Vztahy v nové éře

Moji milí, tento channeling je z roku 2006, ale podle mne je toto téma stále aktuální, a tak Vám jej s láskou předkládám …

Jeshua skrze Pamelu Kribbe
Drazí přátelé, je mi velkou radostí a potěšením být tu dnes s vámi. Moje energie proudí mezi vámi, a jak můžete cítit, nejedná se tu o přednášku v tradičním smyslu. Předávám jistou energii (navíc k informaci) a vy jste toho stejnou součástí jako Já, Pamela a Gerrit. Díky tomu, že se takto setkáváme, vytváříme pole či vír energie v této místnosti, v tomto otevírání se Zemi. Proto je toto místo posvátné. V jakémkoli místě, kde se lidé – andělé v lidských tělech – schází a sjednocují se záměrem zasévání svého světla na Zemi, se země stává posvátnou.

Rád bych stručně řekl něco o fenoménu channelingu (předávání poselství – pozn. překladatele), který se stal v poslední době velmi populární. Všichni znáte pojetí prána, které se využívá v józe a východní filozofii. Prána je spirituální energie, kterou přijímáte s každým nádechem. Základní myšlenka spočívá v tom, že neinhalujete pouze kyslík, ale také energii životní síly, kosmickou energii, která přesahuje fyzično a umožňuje vám žít. Nyní bych chtěl poukázat na tohle: stejně jako každý vdechuje pránu společně s kyslíkem, každý ji sám o sobě nepřetržitě šíří. Channeling není vyhrazen jen pro pár lidí se zvláštním darem. Channeling je nejpřirozenější věcí ve světě. Víte, nemůžete žít bez kosmické energie. Nemůžete existovat, žít a vzkvétat bez toho, aniž byste přijímali kosmickou energii. Stejně jako nemůžete žít pouze z kyslíku, nemůžete fungovat, dokonce ani v základním chování, bez nějakého spojení s kosmickou energií, která je vaším domovem. Země a vesmír, kyslík a prána, obojí je nezbytné k tomu, abyste se sami zcela projevili jako lidská bytost v pozemské realitě.

V předchozím poselství jsem vás nazval strážci brány, těmi, kteří otevírají bránu k většímu světlu na Zemi. Stejně tak jste ale stavitelé mostů, ti, kteří dělají prostředníka mezi vesmírnou a pozemskou říší, ti, jenž šíří na Zemi kosmickou energii. Je to něco, co skutečně děláte a je to něco, co musíte dělat, abyste se cítili radostní, smysluplní a zdraví. Kdykoli používáte intuici, kdykoli jdete do hloubky uvnitř a cítíte, jak se věci mají a jak byste je chtěli změnit, šíříte tuto energii (channelujete). V těchto chvílích vytváříte kanál s vašim vyšším já a spojujete se s moudrostí ne-pozemských kosmických říší, které vás mohou podpořit v dosahování vašich cílů zde na Zemi. Každý z vás nějakým způsobem channeluje, aby se opět přeladil na své vyšší bytí, které je mimo čas a prostor.

Dnes budeme sdílet své energie a spojíme se, abychom šířili kosmickou energii, která se pokouší najít v této Nové Éře své místo na Zemi. Nová Éra už není vizí budoucnosti. Projevuje se již v denním životě v nesčetném množství jednotlivců. Když čtete noviny nebo se díváte na zprávy, může se zdát, že čas ještě neuzrál. Avšak probouzení, které přináší Nová Éra, začíná na individuální úrovni, nikoli na úrovni vlád, institucí či organizací. Ve vaší každodenní existenci se projevuje nový proud energie. Je to proud vašeho srdce, který vás vyzývá a láká žít a jednat v souladu se svou jasností a moudrostí. Takto nastává Nová Éra – tím, že jsou jednotlivci pozorní k šepotu svého srdce. Spirituálně vzato základ jakékoli opravdové změny či transformace vždy leží na individuální úrovni. Energie, která se probouzí ve vašich srdcích, bude postupně nalézat svoji cestu skrze instituce a organizace, které stále trvají na starých paradigmatech vědomí založeného na egu. Staré záštity moci selžou, ne díky násilí, ale díky jemné energii srdce. Když srdce převezme vedení, staré se zhroutí, nikoliv pod tlakem moci či násilí, ale pod tlakem lásky.

V této Nové Éře vztahy podstupují významnou transformaci. Vztahy jsou zdrojem nejhlubších emocí uvnitř vás sahající od obrovské radosti až k nejhlubšímu utrpení. Ve vztazích si můžete uvědomit vnitřní bolest, která je v podstatě mnohem starší než samotný vztah, dokonce starší než je vaše lidská existence.

V tomto věku jste vyzváni a často vybízeni k tomu, abyste dosáhli hlubokého sebe-léčení na poli vztahů. Díky nově přítomné energii je možné transformovat destruktivní prvky vztahů v pozitivní a vyrovnaný proud energie mezi vámi a druhou osobou. Přesto může léčení a osobní transformace znamenat, že odejdete ze vztahů, ve kterých nemůžete správně vyjádřit sami sebe. Často to může znamenat to, že i když někoho vroucně milujete, možná mu řeknete sbohem, protože vaše vlastní vnitřní cesta vás vede na jiné místo. Ať už to vede k opakování vztahu či k rozloučení, všichni jste vyzýváni čelit nejhlubším problémům v této oblasti osobního propojení. Hlas vašeho srdce, energie založená na srdci, která značí Novou Éru, vstoupila do vašich denních životů a vy už ji nemůžete dále ignorovat.

