K zamyšlení

„Obyčejnost je jediná cesta k duchovnosti. Vše výjimečné jsou pouhé projevy ega. Být obyčejný je ta nejméně obyčejná věc na světě, protože všichni chtějí být vyjímeční. Nikdo nechce být obyčejný. Obyčejnost je ta nejvýjimečnější věc. Jen zřídka se někdo uvolní tolik, aby byl opravdu obyčejný. Zeptáte-li se zenového mistra: „Co děláš?“, odpoví: „Nosím dříví z lesa, nosím vodu ze studny. Jím, když mám hlad, piji, když mám žízeň, a když jsem unavený, jdu si lehnout. Toť vše.“

Nezní to moc zábavně – nosit dříví a vodu, spát, sedět, jíst. Řeknete: „To jsou obyčejné věci. To dělá přeci každý. Když nosíte dříví, nebaví vás to – chtěli byste být prezident země. Nechcete být dřevorubec. Odsuzujete přítomnost kvůli imaginární budoucnosti.

Když nosíte vodu ze studny, máte pocit, že marníte život. Máte zlost. Pro tak obyčejnou činnost jste přece nebyli stvořeni. Přišli jste sem s úžasným osudem – abyste vedli zemi do ráje, do jakési utopie. Všechno jsou to projevy ega. A ty fungují v různých stavech vědomí.

Buďte obyčejní… a najednou nejsou všední věci vůbec všední, světské záležitosti už nejsou světské. Všechno je posvátné. Nošení dříví je posvátné. Nošení vody ze studny je posvátné. Jakmile je každá činnost posvátná a meditativní a zbožná, ponoříte se hlouběji do života – a život vám odhalí všechna tajemství. Už jste jim otevřeni. Už je dokážete vnímat. Čím jste vnímavější, tím dostupnější je život.

Tohle je celé mé učení: Buďte obyčejní… buďte tak obyčejní, že zmizí i touha po neobyčejnosti. Jen tak budete v přítomnosti; jinak nemůžete být v přítomnosti.

Montaigne napsal: „Hledáme jiné životní podmínky, protože si neumíme užívat těch svých, a tak se ve vnějším světě snažíme zjistit, co je uvnitř. Nemá smysl stoupat si na chůdy, protože i na těch musíme stát na vlastních nohou. Nemá smysl sedět na nejvyšším trůně světa, protože i tam sedíme na vlastním zadku.“

Je úplně jedno, kde jste – zda nosíte vodu nebo sedíte na trůně nebo jste prezident či premiér. Ať jste kdekoli, vždy jste sami sebou. Pokud jste nešťastní při nošení dříví, budete nešťastní i jako prezident, protože vnější život nic nezmění. Jste-li šťastní jako žebrák, jen tehdy budete šťastní i jako císař; jinak to nejde.

Pocit štěstí je závislý na kvalitě vědomí. S vnějšími vlivy nemá vůbec nic společného. Dokud neprocitnete, bude vás všechno víc a víc trápit. Jakmile procitnete, bude vám vše přinášet radost a blaženost. Na ničem jiném nezáleží; záleží jen na hloubce vašeho bytí, na vaší vnímavosti.

Noste dříví, a když ho nosíte, tak ho prostě jen noste – a užívejte si to. Nemyslete na nic jiného. Nesrovnávejte. Tento okamžik je nesmírně krásný. Tento okamžik je satori. Tento okamžik je okamžikem samádhi.

Když nosíte vodu, dělejte to naplno a buďte v tom. Nosíte vodu, ale nejste tam; je jen proces nošení vody. A to je nirvána, to je osvícení.

Teď k vám mluvím; já tu nejsem…prostě mě baví povídat si s vámi, jen tak klábosit. Když mě posloucháte a taky tu nejste, je všechno v naprostém pořádku. Jestliže mě posloucháte, stojíte tu a úkosem mě pozorujete… sledujete, zda neříkám něco důležitého, co si můžete uskladnit pro budoucí použití; sledujete, zda říkám něco smysluplného, abyste to začlenili do svých znalostí – „Je dobré něco hledat, někým být“ – a v tom případě mě míjíte.

Já neříkám nic smysluplného. Neříkám nic za nějakým účelem. Nedávám vám znalosti. Nejsem tu proto, abych vás vzdělával. Dokážete-li naslouchat tak, jak k vám mluvím…jsem naplno v tomto okamžiku, nejsem mimo něj a budoucnost také není… pak prožijete záblesk satori. Uvědomte si, že tu provádíte určitou činnost. Ta činnost musí být tak duchovní a meditativní, že minulost přestane být břímě a budoucnost do ní nezasahuje, takže přítomný okamžik je zcela čirý. Tento okamžik je prostě tímto okamžikem.

Já tu nejsem a vy tu nejste. Celý tenhle dav zmizí. A tehdy poznáme vlny jednoho oceánu – tím oceánem je život, tím oceánem je Bůh, tím oceánem je nirvána. Nirvána je tak hluboké uvolnění bytí, že se v něm rozplynete. Když jste v napětí, tak jste; když se uvolníte, tak nejste. Vaše ego může existovat, jen když jste v napětí. Jakmile se uvolníte, je Bůh a vy nejste.

Osho, z knihy Muž, který miloval racky