K zamyšlení

„Co se stalo před více než dvěma tisíciletími na pahorku Golgoty? Co je skrytým základem Velikonoc?  Ve chvíli Vzkříšení Ježíše Krista, kdy vystupoval na nebesa, se božské síly ohně Jeho srdce rozletěly v miliony jisker, které oplodnily každé lidské Já a vštěpily mu tím, byť latentně, možnost překonání zla a návratu do božských světů.

Když o Vzkříšení vyzvánějí zemské i kosmické zvony ke slavnosti Zmrtvýchvstání, dějí se v kosmu veliké události: alchymické procesy vzkříšení. Nitro Země se otevírá. Životní síly Země se touží spojit se Sluncem. S nimi stoupá k nebesům i znovuzrozený Spasitel a s ním mohou stoupat i naše duše.

Spolu s Kristem mohou naše já vrůstat do zjasněného světa nebes a odtud zjasňovat širý terén světa.

V období od Vánoc přes Epifanii (Zjevení Ježíše Krista) až k Velikonocům si znovuzrodivší se duše mohla v tomto proudění uvědomit svůj význam pro svět.

O Velikonocích nastává předěl – duše může vystupovat ze sebe a nastupovat cestu k pochopení významu světa pro sebe. Vítězné světlo jarního slunce, tento obraz Zmrtvýchvstání, ji září vstříc z dálav světů. Svit jarního úplňku, přemožený vítězně stoupajícím sluncem, je kosmickým znamením a poukazem, že k opravdovému spojení se světem nepostačuje matné, měsíční myšlení z odraženého měsíčního svitu, ale musí zazářit i v člověku sluneční aktivní myšlení.

V očích Ježíše Krista hoří věčný plamen života a tvůrčí Moc a Síla Boha Otce. Jeho tvůrčí pohled proniká kosmos a z Jeho srdce vycházejí hvězdné plameny nekonečné Všelásky, která prostupuje všechny kosmické prostory a naplňuje je tvůrčím Ohněm nesmrtelnosti.

I k těmto mysteriím a dějům se můžeme, byť jen zvolna a po částečkách, s nadějí, úctou, pokorou a touhou v srdci přibližovat.

Karel Funk, Putování mystickým rokem