K tomu, abych vysvětlil, proč mohou vztahy tolik bolet a převrátit váš život naruby, bych rád řekl něco o prastaré bolesti, kterou si nesete uvnitř své duše. Je to bolest, která je velmi stará, mnohem starší než je tento život, starší než všechny vaše předchozí životy na Zemi. Rád bych vás vzal zpět k původu zrození této bolesti.

„Za onoho času“ vše bylo celé a nerozdělené. Dokážete si to představit? Dovolte své představivosti, aby na chvíli svobodně cestovala. Jen si představte: nejste v těle, jste čistým vědomím a jste součástí obrovského energetického pole, které vás příjemně obklopuje. Cítíte, že jste součástí této jednoty a že jste opatrováni bezpodmínečně. Pociťte, jak vás toto energetické pole zahaluje jako nesmírně příjemná přikrývka, jako hojně milující energie, která vám umožňuje svobodně zkoumat a vyvíjet se bez jakéhokoli zpochybňování sebe sama nebo práva být tím, kým skutečně jste. Žádná úzkost, žádný strach. Tento pocit pohodlí a bezpečí představoval podmínky před narozením, z kterých jste se zrodili jako individuální duše. Bylo to kosmické lůno. I když je dalece vzdálené vašemu přítomnému stavu, vaše srdce stále touží po tomto pocitu úplnosti a celistvosti, pocitu naprostého bezpečí, které jste zažili v přikrývce lásky a laskavosti. Ten pocit jednoty, který si pamatujete, byl Bůh. Společně jste v této přikrývce lásky představovali Boha.

Uvnitř tohoto božského vědomí či přikrývky lásky, bylo v určitém okamžiku rozhodnuto, že bude vytvořená nová situace. Je velmi obtížné vyjádřit to lidskými slovy, ale možná si dokážete představit, že v Bohu, v tomto vědomí jednoty, existovala touha po něčem jiném, něčem jiném než je jednota. Byla zde takříkajíc touha po zážitku. Když jste zcela ve stavu celistvého čistého bytí, nezažíváte věci – jednoduše jste. Navzdory extázi a naprostého bezpečí v tomto stavu bytí existovala část Boha, část kosmického vědomí, která se chtěla vyvíjet a prozkoumávat. Tato část se „odloučila od sebe sama“.

Vy jste tato část Boha. V jistém bodě vaše vědomí souhlasilo s tímto experimentem oddělení od jednoty a stání se „Já“, bytostí samotnou, definovaným individuálním vědomím. To byl obrovský krok. Z hlouby vašeho bytí jste pociťovali, že jde o dobrou věc. Cítili jste, že touha po tvořivosti a oživení byla pozitivní a hodnotná. Přesto ve chvíli, kdy jste se skutečně oddělili z pole jednoty, vznikla bolest. Poprvé ve vaší vzpomínce, poprvé ve vašem životě byla hluboká bolest. Byli jste odtrženi z říše lásky a bezpečí, která vám byla zcela samozřejmá. To je zrození bolesti, na které jsem poukazoval. Ještě během tohoto prvního intenzivního zážitku opuštěnosti vám něco ve vašem nejniternějším bytí řeklo, že je vše v pořádku a že to byla vaše vlastní volba. Bolest byla ovšem tak hluboká, že ve vnějších vrstvách vašeho bytí jste se stali zmatenými a dezorientovanými. Bylo tak velmi obtížné udržet spojení s hlubším poznáním uvnitř, s vnitřní úrovní, ve které jste Bohem a ve které víte, že je vše v pořádku.

Utrápenou část, která v tom čase vznikla, nazývám vnitřní dítě. Vaše duše, vaše jedinečná individualita nese uvnitř extrémy božského vědění na jedné straně a traumatizované kosmické dítě na straně druhé. Tato jednota Boha a Dítěte, poznání a zážitku, odstartovala dlouhou cestu. Začali jste jako individuální duše. Začali jste zkoumat a zakoušet jaké to je být Já, definovanou individualitou.

Bůh transformoval část Svého Božského Já do Duše. Duše potřebuje zkušenost, aby znovu našla svůj božský původ. Duše potřebuje být naživu, zakoušet, objevovat, zničit sebe sama a znovu se obnovit, aby pocítila, čím skutečně je, totiž Bohem. Samozřejmost být jedním a celistvým byla zničena a musela být znovu získána zkušeností. Tohle je samo o sobě velký čin tvořivosti. Zrození vědomí Já bylo zázrak! Nikdy předtím neexistovalo.

Často se pokoušíte překročit hranice svého Já, abyste znovu zakusili jednotu a hlubokou jednotu. Mohli byste říci, že je to samotný cíl vašeho spirituálního pátrání. Na chvíli ovšem uvažujte: z pohledu Boha představuje Já, oddělenost zázrak! Stav bytí JEDEN byla běžná situace, „jak tomu vždy bylo“. V zázraku bytí jako individuální duše leží nesmírná krása, radost a tvořivá síla. Důvod, proč to takhle neprožíváte je, že jako duše stále bojujete se svojí bolestí ze zrození. Někde hluboko uvnitř vás se stále rozléhá původní výkřik bolesti a zrady: je to vzpomínka na oddělení od Matky/Otce, od všudypřítomné přikrývky lásky a bezpečí.

