Rozhovor s Pamelou Kribbe

Colin Whitby

Tento měsíc jsme měli veliké štěstí a popovídali jsme si s Pamelou Kribbe, která publikuje pro mě nejinspirativnější channeling, jenž jsem tento rok četl. Její práce je volně k dispozici na jejích stránkách nebo si můžete zakoupit její knihu The Jeshua Channelings ke čtení ve chvílích volna (můj způsob, kterému dávám přednost). Doufám, že se vám rozhovor bude líbit.
Colin.

Jak začalo tvé spirituální probouzení a jak jsi ho vedla k sebevyjádření a k životu, s postojem vice zaměřeným na srdce?

Mé probouzení začalo, když jsem měla zlomené srdce z milostného vztahu. Ve 26 letech jsem se věnovala akademické kariéře a psala doktorát z moderní filozofie společenských věd. Byla jsem zapletena do velmi racionálního přístupu k životu a provdala se za vědce. Pak jsem potkala někoho, kdo byl také filozofem a s kým jsem měla úžasné rozhovory o metafyzice a spiritualitě. Vždy jsem se o spiritualitu a ezoteriku zajímala, ale nějakou dobu jsem to potlačovala. Hluboce jsem se do tohoto muže zamilovala a myslela si, že je to láska mého života. Věci však vyvinuly jinak.

Zatímco jsem se rozváděla, rozhodl se, že se vrátí ke své přítelkyni. Byla jsem touto zkušeností zdrcena a náhle se má fascinace pro akademickou filozofii zcela rozplynula. Byla jsem emocionálně velmi zničená a žíznivá po skutečné vědomosti – té, která promlouvá k tvému srdci – že jsem naprosto skoncovala s intelektualismem. Svůj doktorát jsem ukončila v roce 1997, univerzitu jsem však opustila a začala číst mnoho spirituální a ezoterické literatury. V roce 2000 jsem potkala ženu, která byla spirituální učitelkou a senzibilkou, a setkání s ní bylo pro mě začátkem hluboké vnitřní transformace. Pomohla mi uvědomit si starou emocionální bolest, bolest, která pramenila z mého raného dětství a stejně tak z mnoha minulých životů, na které jsem si začínala vzpomínat. S její pomocí jsem znovu prožila tyto bolestivé emoce a byla jsem schopna se nad ně povznést. Poprvé v životě jsem se cítila osvobozená a volná. Bylo to, jako bych umřela a znovu se narodila jako nová osoba, avšak zároveň to bylo jako bych konečně mohla být sama sebou.

Bezprostředně potom, co jsem prošla tímto obdobím katarze a osvobození jsem v roce 2001 potkala Gerrita (můj muž). Zavadila jsem o jeho webové stránky o spiritualitě a reinkarnaci na internetu a začali jsme si živě dopisovat. Spojení s ním jsem pociťovala jako zázrak. Mezi námi bylo spříznění, které bylo nevysvětlitelné a přesto tak povědomé. Naše spojení nebylo obklopeno dramatem, jako ničivý milostný vztah v minulosti, bylo hluboce obklopené radostí a tichým vědomím, že k sobě patříme. Gerrit se vždy hluboce zajímal o ezoteriku a tak bylo přirozené, abychom začali společně pracovat jako spirituální terapeuté. Po tom, co se narodila v roce 2002 naše dcera, vybudovali jsme svou vlastní praxi a já jsem mohla dělat to, po čem mé srdce toužilo nejvíc: pracovat jako senzibil a učitel a prozkoumávat filozofické otázky ohledně života smysluplnou a praktickou cestou.

Jak jsi se dostala k channelingu a kdy jsi k němu byla poprvé přitahována?

S channelingem jsem se seznámila kolem roku 1995, když jsem četla práci Jane Roberts zprostředkovávající poselství od Setha. V té době jsem trávila semestr na Harvardské Univerzitě v USA a dělala výzkum pro svou diplomovou práci. Jak jsem již zmínila, byla jsem úplně rozčarovaná akademickou filozofií. Objevila jsem Sethovy knihy v malém knihkupectví blízko univerzity a brzy jsem byla fascinována tímto „zakázaným ovocem“ (zakázaným dle akademických měřítek). Cítila jsem, že tyto texty byly jak filozoficky hluboké, tak velmi milující a inspirující. Čtení těchto knih mě hluboce ovlivnilo. Nyní vím, že to byl způsob vesmíru – nebo mé duše – jak mě probudit a ukázat mi v životě nový směr. V pozdějších letech jsem četla mnoho dalších knih s poselstvími od jiných autorů. Seth na mě však udělal největší dojem, protože to v té době pro mě bylo všechno nové. Teď už téměř nečtu.

