichni jsme kříženci – pocházíme ze dvou odlišných rodin, matčiny a otcovy. Obecně pak platí, že odkaz jedné z nich převáží, zatímco druhá bude odsunuta, ne-li vymazaná. Dotýká se temných hlubin měšťanské i aristokratické morálky, zvláště pak „nevhodného“ původu, jak ozřejmuje třeba na slavném Dumasově dramatu Dáma s kaméliemi. Všímá si řetězení sňatků u lidí příbuzensky již nějak propojených, ozřejmuje dopad prokletí nebo věšteb v závislosti na tom, jak jsou pochopeny, obírá se dávnými (jmenovitě válečnými či jinak násilnými) zážitky předků, které jako by se zhmotňovaly přes několik generací až k dnešku – nazývá to transgeneračním přenosem. Probírá se případy, které řešila (nebo pomáhala řešit), některé znějí až neuvěřitelně, ale také odkazuje na osudy slavných osobností, mnohdy ovlivněných tíhou své minulosti – nalezneme mezi nimi i básníka Arthura Rimbauda, spisovatele Gustava Flauberta, Guye de Maupassanta, malíře Vincenta van Gogha a Salvadora Dalího…
Ukázka z knihy:
„Zdá se, že nevědomí má dobrou paměť, má v oblibě rodinná pouta a vyznačuje důležité události životního cyklu opakováním data nebo věku: syndrom výročí.
Nezřídka jsme si všimli, že narození přichází často jako připomínka důležité rodinné události, ať už smutné, nebo veselé.
Velmi mnoho dětí se narodilo shodou náhod jako vyznačení výročí (narození nebo úmrtí) matčiny matky, jako by měly být připomínkou pouta matky se svou vlastní matkou (nebo otcem), přímo v místě narození – jako by nevědomí matky a předvědomí jejího nenarozeného dítěte spolupracovaly na tom, aby se tato data narození stala významnými.
Často tak můžeme rozklíčovat smysl předčasného či opožděného porodu souvislostí s důležitým členem rodiny – mrtvým či žijícím.
Mnohé zástupné děti se narodí přesně na den na výročí narození, smrti nebo pohřbu předcházejícího malého dítěte, které matka neoplakala. Připomeňme si, že psychoanalytik André Green objevil velmi mnoho případů schizofrenie u náhradních dětí, které se narodily „mrtvé matce“, tedy smutné, deprimované nebo truchlící ženě (A. Green, La Mère morte, která nebyla duchem přítomna (jako mrtvá). Často také vídáme lidi na konci života „čekat, aby to vzdali“ na své narozeniny – řekněme šedesáté, osmdesáté, pětadevadesáté – a přitom je naplánovaná oslava nebo svatba jejich vnučky či návrat syna z cest.
Po kritické, smutné, náročné nebo dramatické události, jako je brutální smrt mladých rodičů při nehodě nebo hospitalizace matky na psychiatrii, často s odstupem několika let dochází k nehodě, vážnému onemocnění (například rakovina), psychotické epizodě (dcera nebo syn onemocní, má nehodu, je hospitalizován/a na psychiatrii, když dosáhne věku, kterého dosáhl ztracený rodič). Může se to stát k výročí věku (po dosažení téhož věku) nebo deset i padesát let poté. Často se jedná o dvojí výročí: z dítěte se stane rodič, dosáhne věku svého ztraceného rodiče a zároveň má dítě stejně staré, jako byl on sám v době ztráty.
Právě pro specifické případy, kdy psychóza nastoupila jako připomínka věku, kdy došlo k rodičovské ztrátě, a to jak věku rodiče, tak dítěte, Josephine Hilgardová použila termín výročí.
Já používám širší pojem syndrom výročí, protože jsem se často setkala s různými případy opakování nehod, sňatků, potratů, úmrtí, onemocnění, těhotenství… v totožném věku v průběhu dvou, tří, pěti, osmi generací (to znamená skoro dvě stě let zpátky do rodinné historie).
Dvě stovky let dosáhneme snadno, pokud dítě zná svou prababičku, která mu vypráví o svém dětství a o své vlastní prababičce. Takže pak můžeme slyšet živé vyprávění o francouzské revoluci nebo Napoleonových taženích v souvislosti s nějakou rodinnou historkou, portrétem, medailonem, obrazem, kusem nábytku, dopisy, biblí…
Kniha Bolest mých předků mě provází je sugestivní, poutavá, pracuje s podivnými či obtížně vysvětlitelnými, někdy až jakoby magickými náhodami, které se navíc v rámci téhož rodu opakují.
Aby nám přinesla opravdový užitek, je potřeba se ponořit do vlastních rodových témat, odhalit červenou nit, která se jmi line a vitřně se rozhodnout v těchto vzorcích a programench, nastavení mysli již nepokračovat. A využít veškeré terapeutické pomoci k tomu, abychom svou rodovou linii, respektive její transgenereční paměť vyčistili.
Knihu vydalo nakladatelství Portál, kde si ji můžete i objednat.
Sofie
Přidat komentář