Na vaší cestě časem a zkušenostmi jste prošli skrze mnoho věcí. Zakusili jste všechny druhy forem. Bylo zde mnoho inkarnací, ve kterých jste neměli formu lidského těla, ale to není teď důležité. To, na čem mi v tomto kontextu záleží je, že během této velmi dlouhé historie jste byli řízeni dvěma různými motivy. Na jedné straně existovalo nadšení po zkoumání, tvoření a obnově a na straně druhé existoval stesk po domově, pocit vyhnání z ráje a silná osamělost.

Díky vaší dobrodružné a pokrokové části sebe sama, energii, která vás vystrčila z kosmického lůna, jste mnohé vytvořili a zakusili. Ale kvůli zrození bolesti a stesku po domově, který jste nesli uvnitř, jste se také zabývali mnohými traumaty a rozčarováním. Vaše tvoření proto nebylo vždy dobrotivé. Během vašich cest časem a prostorem jste učinili mnoho věcí, kterých jste později litovali – věci, které můžete nazývat „zlé“ (v uvozovkách). Tyto činy byly z našeho pohledu pouhým výsledkem rozhodnutí vrhnout se do zkušeností a pustit se do neznáma. Vidíte, jakmile se rozhodnete stát se individualitou, opustit samozřejmou jednotu, nezakoušíte pouze světlo. Musíte objevit vše znovu. A proto budete zakoušet i temnotu. Budete zakoušet vše, co existuje do všech extrémů.

Z vašeho současného místa evoluce si uvědomujete, že vše stojí nebo padá se schopností skutečně přijmout své „Já“. Je to o skutečném přijetí svého vlastního božství a z tohoto sebe-uvědomění zažívat radost a hojnost. Ve chvíli vašeho kosmického zrození, ve chvíli, kdy vás zahalovala prázdnota a bolest jste se začali cítit malincí a bezvýznamní. Od tohoto momentu jste začali hledat něco, co by vás mohlo zachránit – sílu či zdroj mimo vás, boha, vůdce, partnera, dítě atd. V procesu probouzení, který nyní prožíváte, si uvědomujete, že základní bezpečí, po kterém toužíte, nebude nalezeno někde mimo vás, v partnerovi, milenci či bohovi. Jakkoli silně může být toto toužení nebo stesk po domově vyvolány v určitém vztahu, nenaleznete v něm toto základní bezpečí, dokonce ani ve vztahu s Bohem.

Neboť Bůh, v kterého věříte, Bůh, který je předáván tradicemi a který stále silně ovlivňuje vaše vnímání, je Bůh mimo vás. Je to Bůh, který vám rýsuje věci, který vám navrhuje cestu. Ale takový Bůh neexistuje. Vy jste Bůh, vy jste tou tvořivou částí Boha, která se rozhodla jít svojí cestou a zakoušet věci ve zcela odlišeném způsobu. Měli jste důvěru, že budete schopni vyléčit sami sebe z původního zranění zrození. Dalo by se říci, že rozpínavá energie zkoumání a obnovy je mužskou energií, zatímco energie sjednocení, spojování dohromady, energie Domova, je energií ženskou. Obě tyto energie patří jádru toho, kým jste.  Jako duše nejste ani muž ani žena. V podstatě jste obojí mužské i ženské. Započali jste svoji cestu s oběma těmito složkami. A nyní nadešel čas, abyste je nechali pracovat společně v harmonii, která znamená opravdové prožívání celistvosti v sobě samých. Po tom, co jste na tak dlouhou dobu popírali svoji vlastní velikost si nakonec začnete uvědomovat, že neexistuje žádná jiná možnost, než být Bohem, po kterém toužíte.

Tohle je konečný průlom k osvícení: uvědomění, že vy sami jste Bohem, po kterém toužíte. Neexistuje nic mimo vás, co vás může přivést k srdci vaší vlastní síly, vaší vlastní celistvosti. Vy tím jste, vy jste jedno a vždy jste byli jedno! Vždy jste čekali na sebe.

Tento plamen sebeuvědomění uvnitř přináší na světlo takovou radost, takový hluboký pocit návratu domů, že staví vaše vztahy do nové perspektivy. Například se méně znepokojujete věcmi, které vám lidé říkají. Když vás někdo kritizuje nebo vám nedůvěřuje, neberete to automaticky osobně. Cítíte se méně ovlivněni či horliví reagovat. Necháváte to snadněji být a potřeba bránit sebe sama nebo druhé lidi se zmenšuje. Když jste snadno ovlivněni emocionálně tím, co si o vás druhá osoba myslí, signalizuje to, že uvnitř máte sebeopovržení, které věří negativním názorům druhých. Nevyřešíte toto vlastní opovržení tím, že budete vyhledávat konflikty s druhými, ale jedině tak, že půjdete dovnitř a spojíte se s emocionálními zraněními uvnitř vás samých. Ty jsou mnohem starší, než je tento určitý moment odmítnutí.

