K zamyšlení
Miluji tenhle příběh od Elizabeth Gilbert:
′′ Před několika lety jsem trčela v autobusu v New York City během špičky. Doprava se sotva pohybovala. Autobus byl plný studených, unavených cestujících, kteří byli podráždění, nespokojení se světem samotným. Dva muži na sebe štěkali kvůli postrčení, které nemuselo být úmyslné. Nastoupila těhotná žena a nikdo jí nenabídl místo. Vztek byl ve vzduchu; žádné slitování by se zde nenašlo.
Ale když se autobus blížil k Sedmé Avenue, řidič vzal do rukou mikrofon.“ Přátelé,“ řekl: ′′ Vím, že jste měli těžký den a jste frustrovaní. S počasím ani dopravou nic nenadělám, ale tady je to, co můžu udělat. Jak každý z vás vystoupí z autobusu, natáhnu ruku k vám. Když půjdete kolem, zahoďte mi své potíže do dlaně, ano? Neberte si dnes večer své problémy domů k rodinám, prostě je nechte u mě. Moje trasa vede přímo kolem řeky Hudson, a až to tam budu později projíždět, otevřu okno a hodím vaše potíže do vody.“
Bylo to, jako by se kouzlo zrušilo. Všichni se začali usmívat. Tváře zazářily překvapením a radostí. Ti, kteří poslední hodinu předstírali, že si nevšimli existence toho druhého, se na sebe najráz šklebí jako, to ten chlap myslí vážně?
Oh, myslel to vážně.
Na další zastávce, přesně jak slíbil, řidič natáhl ruku, dlaň a čekal. Všichni vystupující položili ruku těsně nad jeho a napodobovali gesto, že mu něco shodí do dlaně. Někteří se smáli, když to dělali, někteří ne, ale všichni to udělali. Řidič opakoval stejný krásný rituál i na další zastávce. A další. Až k řece.
Žijeme v tvrdém světě, přátelé. Někdy je extra těžké být člověkem. Někdy máte špatný den. Někdy máte špatný den, který trvá několik let. Bojujeme a selháváme. Ztrácíme práci, peníze, přátele, víru a lásku. Jsme svědky hrozných událostí, které se odehrávají ve zprávách a stahujete se strachem a stahujete se. Jsou chvíle, kdy se vše zdá být ponořené v temnotě. Toužíte po světle, ale nevíte, kde ho najít.
Ale co když jsi světlo? Co když jsi osvětlení, o který žebrá temná situace? To mě naučil tento řidič autobusu, že každý může být světlem, každou chvíli. Tenhle chlápek nebyl žádný velký hráč. Nebyl duchovní vůdce. Nebyl to žádný mediálně zdatný influencer. Byl řidičem autobusu, nejvíce neviditelným pracovníkem společnosti. Ale měl skutečnou moc a krásně ji využil k našemu prospěchu.
Když se cítím obzvlášť chmurně, nebo když se cítím obzvláště bezmocná tváří v tvář světovým problémům, myslím na tohoto muže a ptám se sama sebe, co můžu udělat, abych byla světlem? Samozřejmě nemohu osobně ukončit všechny války, ani řešit globální oteplování. Rozhodně nedokážu ovládat dopravu. Ale mám nějaký vliv na ty, se kterými se vídám.
′′ Nezáleží na tom, kdo jste, kde jste, nebo jak všední nebo těžká vaše situace může vypadat, věřím, že můžete osvětlit svůj svět. Vlastně věřím, že není jiný způsob, jak svět kdy bude osvětlen, každý zářivý akt milosti, krůček po krůčku, až k řece.“~~
~ Elizabeth Gilbertová
Děkuji, poslední dobou mám pocit, že i duchovní zprávy jsou negativní, mnoho kritiky, co dělat máme a nemáme, co se na nás řítí, radost se vytrácí. Možná je to jen můj dojem, každý máme svá lehčí a těžší období. Toto pro mne byla krásná výjimka.