K zamyšlení

„Plýtváme tolik energie na to snahou zakrýt kdo jsme, zatímco pod každým postojem se skrývá touha být milován a pod každým hněvem rána, kterou je třeba zahojit, a pod každým smutkem je strach, že nebude dost času.
Když váháme s přímostí, nevědomky si na sebe něco navlékneme, nějakou přidanou vrstvu ochrany, která nám brání vnímat, cítit svět, a často je tento tenký obal počátkem osamělosti, která, pokud ji nerozpoznáme a neodložíme, snižuje naše šance na radost. Je to, jako bychom si nasazovali rukavice pokaždé, než se něčeho dotkneme, a pak, když zapomeneme, že jsme to byli my sami, kdo si je nasadili, si stěžujeme, že nám nic nepřipadá docela skutečné.
Naší každodenní výzvou tak není „obléknout se“, abychom mohli čelit světu, ale naopak sundat si rukavice, aby klika dveří byla studená a klika auta mokrá; abychom rty jiné bytosti při polibku na rozloučenou vnímali jako jemné a samotný polibek jako neopakovatelný.
Když dýcháte, nechte každý nádech a výdech „svléknout“ vaši bytost – postoje, nálady, minulost.“

~ Mark Nepo ~