Ve skutečnosti všechna bolest z odmítnutí, všechny bolesti vztahů se vrací zpět k původní, nevyléčené bolesti ze zrození. Může se zdát, že zde činím obrovský krok, neboť existují všechny možné komplikovaných situací ve vztazích, které zdánlivě naznačují, že příčina leží blíž. Může se zdát, že je vaše bolest způsobena něčím, co udělal nebo neudělal váš partner. Může se zdát, že něco mimo vás způsobilo bolest. A proto si myslíte, že řešení vašeho problému leží v chování druhých. Nechte mě ovšem povědět toto: v podstatě pracujete na léčení prastaré bolesti uvnitř sebe. Pokud si to neuvědomujete, můžete se snadno zaplést do vztahových problémů, které mohou být extrémně bolestivé.

Zvláště ve vztazích muž/žena (milostných vztazích) se často pokoušíte mezi sebou tvořit druh jednoty a bezpečí, který se podobá prvotnímu stádiu jednoty, na které nejasně vzpomínáte. Podvědomě se pokoušíte obnovit pocit příjemného zahalení v přikrývce bezpodmínečné lásky a přijetí. Dítě uvnitř vás volá po bezpodmínečném přijetí. Jenomže když toto dítě ve vás obejme kolem ramen dítě ve vašem partnerovi, příliš často je výsledkem dusivé sevření, které blokuje oba partnery od skutečného sebevyjádření.

Přihodí se to, že se stanete emocionálně závislými a abyste se cítili dobře, budete potřebovat lásku a potvrzení druhé osoby, abyste se cítili dobře. Závislost vždy vyvolává téma moci a kontroly, protože potřebovat někoho je stejné jako chtít kontrolovat něčí chování. Tohle je počátek destruktivního vztahu. Vzdát se individuality ve vztahu provázenou podvědomou touhou po absolutní jednotě je destruktivní k vám samým stejně jako k druhým.

Skutečná láska mezi dvěma lidmi ukazuje dvě energetická pole, které mohou fungovat v  naprosté nezávislosti jedno na druhém. Každé energetické pole je samo o sobě jednotou a spojuje se s druhým na základě této jednoty. Ve vztazích, ve kterých jsou partneři na sobě závislí, naleznete nekoordinovanou snahu po „organické celistvosti“, nechtíc či nebýt schopen fungovat jeden bez druhého. To vede k zapletení energií, které mohou být pozorovány v aurických polích jako energetická lana, kterými partneři krmí jeden druhého. Krmí se navzájem návykovými energiemi závislosti a kontroly. Tento druh energetického zapletení značí, že nedokážete převzít zodpovědnost sami za sebe, že nedokážete čelit zranění staré duše, jenž dokážete vyléčit pouze vy sami. Kdybyste byli dokázali oslovit tuto nejhlubší bolest a převzali zodpovědnost, viděli byste, že nepotřebujete nikoho jiného, abyste byli úplní, a osvobodili byste se tak z destruktivních aspektů vztahu.

Karmické vztahy

V tomto kontextu bych rád řekl něco o karmických vztazích. Tím myslím vztahy mezi dvěma lidmi, kteří se znají navzájem z ostatních životů a kteří společně prožili vzájemné intenzivní emoce. Charakteristický znak karmického vztahu je, že partneři nesou nedořešené emoce jako je vina, strach, závislost, žárlivost, hněv apod. Kvůli těmto nedořešeným emocionálním nábojům se v další inkarnaci cítí vzájemně přitahováni. Cílem obnoveného setkání je poskytnout možnost vyřešit problém, který je na dosah ruky. To nastane znovuvytvořením stejného problému v krátkém časovém období. Když se karmičtí „hráči“ setkají poprvé, cítí nepřekonatelné nutkání dostat se vzájemně blíž a po nějakém čase začnou opakovat své staré vzorce emocionálních rolí. Pódium je nyní připraveno k tomu, aby čelili starým problémům znovu a možná je vyřešili osvícenější cestou. Spirituální záměr obnoveného setkání je pro oba partnery to, aby učinili jiné volby než ty, které učinili v dřívějším životě.

Nyní dám příklad. Představte si ženu, která měla v minulém životě manžela, který byl dost vlastnický a panovačný. Na chvíli to akceptovala, ale v jistém bodě se rozhodla, že toho bylo dost a tento vztah ukončila. Později spáchal manžel sebevraždu. Žena cítila výčitky. Věřila, že je vinna. Neměla mu dát ještě jednu šanci? Tento pocit viny nesla po zbytek svého života.

V jiném životě se potkají znovu. Existuje mezi nimi zvláštní přitažlivost. Zpočátku je muž mimořádně okouzlující a ona je v centru jeho pozornosti. Zbožňuje ji. Vstoupí do vztahu. Ale od této chvíle se stává více a více žárlivým a vlastnickým. Podezírá ji z cizoložství. Ona se nachází ve vnitřním boji. Je rozhněvaná a rozrušená, že ji neprávem obviňuje, ale stejně tak cítí zvláštní povinnost odpustit a dát mu ještě jednu šanci. Myslí si, že je to zraněný muž; nemůže si pomoct, neboť má strach, že ho opustím. Možná mu pomohu překonat to. Ospravedlňuje si tak své chování, ale ve skutečnosti dovoluje porušit své osobní hranice. Vztah negativně ovlivňuje její sebeúctu.

