Nedělní zamyšlení

Milí přátelé, kolik z nás – duchovně hledajících nedošel jednou do bodu, kdy si řekl, že potřebuje mnohem „duchovnější“ práci?
Celý svůj život jsem pracovala v bance a vedle toho jsem se věnovala tomu, co mě hluboce zajímalo, bavilo a co mě dělalo šťastnou. Stále jsem toužila dělat to co mě těší naplno. Byl to celkem dlouhý proces… trval devět let.… ale vloni v létě jsem poslechla vnitřní vedení a dala jsem v bance výpověď. Umíte si jistě představit, jak na mě mnozí koukali… vzdát se jistoty v době finanční krize! Ale o tom jsem vlastně neměla v úmyslu psát. Spíše o tom, že jsem si již dávno došla k tomu, že vůbec nezáleží na tom, co člověk dělá, ale jak to dělá. Ježíš byl tesařem, Gándhí tkal plátno, dalajláma opravuje hodinky… Je to totiž o tom, že každý z nás může vnést do toho co dělá své vlastní kvality, tedy to, co nás dělá jedinečnými, a tím vlastně svou práci produchovníme.
Nestaneme se více duchovnější, když se pasujeme na léčitele, duchovní učitele a poradce…. Duchovnějšími budeme, když se vydáme na cestu sebepoznání, jejíž přirozenou součástí je i to, že objevíme naše přirozené schopnosti a na základě toho si najdeme nějakou třeba smysluplnější, tvořivější a podnětnější práci. Každý z nás musí veslovat tím veslem, které má. Podstatné je, abychom kamkoli, kam se vrtneme, za sebou nechávali požehnání a ne spoušť.

Ať už máš jakoukoli životní práci, dělej ji tak dobře, aby ji nikdo nemohl dělat lépe. Pokud je Tvým osudem zametat ulice, měl bys je zametat tak jako Michelangelo maloval obrazy, jako Shakespeare psal poezii, jako Beethoven komponoval hudbu. Zametej ulice tak dobře, aby se všechny zástupy nebeské a pozemské zastavily a řekly: „Ano, tohle je ale vážně skvělý metař.“

Martin Luther King ml.

Moji milí, vy sami můžete proměnit svou práci v určitou formu osobního a duchovního růstu. Toho docílíte díky tomu, ze ji budete vykonávat vyjímečně dobře, v duchu služby světu, ať už děláte cokoli.
Přeji vám krásnou neděli.
Sofie