…odhalovat, kdo jsem, být naprosto přítomná, syrová, nahá a autentická, taková, jaká jsem, to je to jediné, co mám dělat. Mohu zažívat strach a všechny neúprosné fyzické vjemy, které jsou s tím spojené, avšak místo toho si mohu zvolit lásku. Mohu si zvolit znovu a znovu, že zůstanu přítomna ve svém těle, které prohlásím za svůj domov. Protože tehdy a jenom tehdy, mohu své duši podat amplion a uslyšet věčné pravdy, neúnavně šeptané z nitra tohoto posvátného těla.
Život po tobě vždycky bude chtít, aby sis vybrala.
Bude to strach, nebo láska?
Žijí v tobě každá chvíli.
Strach a láska nemohou žít pospolu.
Zase jsi tu. Je čas si vybrat.
Bude to strach, nebo láska?
Nech se láskou plně prostoupit.
Ať vytlačí vše, co žilo v tobě nepozváno.
Ať je láska tebou.
Nikdo nikdy nechtěl, aby ses bála.
Měla ses jen probudit – aby sis uvědomila.
Každý prorok a každá kněžka tohle ví odjakživa.
Pravá láska je uvnitř.
Strach je pouhý strach. Láska je však vším.
Pouze láska je skutečná.
Toto je jednota – splynout s láskou ve svém nitru.
Setkat se s tou jedinou láskou, která tě nikdy neopustila.
Vezmi mě za ruku.
Nikdy jsi nebyla sama.
jediné, čeho se bojíš, je naše odloučení.
Strach mezi náš věší závoje.
Já jsem tvá svoboda.
Já jsem tvá milovaná.
Zámky padají ze všech dveří,
všechny klece, které tě držely, se otvírají.
Buď tím, kým jsi, svět tě potřebuje.
Nezapomínáš na mě.
Já jsem ty.
Jsi svobodná.
Meggan Watterson, Odhalení sedmi posvátných závojů duše
Přidat komentář