Nejvíce osvobozující volba by pro tuto ženu nyní byla ukončit vztah a jít si svojí vlastní cestou bez pocitů viny. Není zodpovědná za bolest a strach svého manžela. Jeho bolest a její pocit viny vedly k destruktivnímu vztahu. Jejich vztah byl již emocionálně zatížen předchozím životem. Smysl obnoveného setkání je, že se žena musí naučit propustit věci bez pocitů viny, a že muž se musí naučit stát emocionálně na vlastních nohou. A tak je jediným řešením tento vztah ukončit. Řešení pro karmu ženy je propustit jednou provždy svůj pocit viny. Chyba, kterou učinila v předchozím životě, není ta, že opustila svého manžela, ale že se cítila zodpovědná za jeho sebevraždu. Odchod ženy v tomto životě by neměl znovu konfrontovat manžela s jeho bolestí a strachem, ale měl by mu nabídnout novou možnost čelit těmto emocím namísto toho, aby před nimi utíkal.

Karmické setkání poznáte tak, že k druhé osobě ihned cítíte důvěrně známý pocit. Velmi často také existuje vzájemná přitažlivost, něco podmanivého ve vzduchu, co vás nutí být spolu a vzájemně se objevovat. Když je vhodná příležitost, tato silná přitažlivost může přerůst v milostný vztah nebo v těžké poblouznění. Emoce, které prožíváte, mohou být tak ohromující, že si myslíte, že jste potkali své duševní dvojče. Nicméně věci nejsou takové, jaké se zdají. V takovém vztahu se vždy dřív nebo později vynoří problémy napovrch. Často se partneři zapojí do duševních konfliktů, jejichž hlavními složkami je moc, kontrola a závislost. Tímto opakují tragédii, kterou si podvědomě vnímají z dřívějšího života. V minulém životě mohli být milenci, rodičem a dítětem, nadřízeným a podřízeným nebo mohli být v jiném druhu vztahu. Avšak vždy se navzájem dotýkali hluboké vnitřní bolesti aktem nevěry, zneužitím moci, anebo příliš silnou náklonností. Došlo mezi nimi k vážnému střetu, který způsobil hluboké jizvy a emocionální traumata. Proto mohou být síly přitažlivosti stejně jako odporu při setkání v nové inkarnaci tak silné.

Spirituální výzvou pro všechny duše, které jsou takto energeticky zapletené je nechat jeden druhého jít a stát se „sami-sobě-bytostmi“, svobodnými a nezávislými. Karmické vztahy, jak jsou zde zmíněné, nejsou téměř nikdy dlouhodobé, stabilní a milující. Jsou spíše destruktivní než léčivé. Velmi často je základním smyslem tohoto setkání uspět ve vzájemném propuštění. Tohle nebylo možné učinit v jednom či ve více minulých životech, ale nyní je další šance navzájem se propustit v lásce.

Když se nacházíte ve vztahu, který je charakterizován intenzivními emocemi, který vyvolává mnoho bolesti a smutku, ale z kterého se nemůžete osvobodit, uvědomte si prosím, že vás nic nezavazuje k tomu zůstat s druhou osobou. Stejně tak si uvědomte, že intenzivní emoce jsou častěji spojovány s hlubokou bolestí než se vzájemnou láskou. Energie lásky je v podstatě klidná a mírumilovná, bezstarostná a inspirující. Není těžká, vyčerpávající a tragická. Když vztah vykazuje tyto zvláštnosti, je spíše čas na jeho opuštění než na jeho opětovné „pokračování“.

Někdy sami sebe přesvědčujete, že musíte zůstat, protože „sdílíte karmu“ a musíte „na těchto věcech společně pracovat“. Odvoláváte se na povahu karmy jako na argument prodlužující vztah, zatímco oba nesmírně trpíte. Ve skutečnosti tak narušujete koncept karmy. Karmu neřešíte společně; karma je individuální záležitostí. V těchto vztazích je v sázce karma, která často vyžaduje, abyste vztah naprosto opustili, abyste od takového vztahu odstoupili a mohli zakusit to, že jste sami o sobě úplní. Opětovné řešení karmy je něco, co musíte udělat sami. Druhá osoba se může dotknout nebo spustit něco, co vytváří mezi vámi dvěma mnoho dramatu. Vašim vlastním úkolem a výzvou zůstává to, abyste se vypořádali se svým vlastním vnitřním zraněním, a nikoli s problémy druhé osoby. Převzít zodpovědnost můžete pouze sami za sebe.

Je důležité, abyste si to uvědomili, neboť jde o hlavní úskalí vztahů. Nejste zodpovědní za svého druha a on není zodpovědný za vás. Řešení vašich problémů neleží v chování druhého. Někdy jste tolik spojeni s vnitřním dítětem svého partnera, s emocionálně zraněnou částí uvnitř, že cítíte, že jste ti, kteří ho můžou „zachránit“. Anebo váš partner může to stejné pociťovat k vám. Tohle ale fungovat nebude. Takto jen v druhém posílíte emoce bezmoci a obětování, zatímco by bylo mnohem užitečnější, kdybyste se vymezili a postavili se sami za sebe. Vašim cílem je být schopni cítit se úplně a celistvě, zcela za sebe. To je nejdůležitější podmínka pro skutečně naplňující vztah.

