K zamyšlení

Mysl je zvláštní věc. Vždy přemýšlí a uvažuje opačně proti pravdě. Nemůžu si nevšimnout.

Když ke mně přichází klient a poví mi svůj problém, ptám se těla:

Je toto skutečný problém? Je to skutečně tak?

Ve 100 % vychází ne.

Většinou ta skutečná pravda bývá pravý opak, někdy i nějaká třetí varianta, která není známá.

A tak kdo si myslí, že zachraňuje manželství, mu často ve skutečnosti dává vale. Kdo tvrdí, že rozhodně nechce odejít, tak má už pěkně dlouho zabalené kufry. A tak dále…Zkrátka většinou děláme pravý opak toho, než co si myslíme.

Na mysl se nedá ve všem příliš spoléhat.

A proč to dnes píšu?

Nespoléhejte ani na to co druzí říkají, neviste na tom a už vůbec si z toho nedělejte jistotu.

Několikrát týdně za mnou chodí „zrazené“ ženy i muži a ptají se:

„Proč mi říkal, že jsem jediná, když mě podváděl? Proč mi lhal? Proč mi říkal, že mě miluje, když na mě potom ječel, byl agresivní? Proč mě obral o peníze?

A proč se mi to všechno děje?

Základní příčina je jedna a tou je naivita.

Naivní důvěra v druhé. V to, co říkají. Dokud budete naivní, potom prostě budete vždy trpět. Vždy přijde někdo, kdo vás uvaří jako vařenou nudli. Co taky jiného s nudlí, než ji uvařit?

Nehledejte jiné příčiny.

Nechoďte roky s tou stále stejnou otázkou.

Proč, Proč, proč!

Dokud máte potřebu ptát se proč, potom to znamená, že se nedokážete smířit s iluzí vlastní výjimečnosti. Jak se mi to mohlo stát?

Mě, Mě Mě!!!!! Zrovna mě!

To velké Já.

No mohlo. To se prostě děje. Pokud jste si mysleli, že vás zrovna vás čeká verze pohádky o popelce, tak omyl.

Dokud nepřestanete být naivní. Dokud nepřestanete viset na Vašich představách žili spolu šťastně až do smrti, on mě ták miluje óch, ách….

Ono něco jiného je být hodný a něco jiného je být takový hodný naivní blbec. A tyto vztahy nám ukazují, kdy jsme právě to druhé.

Kdy přehlížíme, že si ten náš miláček hlídá telefon jak oko v hlavě, nikdy ho nenechá někde ležet, a ještě ho má zaheslovaný minimálně pěti různými druhy hesel a odemknout mu ho trvá minimálně půl hodiny.

Kdy přehlížíme, že kdykoli ho potřebujeme, tu prostě není. Zatímco přehlížíme dalších asi tisíc věcí, které nechceme vidět, protože se nám to nehodí do krámu.

Takže…

Všechny tyto věci jsou příčinou obrovské naivity. Hodný blbec se diví, že partner podvádí, hodný blbec se diví, protože slepě důvěřoval namísto aby byl pozorný a prověřoval. Hodného blbce taková zrada taky moc bolí.

A teď to napíšu možná trochu sprostě, ale bohužel nevyznělo by to tak, kdybych to napsala slušně. Tak mě prosím omluvte, že tentokrát nejsem za dámu.

To, že se vám muž kurví a zároveň tvrdí, že vy jste ta jediná, tak je to proto, že je prostě trochu kurva. To že jste ho chytli jednou neznamená, že to bylo jednou a rozhodně to neznamená, že už to nikdy neudělá. Možná to dělá právě teď.

Přestaňte v lidech vidět potenciál, který tam není. Přestaňte snít o lidech. Pokud se ten člověk v realitě projevuje spíš jako kurva, tak prostě kurva bude. A je úplně jedno co u toho říká jak se u toho tváří a jak vypadá. Může vypadat jako anděl Páně, ale to nemění nic na tom, co dělá a jak se chová.

A to, jaký člověk je, nemá vůbec co dělat s tím, jak vypadá a jak se tváří.

