K zamyšlení
VŠICHNI TO „SAMÉ“
Jsi projekcí – odrazem – viditelným tvarem Zdroje – své Podstaty – Energie – Bytí – Esence – Boha – Šivy…atd. stejně jako je vlna tvarem vody.
Nejsi od sebe – stejně jako vlna od vody, vzdálen, oddělen nebo omezen.
Jsi nekonečným oceánem, která se „vlil“ do vlastní vytvořené fyzické viditelné krajiny a podle své dynamiky a určení zažíváš vše, co MÁŠ.
Jsi stále stejnou energií, ať medituješ, díváš se na telenovelu,
hledáš svůj dvoj-plamen (jak bys někoho mohl najít, když jsi Zdrojem), máš na čele tečku nebo sedíš ve své oblíbené restauraci.
Jsi stále Bohem, když máš na sobě džíny nebo bílý plášť s mikulášskou čepicí, klečíš obrácen ke světové straně nebo zrovna kypříš půdu na své zahrádce.
Jedeš na koni nebo v autě, bubnuješ do bubnů nebo zatloukáš hřebíky, když něco doma stavíš.
Jsi to pořád TY – Nekonečná Láska, jestli čteš esoterické příručky nebo bulvár, máš doma psy a kočky nebo nenávidíš zvířata
– je to jedno, vlny na oceánu jsou rozmanité, žádná není stejná.
Jsi TÍM, když si objednáváš steak, chroupeš brokolici nebo nejíš vůbec nic.
Zda sportuješ nebo ne, piješ kávu nebo čaj, celý den prospíš…je to šumafuk, pro evoluci Vědomí to vše má stejný – bezvýznamný význam – vše je stejné.
Jen ego, ten bláznivý iluzionista, považuje něco za důležitější než cokoliv jiného a snaží se sobě namluvit, že je důležité dělat určité věci.
Jako každá vlna se po vynoření opět zanoří do své domoviny,
stejně tak i ty se rozpustíš ve svém Zdroji.
Tak jako se nikdy nevynoří stejná vlna, tak také ty nepřetrváváš v nějaké struktuře do dalšího pohybu.
Proto je zbytečné se snažit si tady něco „předpřipravit“ na budoucí, je to stejně směšné, jako kdyby vlna se snažila zachovat pro další její výraz.
A co si z toho tedy vzít?
Dělej, co chceš, co se ti líbí, pokud možno to, co ti dělá radost, jen si hlavně nemysli, že je to nesmírně důležité, že ty jsi důležitý.
Jakmile tenhle kosmický žert (svůj) pochopíš, klidně se budeš bez zbytečného přemýšlení věnovat tomu, k čemu tě přivede tvá přirozenost, protože to tak MÁ být.
Karel Spilko
Přidat komentář