Léčivé vztahy

Existují léčivé a existují destruktivní vztahy. Charakteristikou léčivých vztahů je, že partneři se vzájemně respektují takoví, jací jsou, bez toho aniž by se snažili měnit jeden druhého. Těší se ze vzájemné společnosti, ale necítí se neklidně, zoufale či osaměle, když není druhá osoba nablízku. V takovém druhu vztahu nabízíte milovanému pochopení, podporu a povzbuzení, bez toho aniž byste se pokoušeli řešit jeho problémy. V takovém vztahu je svoboda a klid. Samozřejmě mohou existovat čas od času nějaká nedorozumění, ale emoce, které vyvolají, mají krátké trvání. Oba partneři jsou připraveni odpustit. Mezi nimi je srdečné spojení jako výsledek toho, že neberou emoce či chyby druhého člověka osobně. Jelikož nespouští hlouběji uloženou bolest, nepřikládají jim tak velkou důležitost. Oba partneři jsou emocionálně nezávislí. Nečerpají svoji sílu a zdraví z uznání nebo přítomnosti svého druha. Nezaplňují si své mezery v životech, ale přidávají něco nového a vitálního.

V léčivém vztahu se mohou partneři znát taktéž z jednoho či z více minulých životů. Ale v těchto případech existuje jen velmi zřídka emocionální karmické břemeno, které je popsáno výše. Dvě duše se mohou znát s předešlého života způsobem, který byl povzbuzující a podporující povahy. Uznávali se navzájem jako přátelé, partneři nebo rodič s dítětem. To vytváří stálé pouto skrze několik životů.

Uvedu další příklad. Mladý muž vyrůstá někde ve středověku v chudé rodině. Je jemné a citlivé povahy a příliš nezapadá do svého prostředí. Jeho rodina sestává z těžce pracujících, spíše hrubých lidí, kteří nemají velké mínění o jeho zasněné a nepraktické povaze. Když vyroste, vstoupí do kláštera. Ani zde není příliš šťastný, neboť život tady je pevně řízen a mezi lidmi, kteří zde žijí je málo lidského tepla či přátelství. Přesto je zde jeden muž, který je trošku odlišný. Je to kněz, který má vyšší hodnost, ale nemá žádný nádech autority a který se o něj doopravdy zajímá. Čas od času se dotazuje jak se má a přiděluje mu několik příjemných prací jako je zahradničení. Pokaždé, když se na sebe podívají, je mezi nimi pocit uznání, něčeho stejně smýšlejícího. Existuje tiché spojení ze srdce. Ačkoli se nepotkávají tak často a příliš spolu nemluví, kněz je pro mladého muže zdrojem naděje a povzbuzení.

V následujícím životě je tento muž ženou. Opět má jemnou a zasněnou povahu. Má potíže stát sama za sebou. Když dospěje, uvízne v manželství s mužem, který je panovačný a autoritářský. Zpočátku má s jeho zřetelným, mocenským charisma soucit, ale později si uvědomuje, jak ji jeho dominance omezuje a utlačuje. Přesto je pro ni velmi obtížné osvobodit se od něj. V práci někdy zmíní toto téma před svým kolegou, poněkud starším mužem. Povzbuzuje ji, aby se postavila sama za sebe a zůstala věrná svým vlastním potřebám. Pokaždé, když s ním mluví, intuitivně ví, že má pravdu. Pak se po velkém vnitřním konfliktu se svým manželem rozvede. Kontakt s jejím kolegou se nyní mění. Cítí k němu náklonnost. Ukáže se, že je svobodný. Cítí se s ním tolik uvolněná, že se zdá, jakoby se znali celé věky. Začnou vztah, který je pro oba laskavý, uvolněný a povzbuzující. Sympatie, která mezi nimi proudila v předešlém životě, nyní nabírá tvar naplněného vztahu manžela a manželky.

Tohle je léčivý vztah. Žena zaujala zásadní rozhodnutí, že opustí svého manžela a vybrala si sebe. Tímto potvrdila svoji emocionální nezávislost. To vytvořilo základ pro milující, vyrovnaný vztah se spřízněnou duší.

Duševní dvojčata

V tomto bodě bych rád řekl něco o pojmu duševní dvojčata, který je vám všem pravděpodobně důvěrně známý. Představa duševních dvojčat vás hluboce přitahuje. Přesto je potenciálně velmi nebezpečná, neboť může být interpretována takovým způsobem, jenž posiluje bolest zrození a vzájemnou emocionální závislost v každém z vás, místo toho aby ji spíše řešila. To se stává, když si představujete pojem duševní dvojčata tak, že existuje druhá osoba, která se k vám perfektně hodí a učiní vás celistvými. Tohle je pojetí duševního dvojčete jako vaší druhé polovičky. Předpokládáte, že jednota a bezpečí, které tak hluboce postrádáte, bude nalezena v někom jiném, kdo se k vám perfektně hodí.