Kdy jsi si poprvé „všimla“, že je Jeshua s tebou a jak bys popsala jeho energii?

Jednoho večera v roce 2002 jsem měla osobní sezení s mým manželem Gerritem, když jsem si všimla blízko sebe přítomnost, kterou jsem předtím necítila. Byla jsem zvyklá mluvit se spirituálními průvodci, které jsem často kolem sebe cítila a kteří mě povzbuzovali svými milujícími doporučeními a veselostí. To byli osobní průvodci. Když jsem však ucítila přítomnost Jeshuy, bylo to jiné. Bylo to jako slavnostní a hluboce vědomá energie, velmi zakotvená a soustředěná, ne jako cokoli, s čím jsem se předtím setkala. Zprvu mě trošku vylekala. Zeptala jsem se této energie „Kdo jsi?“ a poté jsem viděla jméno „Jeshua ben Joseph“, které se vyhláskovalo velmi jasně před mým vnitřním zrakem. Okamžitě jsem cítila, že je to pravda. Moje mysl najednou začala vytahovat skeptické námitky. Ale těsně předtím, v záblesku, má duše Jeshuu rozpoznala jako velmi známou přítomnost. Moje mysl argumentovala, že je to velmi nepravděpodobné a příliš troufalé, že by byl vedle mě, v mém obývacím pokoji. Moje srdce mě však utvrdilo, že je pro Jeshuu naprosto obvyklé, aby nám byl tak blízko.

Jeshua není skutečnou autoritou daleko a vysoko nad námi. Chce být našim přítelem, někým, komu můžeme důvěřovat a být otevřeni, neboť nás nikdy nesoudí. Jak jsem poznala Jeshuu, nikdy mě nesoudí, ačkoli je velmi přímý a otevřený. Žádal mě, abych k sobě byla skutečně upřímná a podívala se svému strachu do očí a nezakrývala ho prospěchářskými teoriemi a odůvodněními.

Je tedy svým způsobem přísný, avšak velmi milujícím způsobem. Umožňuje vám uvědomit si, o čem je láska. Láska nemusí být pociťována jako příjemná a uklidňující. Často po vás vyžaduje, abyste vystoupili ze své komfortní zóny, byli odvážní a zranitelní.

Pro mě, mé veřejné vyjadřování jako zprostředkovatelky poselství od Jeshuy, vyvolávalo spoustu strachu a nejistoty, což bylo velmi těžké překonat. Můj instinkt (nebo mechanismus přežití) byl dlouho stažen ze světa, který jsem považovala za velmi děsivé místo. Jeshua mě učí cítit se ve světě bezpečně, zůstat soustředěná a vědomá si sama sebe, zatímco se spojuji s lidmi, místo toho, abych byla ustrašená a roztříštěná. Stále se učím, jak to dělat. Myslím však, že jsem nějaký posun učinila. Získala jsem díky tomu tolik: prostřednictvím poselství od Jeshuy, jsem se spojila napříč světem se svou duší rodiny. Lidé z celého světa mi píšou, jak dojati jsou Jeshuovými poselstvími. Na Zemi se cítím více doma. A co je důležité: navzdory strachům cítím hluboké naplnění, že dělám to, co má duše skutečně touží právě v tuhle chvíli na Zemi konat.

Poselství jsou velmi uzemněná a přesto vysvětlují komplexní pojetí tak jasně. Jak přijímáš poselství od Jeshuy, „překládáš“ je nějakým způsobem?

Poselství jsou skutečně zcela jasná a střízlivá i navzdory faktu, že jsou vysoce metafyzická. Myslím si, že je to díky několika faktorům. Zaprvé, jak znám Jeshuu, je při prohlašování svých poselství velmi přímý a jasný. Nechodí kolem horké kaše a usiluje o oslovení našich srdcí, ne intelektu. To je tak trošku proti mé vlastní přirozenosti. Byla jsem vyškolena jako akademický filozof a byla jsem zvyklá na psaní článků, které byly pro „normální lidi“ nečitelné, protože byly velmi intelektuálně komplexní a abstraktní. Jeshua rozhodně není tohoto ražení.

