Aktuálně na nebi…

Neděle 4.června.
Ráno proběhl úplněk uprostřed Střelce, který nám ukázal, jak si stojíme se svou vášní, co nám přijde zajímavého, v čem nacházíme svůj smysl, svoji cestu, pro co umíme zahořet. Počátek tohoto lunárního cyklu byl ještě v Býku, začal se psát nový příběh o tom, jakým způsobem se umíme projevovat ve hmotě, zdali jsme doopravdy „dosedli“ se vším všudy, zdali žijeme naplno anebo jen tak smáčíme palce, hlavně, abychom se od hmoty náhodou neumazali…a nyní vidíme dobře, jak si stojíme. Vnímáme všechny souvislosti, některé se nám pranic nelíbí, zatímco jiné nám přijdou vskutku zajímavé. A věřte tomu, že je sakra co objevovat.Možná už jsme prohlédli tu iluzi, co nám našeptávala, že ono poznání, ono nebe, nirvána, bůh, je kdesi mimo, nad námi nebo mimo nás, mimo hmotu…Pravda totiž je, že náš život, skutečný život, začne teprve až se ponoříme naplno do hmoty, když se položíme do žití, když přestaneme žít „nanečisto“, když si přestaneme syslit realitu pro sebe, a necháme se naplno prostoupit realitou. Protože proč proti ní proboha bojovat? Proč si myslet, že by měla vypadat jinak než tak, jak je? Proč vzdorovat?
Merkur se setkává s Uranem v Býku, a ukazuje nám tím cestu, kterou jsme ještě nikdy nešli. Cestu jednoduchosti, radosti a přirozenosti, cestu lásky k tělu, hmotě, vnímání a cítění, cestu rozlišování, kdy prostě poznáte, že jsou věci, co vám chutnají víc a co vám chutnají méně – a netýká se to zdaleka jen jídla. Máte svoje preference, ale nemusíte už bojovat o pozornost, ani se vymezovat. Ano, a ne jsou naprosto dostačující odpovědi téměř na všechno.
Z příštího týdne pro nás bude zajímavé hned pondělí, kdy se Venuše konečně přehoupne z Raka do Lva a trochu nám přitopí pod kotlem a ukáže nám, že je úplně v pořádku zasazovat se sami o sebe, mít se rád, přijímat se a oplývat přirozeným sebevědomím. V opozici na Venuši máme ovšem Pluta, který už stříhá metr, než se na pár měsíců zase vrátí, tentokrát naposledy, do Kozoroha. Ti dva se sice budou přetahovat, ale v zásadě nám dají dobrou zkušenost, kterou bych osobně pojmenoval asi nějak jako: „I přes to všechno“. I přes ty všechny sračky, kterými procházíme, i přes to, že zakoušíme všechny možné manipulace, tlaky, tak za to stojíme. I přes to všechno, jsme hodni lásky. I přes to všechno, jsme láska.
Pluto ve své podstatě neškodí, jen se z nás snaží vykřesat něco opravdu autentického, co nefunguje jen na osobní bázi, ale i na té kolektivní. Můžeme pochopit, že i když cítíme sami sebe jako střed a zdroj, tak na jiné úrovni jsme jen jako přijímače a vysílače. Ten oheň v nás totiž my sami nevytváříme, ale můžeme ho usměrňovat, můžeme mu dít svojí vlastní osobní jedinečnou formu, můžeme ho, jak nechat zhasnout, tak nechat pořádně rozhořet… a přesto ho můžeme použít i pro něco nadosobního. Podle mě bude pro nás momentálně ta největší výzva, najít v sobě vášeň pro život. Uvědomit si, že vůbec můžeme hořet, že můžeme zapálit, hřát, spálit, doutnat, cokoliv…Jsme děti boží, a jsme stvořeni k jeho obrazu…tak už s tím sakra něco udělejme!

Štěpán Tušják