V souladu s tímto nezralým názorem duševních dvojčat, jsou tyto duše považovány za dvě polovičky, které dohromady vytváří jednotu. Obvykle jsou tyto dvě polovičky muž a žena. A proto tohle tvrzení podporuje nejen to, že jste sami o sobě neúplní, ale stejně tak to, že jste svojí podstatou muž nebo žena. Možná vidíte, že ze spirituálního pohledu není toto pojetí duševních dvojčat zdravé či léčivé. Činí vás závislým na něčem mimo vás. Popírá božský původ, který zahrnuje to, že jste vším, mužem a ženou a že jste celiství a úplní sami o sobě. Vytváří všechny druhy iluzí, které vás odvádějí od domova. A „domovem“ myslím vaše vlastní já, božskost vašeho „Já“. Žádná duše není polovičkou někoho jiného.

Duševní dvojčata existují a doslova jsou tím, co tato slova obsahují: jsou to dvojčata. Jsou dušemi se stejným „pocitovým tónem“ či vibrací nebo byste mohli říci se stejným časem zrození, pakliže se jedná o biologická dvojčata. Jednotný čas zrození, tento jedinečný moment v čase a místě přispívá k ojediněle nabitému pocitovému tónu uvnitř duší, které přichází do života. Nejsou v jakémkoli způsobu vzájemně závislé. Nejsou ani mužem či ženou. Jsou však nepochybně navzájem naladěné jako spřízněné duše.

Jaký je smysl stvoření duševních dvojčat? Proč existují? Často si myslíte, že důvodem pro existenci něčeho je proces učení, který to způsobuje. To ale není případ duševních dvojčat. Důvodem jejich existence není něco se naučit. Cílem je jednoduše radost a tvořivost. Duševní dvojčata nemají v rámci duality žádnou funkci. Se svým duševním dvojčetem se setkáváte, když překračujete dualitu, když se znovu identifikujete s Bohem uvnitř sebe sama, který je celistvý a nerozdělitelný, a který je schopen nabrat jakoukoli formu či vzhled. Duševní dvojčata se znovu setkávají na své cestě domů.

Pojďme na chvíli na počátek této cesty. Ve chvíli, kdy opouštíte stav jednoty a stáváte se individualitou, vstupujete do duality. Najednou existuje tmavé a světlé, velké a malé, nemocné a zdravé, atd. Realita je rozdělena. Nemáte již žádný celkový přehled o tom, kdo skutečně jste. Nejdříve jste odvozovali svoji identitu z „bytí-součástí-celku“. Nyní jste jednotlivou částí, která se od celku odtrhla. Ale bez vašeho vědomého poznání se k vám přidá někdo, kdo je stejný jako vy, kdo se vám podobá tak moc, jak je to jen možné. Zaujali jste „stejné místo“ v přikrývce jednoty, tak blízko jeden druhému, že jste nevěděli, že jste dva, dokud jste se nenarodili. To, co vás dva spojuje je něco, co přesahuje dualitu, něco, co předchází historii duality. Je těžké vyjádřit to slovy, neboť to odporuje vašim obvyklým definicím o identitě, na základě které jste jedním nebo druhým, ale nikoli obojím zároveň.

Nyní jste se oba vydali na cestu, na dlouhou cestu skrze mnoho zkušeností. Oba jste zakusili extrémy duality, postupně jste objevili, že vaše podstata neleží v dualitě ale mimo ni, v něčem, co tvoří její základ. Jakmile si hluboce uvědomíte tuto základní jednotu, začíná vaše cesta zpět. Pomaloučku se cítíte méně a méně připoutaní k vnějším věcem jako je moc, sláva, peníze či prestiž. Více a více chápete, že klíč není v tom, co prožíváte, ale jak to prožíváte. Vytváříte vaše vlastní štěstí či utrpení svým stavem uvědomění. Objevujete sílu svého vědomí.

Jakmile jste jednou prošli skrze všechny výšky a hloubky duality, nastane chvíle, kdy potkáte své duševní dvojče. V energii a vzhledu vašeho duševního dvojčete, rozpoznáte velmi hlubokou část sebe sama, vaši podstatu za dualitou, a tímto samotným uvědoměním začnete sebe sama líp chápat a uvědomíte si, kým skutečně jste. Vaše dvojče je vašim celkovým přehledem, který vás nese za omezující domněnky o sobě samých, které jste přijali během vašeho života a životů předchozích. Osvobodíte se pohledem na odraz vás samých ve svém dvojčeti; je to jako připomínka a nemá to nic společného s emocionální závislostí. Vzájemné setkání pomáhá každému z vás být silnějším a sebevědomějším jedincem, jenž vyjadřuje svoji tvořivost a lásku na Zemi. Urychluje to vaši zpáteční cestu a pomáhá přikročit k vyšší úrovni jednoty, zatímco plně udržujete a vyjadřujete své Já, svoji jedinečnou individualitu.

Nakonec jsme všichni jedním. Jsme podporováni energií, která je pro nás všechny univerzální. Ale zároveň existuje ve všech z nás individualita. Duševní dvojče je do jisté míry spojení mezi individualitou a jednotou. Je jako odrazový můstek k jednotě. Když se svým duševním dvojčetem vědomě a hmotně spojíte, způsobíte stvoření něčeho nového: třetí energii, která se zrodí z jejich společné činnosti. Tato energie vždy pomáhá rozšířit vědomí jednoty ve vyšším měřítku, než jen u nich dvou. Jelikož jsou na své cestě Domů, duševní dvojčata se cítí inspirováni k ukotvení energií lásky a jednoty na Zemi a činí tak způsobem, který je v souladu s jejich vlastními jedinečnými talenty a dovednostmi. Takto duševní dvojčata staví odrazový můstek mezi „být jedním“ a „být Jedním“.

