Aktuálně na nebi…
Merkur je zas retro…
V úterý, chvíli po půlnoci, začne Merkur opět couvat
A tentokrát to bude jízda, protože to je na konci Berana. Na rozdíl od jiných postavení, kde je retroMerkur víc introspektivní a sbírá a třídí zkušenosti, v Beranu je tak trochu jako embryo, dítě, které za normálních okolností nasává informace a jedná okamžitě, bez rozmyslu, ihned, na základě okamžitých impulsů, ale v případě retrogradity to je trošičku jinak, protože těch zkušeností, které je potřeba zpracovat, strávit, zatím ještě není tolik. Nebude se tudíž chovat až tak introspektivně, spíš budeme zažívat komplikace a zdržení na té nejfyzičtější rovině.
Co budeme zejména zažívat, je to, že budeme zastavováni ve svém rozletu. Sotva jsme se probudili do nového astrologického roku, už přichází komplikace. Nejde to kupředu, chceme to tlačit silou, a ono nic. Může to v nás probudit jakési až velmi nevědomé, téměř novorozenecké pocity, které by se asi daly pojmenovat jako „něco mi nejde, nerozumím tomu a jsem z toho frustrovaný a naštvaný…“ Skoro jako by nám Vesmír zahradil cestu a řekl „Nesmíš“.
Jsem přesvědčený, že více, než kdy jindy, se bude chovat retrográdní Merkur „typicky“ v tom, že bude komplikovat dorozumívání, bude zdržovat, bude spousta různých poruch strojů a přístrojů, přijde mnoho mezilidských nedorozumění, už jen z toho důvodu, že Beran je v jistém smyslu hodně sebestředný, zaujatý sám sebou. Obávám se, že nějaká empatie a přemýšlení o tom, co ten druhý, tu tentokrát moc nebude. Na druhou stranu, blížíme se ke konjunkci Venuše s Neptunem, která proběhne hned ve středu, takže se nebojím, že by tu nebyla žádná romantika a ohleduplnost. Ale v rovině komunikace a přesvědčování, budeme zřejmě tak trochu jako zaseknutá gramofonová deska.
V hlubším slova smyslu, se můžeme na toto období podívat jako na něco, co nám připomene nějaké naše staré programy, které nám jakoby zakazovaly se projevovat, ukazovat svou jedinečnost, vyčnívat z davu. Připomene se nám, kdy jsme sami sebe zastavili, umlčeli, kde bylo naše vnitřní divoké zvíře zkroceno. Přijdou zkušenosti, které nám to nějak mohou připomínat. Ale taky můžeme konečně přijít na to, že to jsme my sami a nikdo jiný, kdo nás brzdí, kdo hasí náš vnitřní oheň. Můžeme pochopit, že někdy je fajn zvýšit hlas, pohádat se, trvat na svém, být důrazný a stát si na svém a za sebou při komunikaci s úřady. Někdy je komunikace dobrá i za cenu, že občas přijdou konflikty, protože to všechny dotyčné posouvá. A někdy se stahujeme úplně zbytečně, někdy se trestáme za něco, co není v naší moci.
Přeji nám, ať toto období přečkáme v klidu, aspoň relativním…
Přidat komentář