K zamyšlení

21.12.2012

Pro lidskou mysl byla velmi přitažlivá různá v čase vyslovená proroctví, předpovědi a věštecké vize. Pokud jsme veskrze věřili času, neuměli jsme žít spontánně a v bezdůvodné radosti přítomného okamžiku, byli jsme na tomto čase závislí. Proto jsme věnovali naši pozornost a energii i proroctvím. Čím více lidí věřilo v tyto různé časové předpovědi, tím silněji se mohli uskutečňovat, jelikož tma duchovní nevědomosti nic nezměnila na tom, že vše se děje pouze tehdy, pokud na to zaměřujeme svoji pozornost, pokud tomu věnujeme svoji energii. Nicméně všechny tyto vize měli svoje opodstatnění právě v tom, abychom se mohli oddělit od toho, co ostatní prorokují a mohli se tak stát proroky svými vlastními.

Předpověď, která se váže k 21.12.2012, byla dosud předpovědí nejsilnější. Nejvíce nám byla přiblížena prostřednictvím mayské civilizace, skrze jimi prezentovaný Mayský kalendář. Toto proroctví bylo v posledním desetiletí výrazně připomenuto prostřednictvím různých knih i katastrofických filmů. Víra v tuto předpověď i nesouhlas s ní, podporovali stejně výrazně její intenzitu.

Lidská mysl byla tímto zmíněným datem přiblížena o to silněji ke konci konečnosti. Stupeň našich závislostí na pomíjivých a konečných jistotách nám umožňoval tento konec různě prezentovat. Co pro některé bylo v čase přibližující se katastrofou spojenou s koncem a zánikem světa, pro druhé je cestou ke svobodě a k uvolnění se od zmíněných závislostí a ostatních projevů strachu na všech úrovních. Tyto různé pohledy na stejnou skutečnost určoval různý stupeň vědomě vnímané lásky v sobě nebo-li´různý stupeň omezení a závislostí, které vytvářelo ego.

Všeobecným pojítkem mezi těmito rozdílnými pohledy je změna myšlení. Tato transformace se týká zcela všech ať na vědomé či nevědomé úrovni. Všichni si uvědomujeme čím dál tím intenzivněji stupeň naší osobní svobody a situace, které se každému dějí, zesilují potřebu změny. Někdo již pochopil, že tuto transformaci může uskutečnit pouze sám v sobě, změnou vyzařování, které již neposuzuje a nesoudí okolí, ale odpovědi hledá uvnitř sebe. Jiný má zesílenější potřeby s údajnou nepřízní osudu bojovat a přivádí ho to i touto cestou k pochopení, že řešení situací v boji a nenávisti nikam nevede a postupně ho i tak stejně dovádí k uvědomění si jediné nepomíjivé jistoty a pocitu bezpečí, které má sám v sobě. Další se pod zesíleným náporem rozhodne tento fyzický svět opustit. Nikdo se této probíhající změně nevyhne a je na každém, jaký přístup k ní svobodně zvolí.

Tato přeměna myšlení souvisí i se změnou vnímání času. Jeho transformace může proběhnout teprve tehdy, když se přestaneme spoléhat na kohokoliv a cokoliv, když se staneme sami sebou bez ohledu na čas. Pokud věříme na vnější podnět, který nás k této transformaci dovede v určitém čase, budeme ujišťováni, že vnímání času je právě blokem, který nám této přeměně brání.

21.12.2012 je pouhou iluzí v čase, ale přitom symbolem této transformace ve skutečnosti. Teprve tehdy, když začínáme vnímat přítomný okamžik, přestaneme posuzovat a soudit, přijmeme zpět vše do své celistvosti, můžeme tento symbol nejen pochopit, ale začínáme ho vnímat a žít, resp. stáváme se jím. Kdo čeká na tento symbol, stále se ještě spoléhá na vnější podnět v iluzi času a proto nemůže vědomě k této přeměně nikdy dojít. Uskutečněná transformace vnímá pouze dění v tady a teď a proto v čase nic nebylo ani nebude, pouze vše je, včetně 21.12.2012.

Pochopený a prožitý symbolismus tohoto data může být v každém pouze v přítomném okamžiku a nikoliv v čase. Pro pochopení toho, co se mělo v čase 21. prosince 2012 odehrát, bylo použito podobenství, které je obsaženo nejen v bibli, ale kterým je zobrazováno vše, co smysly vnímáme kolem nás. Podobenství tohoto konkrétního data je znázorněno v zákrytu Země, Slunce a Centrálního Galaktického Slunce. V neprojevené skutečnosti se jedná o sjednocení všech našich aspektů. Země, prezentující matku a tělo, Slunce znázorňující muže a tvořivou mysl a Centrální galaktický Střed čili duchovní podstata, kterou jsme, jsou v rovnovážné poloze. Sjednocení lidského těla, mysli a ducha utváří vědomě projeveného Boha. Zároveň tento zákryt slučuje oddělenost a jedinečnost každého, ukončuje dualitu a propojuje všechny a vše v jednotě. Tímto jsou sjednoceny oba principy, které praví, že každý z nás je vším a zároveň součástí všeho.

Tento zákryt, přímka nebo-li čára znázorňuje také změnu myšlenkové aktivity. Ve vnímání zrychlujících se cyklů, tepů srdce, tempa času, řešení situací a v dualitní nerovnováze, naše mysl vyzařovala sinusoidu, podobnou jako seismografy, zaznamenávající intenzitu zemských zemětřesení čili otřesů těla každého z nás. Nyní tato aktivita ustává a přibližuje se oné rovné čáře, zákrytu, přímce a dostává se do meditativního, bezmyšlenkovitého a uvolněného stavu, a tak se stáváme i v tomto podobenství vědomými dušemi a tvořivými bohy.

K tomuto sjednocení však, opakuji, nelze dojít v čase, ale pouze bez jeho vlivu, uvolněností od konečného a pomíjivého života a v projeveném věčném přítomném okamžiku Bytí. Odpověď tedy na všechny otázky týkající se tohoto prorokovaného fenoménu je pouze v nás a nikoliv v informacích, které jsou projeveny mimo nás a které pouze v různých podobenstvích symbolizují evoluční změnu našeho myšlení, vedoucí od manipulovatelných a manipulujících jedinců k tvořivým, svobodným, nezávislým a sjednoceným bytostem čili k bytosti v Jednotě jediné.

pepa-peptahra

Autor textu: Josef Šálek