Na druhou stranu, mi mé filozofické vzdělání pomohlo rozvinout schopnost rozebrat komplexní pojetí do jednoduchých slov. V tomto ohledu se to ukázalo jako velmi cenné v mé práci jako zprostředkovatele poselství. Myslím si, že mé vzdělání filozofa také odpovídá za to, jak jsou Jeshuova poselství uvedena. Za třetí, někdy cítím, že lidské očekávání je jednoduše takové, že spirituální učitel nebo „nanebevzatý mistr“ (nezáleží na výrazu!) se vyjadřuje velmi vznešeně a formálně. Zapadá to do našeho obrazu moudrého a ctěného učitele. Jeshua se však snaží být blízko našich srdcí bez jakéhokoli odstupu.

Mimochodem si myslím, že zprostředkování poselství vždy zahrnuje jistý druh překladu. Každý zprostředkovatel má vliv na to, co nastane, díky jeho výchově, kultuře, specifickým zájmům a talentům. Co jsem si důkladně uvědomila při studiu filozofie věd, je to, že je naivní domnívat se, že můžeme přijímat realitu jakkoli čistě a bez poskvrny subjektivními prvky. Ideál objektivního vnímání, tj. vnímání, které zcela zastiňuje toho, který vnímá, se stalo hluboce problematické. A to ještě více s nárůstem poznatků kvantové mechaniky. Podobně jsou i poselství vždy filtrována osobností a kulturním prostředím zprostředkovatele. Nejlepší věc, jak se s tím vyrovnat, je být si toho vědom a když posloucháte poselství, používat svoji soudnost a vybírat si to, co s vámi rezonuje.

Jak bys popsala svůj vztah s Jeshuou během zprostředkovávání poselství?

Když se pouštím do zprostředkování poselství, vstupuji do lehkého transu. To znamená, že svou pozornost zaměřím dovnitř, uvolním své tělo a ztiším a uklidním se, jak je to jen možné. Pak cítím, jak Jeshua vstupuje do mého energetického pole, a často cítím malé škubnutí dole v páteři, když se propojujeme. Trvá to asi tak minutu, než se naše energie smísí, a pak uvnitř slyším „Začni“. Začínám mluvit a jsem si vědoma toho, co říkám, přestože zde existuje proud energie, který mnou protéká a slova mi tak říkajíc „dává“. Cítím se být obklopena tímto velice milujícím a soucitným proudem a cítím se být povznesena nad mé běžné, denní vědomí. Často cítím ohromný mír a jsem si vědoma, že v životě je mnohem větší smysl, než běžně cítíme a než si myslíme. Také často cítím, že mnou přichází ohromná energie lásky a soucitu z „druhé strany“, kterou je velmi těžké popsat. Slova se mi jako zprostředkovateli zdají často velmi omezující.

Můj vztah k Jeshuovy během zprostředkování poselství vnímám, abych tak řekla, jako aktivní příjemce. Na jedné straně jsem otevřená, jak je to jen možné, čemukoli, co chce mnou projít. Na straně druhé jsem aktivní a bdělá a musím se soustředit, abych přenesla poselství lidským pojetím a jazykem. Moje mysl musí spolupracovat, aby činila překlad, a já to musím umožnit bez toho, aniž bych vstupovala z úrovně své osobní vůle nebo přesvědčení.

Je to jemný proces a nenárokuji si být v něm perfektní. Jsem si jista, že při překladu Jeshuovy energie do lidské řeči nějak poselství filtruji. Problémem je, že pro lidskou bytost je velmi obtížné vědět, jaké filtry jsou v ní stále přítomny. Nejvytrvalejší filtry jsou slepá místa, předsudky, které vnímáte jako samozřejmost, protože si jich nejste tolik vědomi. Myslím si, že čím více rosteme a otevíráme se skutečné realitě lásky, naše filtry propouštíme. Z mé zkušenosti je to postupný proces. Místo truchlení nad faktem, že je naše vnímání filtrováno, je podle mého mnohem radostnější těšit se na naší cestě z odhazování stále většího počtu filtrů. Zprostředkování poselství je lidskou záležitostí, a tak je to v pořádku. Jsme zde, abychom zažili, jaké to je být člověkem, a libovali si v probouzení, které jako lidé zažíváme.

Shledávám série Pracovníků světla za tolik užitečné v uvedení svých vlastních zkušeností do souvislostí. Měl tento materiál vliv na tvůj vlastní život a na spirituální růst?

Ano, měl. Byla to první série poselství, které jsem od Jeshuy přijala. Řekl mi, že poselství v ní jsou určená zvláště pro Pracovníky světla. Řekl, že by měli být prvními, kdo na Zemi přijmou nové vědomí založené na srdci. Materiál by je měl podpořit v jejich probouzení, aby mohli jít ven a být učiteli pro ty, kteří je následují.

