Kdy potřebujeme změnu a kdy transformaci?

 Jak se změnit a jak provést transformaci?

Říká se, že změna je jediná jistá věc – co by potom byla transformace? Nějaké dění či událost?

 Co představuje změna v duchovním procesu a co transformace?

Jsem si jistý, že pokud byste se u tohoto nadpisu zdrželi o trochu déle, tak by vás napadaly další otázky. Tyto nám ale postačí jako stěžejní osa pro toto sdílení se satguruem.

Není to jen o přemýšlení, jde o hlubší a svým způsobem nepříjemný pocit, který křičí: ZMĚŇTE SE A TRANSFORMUJTE SE.

Je to něco, co vždy doutná uvnitř nás a bez ohledu na to, kolik máme vrstev karmy, vasan, samskar a potlačení plynoucích z nekonečných individuálních či kolektivních dramat vnějšího světa, čeká to jen na jedinou jiskru, na pouhý závan větru nebo jeden silný otřes, aby to začalo znovu hořet a pokaždé to přineslo větší rozhodnost a méně kompromisů.

Dvě dharmy: jedna se týká vnějšího světa a druhá je ta věčná – ta, která zahrnuje pouze naši duši.

Je možné tyto dvě dharmy vykonávat současně?

To, co patří vnějšímu neboli hmotnému světu, se týká pouze fyzického těla a podmíněné mysli. Vnitřní neboli duchovní svět patří duši, Bohu a Boží mysli. Vnější, hmotný svět spojujeme se změnou. Vnitřní, duchovní svět je spojen pouze s transformací.“

– Paramahamsa Vishwananda
29.10.2023 – tweet 1 ČÁST 1

„Co tedy člověk potřebuje v tomto bodě své cesty?

Obojí: změnu jako přípravu na transformaci.

Dobře víte, že v duchovní literatuře se dočtete, jak bychom se měli stát nástrojem Boží lásky, vůle, moudrosti nebo milosti. Možná si myslíte, že pokud byste se stali některým z Jeho nástrojů, bylo by to jako oznámit nahlas světu svou transformaci. Tak nahlas, že i šepot by zněl hlasitě, dokonce i pouhé pomyšlení na to, by bylo hlasité. Bylo by to samozřejmě hlasité především v našem vnitřním světě, ale to stačí k tomu, abychom se nemuseli zajímat o duchovní dramata, zejména ta krvavá, v nichž jsou obětovány, stíhány, mučeny a zabíjeny naše dobré a světlé stránky. Pokud jde o lidi samotné, ten kdo by druhému dělal takové věci, byl by navěky prokletý. A to natolik, že by sám Bůh musel tyto hloupé polarity a sklony vymazat. Teď víte, jak je to pro satgurua nepříjemné, a že lidé nejsou v Ježíšově rozpoložení: Odpusťte jim, neboť oni nevědí, co činí.
No, možná nevědí, ale Bůh uvnitř nich to ví určitě. Satguru sem nepřichází často, takže toto může znít příliš radikálně, jako velký extrém a zbytečnost, ale musíte se na to podívat z pohledu satgurua, který je tady kdo ví jak dlouho. Člověk není schopen být v tomto ohledu soucitný. Může mít pochopení, ale ne soucit. Ježíš řekl, že bychom měli milovat své nepřátele a pokud nás někdo udeří, měli bychom mu nastavit i druhou tvář. Řekněte mi, viděli jste někoho na tomto světě, že by to opravdu dělal? Ne, protože satguru vždy přináší nové zákony a učení. Těmi jsou láska a ne zákon pomsty nebo filozofie oko za oko. Je hezké, že chce věci a úroveň bytí inovovat, ale neznamená to, že by se dobro mělo obětovat natolik, aby se stalo bezmocným a něčím k smíchu. A proč toto všechno satguru píše? Protože toto je ten bod, ve kterém musí být zahájena diskuze o změně a transformaci.

Říci, miluj bližního svého a nevysvětlit to v souvislosti se změnou a transformací, je zločinem proti veškerému dobru, které se nachází v lidech a v jejich významných kvalitách. Člověk si někdy může myslet, že tato povrchní moudrost neboli moudrost pro velké davy je dána jako obecný rozcestník a je na každém jednotlivci, aby se vydal svou individuální cestou. Je to jen nápověda, ne opravdová mapa a vůbec ne skutečné poznání. Cesta pro velké davy je vnější duchovností a často je stejně dramatická jako cokoliv jiného na tomto hmotném světě.“

– Paramahamsa Vishwananda
29.10.2023 – tweet 1 ČÁST 2

„Na své individuální cestě se člověk dříve či později setká s tématem změny a transformace.

Představte si, že by existovala jakási seznamovací fáze ještě předtím, než se začne odehrávat opravdová změna a transformace. A ona opravdu existuje. Budete věřit satgurovi, když vám řekne, že je nudná a jednotvárná?

Změna je dle své duchovní definice něco jako jediná stálá konstanta a je přirozeně neslučitelná s nudou a jednotvárností. Transformace podle své duchovní definice (smrt a znovuzrození) představuje jakousi přirozenou sílu, niterný výkřik nebo dokonce vnitřní bolest, která se stává stravujícím ohněm, jenž spaluje na popel to staré a známé. A u obou, změny i transformace, je první krok stejný: zpřetrhání a odstranění (ne-li všech, tak téměř všech) vazeb, které nás pojí s tím vnějším a známým. Je třeba vynaložit obrovskou energii a mít silnou vůli k tomu, abychom nastavili mysl na změnu. Poté bude změna možná a odtud povede jen jediný krok k transformaci, s důvěrou skočit do neznáma a zpřetrhat zbylá pouta. Teprve po této zkušenosti budete schopni správně rozlišovat a oddělovat od sebe mnoho věcí, zejména ty z vyšší a věčné reality.

K umožnění změny a transformace je třeba vyzrálost a pocity nudy a jednotvárnosti to jen potvrzují. Namísto bezpečné předvídatelnosti, se novou normou a normálním stává neočekávané. A v neposlední řadě je zde vděčnost za všechny předchozí lekce, zkušenosti, inspiraci, podporu, úspěchy a zejména za selhání a deprese. Uvědomte si, že život je věčný, změna je jediná konstanta a transformace je aktem nabídnutí lásky, upřímně a nezištně, což je tak jednoduché a obtížné zároveň.“

– Paramahamsa Vishwananda
29.10.2023 – tweet 2

www.bhaktimarga.cz

 


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *