K zamyšlení
HRANICE / PRÁH
V keltské mytologii
leží tento svět a onen svět
uložené těsně vedle sebe
jako vrstvy naplaveného dřeva
nebo mořských mušlí.
Hranice mezi nimi se posouvají
a navzájem prostupují.
Procházet mezi nimi,
tak přirozené pro bohy a ptáky,
je pro lidské bytosti
mystickou cestou.
Strážíme vstupní brány
skrze kouzla a rituály.
Cítíme chvění, když se o nich jen zmíníme.
Někdo se chvěje strachy,
někdo toužením.
Tyto světy se dotýkají na okrajích,
v okamžiku úsvitu, soumraku,
v první den zimy,
léta,
života,
na břehu moře, řeky,
na horizontu,
ve vstupu do jeskyně,
nebo na okraji hrobu.
Švy těchto světů tvoří kouzla, talismany
a silová slova.
Svět lidských hranic,
známe o něco víc,
a přesto je nekonečně záhadný.
Prostá hranice lidského prostoru,
hrana mezi „já“ a „druzí“,
která se neustále posouvá,
ve své velikosti, tvaru i pevnosti.
Hranice mezi zvukem a hudbou,
slovem a poezií,
užitečností a krásou.
Je něco hluboce nádherného,
cenného,
a posvátného,
v lidském srdci,
které pozvedne kost zemřelého ptáčka
a promění ji v píšťalku,
a svým dechem skrze ni
přivede na svět
ptačí píseň!
V tomto posvátném aktu
je vše, co můžeme poznat
o překročení hranic.
~ Hue Walker
Český překlad: Kateřina Grofová
Přidat komentář