Mezi duševními dvojčaty existuje vnitřní pouto, ale nemění to nic na faktu, že jsou sami o sobě naprostou jednotou. Jejich spojení přináší lásku a radost a jejich setkání zvyšuje tvořivost a seberealizaci. Podporují se navzájem, bez toho aniž by padaly do pastí emocionální závislosti. Láska mezi duševními dvojčaty neznamená učinit společný celek, ale vytvořit něco nového: místo toho, aby dva se stali jedním, se mohou dva stát třetím.

Léčení zrození kosmické bolesti

V jistém bodě se se svým duševním dvojčetem setkáte. Prosím, nechť vám toto poznání stačí. Nezdržujte se nadějemi a očekáváními, které vás odvádí od tady-a-teď. To na čem v této chvíli záleží, je, že jste si zcela uvědomili, že láska a bezpečí, po kterých hluboce toužíte, jsou přítomné uvnitř vás samých. Klíč je v tom, uvědomit si, že toto naprosté sebe-přijetí vám nemůže dát nikdo jiný, dokonce ani vaše duševní dvojče.

Aurelia

překlad:
Denisa Vaňková

Nejen v milostných vztazích, ale taktéž ve vztazích rodič-dítě existují pokušení nalézt absolutní jednotu a bezpečí ve druhém. Přemýšlejte o rodiči, který si tajně přeje, aby jeho dítě realizovalo sny, které sám nenaplnil nebo o dítěti, které jako dospělý stále lpí na svých rodičích a uvažuje o nich jako o svém absolutně bezpečném nebi.

Je důležité, abyste si uvědomili skryté pohyby a motivy ve svých vztazích a vyléčili je světlem svého vědomí. Váš kosmický stesk po domově nebude vyléčen vztahem či ve vztahu. To musíte udělat vy sami tak, že si plně uvědomíte, kdo jste, tak, že si uvědomíte své vlastní světlo, krásu a božství. To je cíl vaší cesty.

Stejně tak se nevrátíte do stavu jednoty, ze kterého jste vzešli. Do „přikrývky lásky“ ze které jste se zrodili a která představovala vaše embryonální stádium. Nyní se stáváte zralými bohy. Vytvoříte pole absolutního bezpečí a lásky z vašeho vlastního srdce a dovolíte druhým sdílet ho bez jakýchkoli podmínek. Tohle je podstata Boha: bezpodmínečná láska, jenž vyzařuje, vytváří a ochraňuje bez jakéhokoli pořádku, bez jakékoli vypočítavosti.

Nyní bych vás rád požádal, abyste byli na chvíli tiší a skutečně pocítili své Já, své jedinečné vlastní bytí. Jestliže jste obklopeni lidmi, pak na chvíli velmi silně pociťte své „Já“. Bezpodmínečně jste touto částí Boha. Není to nic, co by vám mohlo být odebráno, je to nesporná přítomnost, která JE.

A nyní pociťte tento nepopiratelný fakt, že vám vaše Já-přítomnost může být zdrojem radosti a síly. Řekněte ano zázraku vašeho vlastního bytí a přijměte ho. Ano, Já jsem Já. Já jsem samostatný a jedinečný, mé vlastní bytí. Mohu se hluboce spojit s ostatními, ale stejně tak to zůstávám „Já“. Můžete si myslet, že za tímto faktem leží osamělost a prázdnota, ale běžte prosím za tyto myšlenky a pociťte sílu a vitalitu uvnitř vás samých. Když skutečně řeknete ano své individualitě, zakusíte sebedůvěru a víru. Na tomto základě budete vytvářet milující vztahy a osamělost a prázdnota zmizí.

Když vás pocity osamění a prázdnoty přemohou, vezměte své vnitřní dítě na klín. Všimněte si zranění v tomto dítěti. Je to touha po naprostém bezpečí, které kdysi jako embryo znalo. Chce vidět bezpečí odrážející se v partnerově tváři, v tváři vašeho dítěte, v tváři vaší matky či otce, v tváři terapeuta. Potom ukažte dítěti svoji tvář. Vy máte pro dítě tvář anděla. Vy máte vyléčit toto dítě tím nejčistším způsobem, jaký si dokážete představit. Ani Já, ani žádný jiný „mistr“ není schopen udělat to za vás. My vám můžeme ukázat pouze směr. Vy sami jste svými zachránci.

Nakonec bych vás rád vyzval k tomu, abyste na chvíli pocítili naše spojení. I když nejste přítomni a čtete tento materiál, pociťte naše spojení. Nezaměřujte se nyní na vaše Já, ale na naše společenství velmi svobodnou a nenucenou cestou. Pociťte energie, pociťte, co nás přivádí dohromady. Je to touha po stavu jednoty. Nyní si představte, že jsme obklopeni tou nejsilnější energií, která existuje, energií vašich probuzených já, energií anděla uvnitř vás. Dovolte nám nadechovat tuto energii a na minutku hluboce pociťte tuto sílu.

Děkuji za vaši přítomnost.

© Pamela Kribbe 2006
www.jeshua.net

Český překlad : Denisa Vaňková, www.jeshua.cz