Važte podle činů, a ne podle keců a už nikdy nebudete ve vztazích za nudle.

Závěr:

Pokud procházíte ohněm, buďte rádi. Na druhou stranu v ohni zastavit, stát tam a čekat, že zrovna mě ten oheň spálit nemůže, stát tam a divit se, že to pálí víc, než se dá unést je právě princip vařené nudle.

Procházet ohněm je nutné. Je to zkouška naší čistoty.

Vstoupit do ohně s vědomím, že je to oheň a že se nedá nic jiného dělat, než jím co nejrychleji projít je dobré vědět.

Je dobré vědět, že to nejhorší je se v těch největších plamenech zastavit a otáčet se zpět.

No a potom také být naivní a naivně si myslet, že plameny sami uhasnou. Že přeci ty plameny musí vidět tu naši bolest a z ohleduplnosti se začnou chovat slušně a sami sebe uhasí.

No, a to už je ta naivita, která člověka může dokonce i zabít. Jinak řečeno, pokud se k vám někdo nechová tak jak byste chtěli, nečekejte že své chování změní jen proto, že vy to chcete.

Pokud tedy procházíte plameny, které bolí, jděte. Jděte dál, a hlavně nebuďte naivní a nelžete si.

Plameny jsou plameny a také jimi zůstanou.

A vaším úkolem není je se je snažit změnit, nebo snad dokonce lhát si, že to plameny nejsou.

Co když je to ve skutečnosti potůček?

Co když to s těmi plameny není tak hrozné?

Zatímco budete takto přemýšlet, uhoříte.

Co je vaším úkolem?

Přestat si dělat iluze. Přestat očekávat, že se každý bude zrovna k vám chovat jako kladný hrdina.

Přestaňte být hodným blbcem a vařenou nudlí. Pak bude všechno ostatní dobré a vše se vyřeší.

Potom projdete plameny a vystoupíte ze hry, která je každému daná jen dočasně.

Pokud jste pochopili a přestali být naivní, pokud jste přestali dělat z lidí něco lepšího, než ve skutečnosti jsou a pokud jste se smířili s tím, že ne všichni vás budou milovat až do smrti, plameny projdete.

Uvidíte hvězdy, oprášíte se a půjdete dál. A až příště potkáte nějakého takového miláčka, který vypadá jako anděl Páně, budete už pozorní a budete věci vidět takové jaké jsou. Nebudete už naivní a možná že takovým lákavým plamenům řeknete ne. Děkuji nechci. Už vím co je, co a už mi to netřeba.

To je zkrátka život.

A je třeba naučit se ho přijmout takový jaký je.

A na závěr básnička, pro ty, co vydrželi až do konce, teď toho budete litovat.

Báseň o životě

Plameny šlehajou, šlehajou,

jó život není žádná laciná šou.

Plameny plameny už velký sou jak sviňa,

No, co nadělám, tak du, nejsu žádná dýňa.

To zmáknu, to dám, však hlavu vztyčit gómu,

dyť silná su jak Thor pán vesmírnýho hromu.

Já utíkám utíkám, kurňa pálí to jak sviňa,

já to gómu, dyť nejsem blbá jak ta dýňa.

Nechcu být nudla, nechcu být nudla vařená,

Já chcu být statná a udatná, jak sousedovic Mařena.

No tak vážně se neberu, to dobrý by bylo,

teď už jen někde shodit nějaký to kilo.

No ale co už, i tak si říkám, jsem to ale kus,

když valím po štatlu, otočí se i kloubovej autobus.

Jsem prostě kocór, kocór z Moravy jak lusk,

to valil by augle i ten fajnovej kocór Elon Musk.

Tak už končím už mě dál nic nenapadá víc,

však kdo tu má myslet, vždyť je tu hrozný hic.

Tak nemám už co říct, už nebude nic,

já vím, nejsem teď zrovna hotel Ricc,

to jsem si zas udělala jméno, no teda tě pic.

Andělíčku ty duši moji opatruj,

fakt to bylo naposledy, andělíčku strážce můj.