Mně osobně tato série pomohla lépe pochopit, kdo jsem a co znamená být Pracovníkem světla. O Pracovnících světla jsem četla mnoho příběhů v knihách a na internetu a hluboce jsem s nimi souzněla, zcela jsem však nepochopila jednu věc. Bylo řečeno, že Pracovníci světla mají poslání přinést světlo a vědomí na Zemi, mají být přirozenými učiteli a léčiteli a mají se obětovat být zde a dělat svou práci.

Pracovníci světla byli těmi „dobrými hochy“. V podstatě se zdálo, že jsou nějakým druhem mučedníků: vždy dávající sami sebe a nesoucí svět na svých bedrech. Znělo mi to vždy poněkud svatě. Sama jsem cítila velký odpor k bytí na Zemi, k nesení tolika starého smutku a hněvu uvnitř. Chtěla jsem vědět, odkud pochází a jaký je můj skutečný smysl života.

Jeshuův příběh v sérii Pracovníků Světla odhalil, že jsme ve skutečnosti v dřívějších životech hráli také velmi temné části, některé z nich v Atlantidě a některé v časech ještě předtím, než jsme se na Zemi inkarnovali. V této pradávné éře jsme prozkoumali vědomí založené na egu naplno. Dozvědět se a pochopit temné části naší/mé historie uspokojilo můj smysl pro spravedlnost, můj smysl pro rovnováhu. Cítím také, že mi to dalo zdravý pocit pokory.

To, co mi také pomohlo, bylo, že Jeshua zdůraznil v sérii Pracovníků Světla, že tu nejsme proto, abychom spasili svět. Jsem tu primárně proto, abychom léčili sami sebe, čelili svým temným stránkám, pochopili a zacházeli se svými vlastními emocionálními bolestmi s láskou a soucitem. Když tak činíme, stáváme se „osvícenými“ – vstupujeme do vědomí založeného na srdci. Vyzařujeme mírumilovnou a milující energii k druhým. To však není něco, co děláme (jako v práci), přirozeně se to děje, protože jsme tím, kým jsme. A tak pojetí Pracovníků Světla jako těch, kteří „tvrdě pracují, aby vyléčili svět“, je podle Jeshuy, jak jsem ho přijala, nemístné. Světelná práce je o vás a ne o světě, a je to spíše stav bytí než dělání. Tohle uvědomění mi pomohlo propustit naléhavou potřebu „zachránit druhé“, což je, podle mého, hluboce zakořeněný zlozvyk u Pracovníků světla. Pomohlo mi to být uvnitř více soustředěná a zaměřená.

Jeshua věnuje velkou péči oddělení se (jeho pozemského života jako Jeshuy) od Ježíše, jak je znázorněn v Bibli. Co myslíš, je mezi těmito zobrazeními klíčový rozdíl?

Myslím si, že největší rozpor je v jeho zobrazení církevními tradicemi. V Bibli jsou autentické příběhy o tom, co Jeshua udělal a pravil, pochopitelně související a tlumočeny lidmi s jejich vlastním kulturním a psychickým zázemím. V interpretacích církví se Jeshua objevuje jako zbožňovaná postava, která je blíže Bohu a je jím více oblíbena než my.

Aby tyto interpretace zdůraznily jeho zvláštní pozici, pravilo se, že zemřel za naše hříchy. Jeshua tak, jak se představil mě, po nás chce, abychom věděli, že jsme stejně tak blízko Bohu jako on, že byl člověkem jako my a že zemřel ne proto, aby sejmul naše hříchy, ale jednoduše kvůli vládnoucím autoritám, které byly proti němu stejně jako byli v průběhu historie proti volnomyšlenkářům a učitelům srdce. Naše hříchy nemusí být nikým jiným odebírány. Nejsou to hříchy, s čím je třeba začít, ale spíše oblasti neznalosti a strachu, které jsou součástí lidské zkušenosti. Jsme zde, abychom je s důstojností přesáhli a užívali si cestu Domů. Podle Jeshuy si máme dopřát být plně člověkem a to je v rozporu s tím, co pravila Církev.

Pamelo, mockrát ti děkuji za tvůj čas a dnešní rozhovor.

Pamela a Gerrit jsou manželé a mají spirituální praxi v Nizozemí (Evropa). Od roku 2002 pracují s energií Jeshuy. Pamela zprostředkovává poselství Jeshuy a Gerrit je regresní terapeut, který vždy doprovází Pamelu při sezeních, na nichž zprostředkovává poselství.

Pamela:

„Pro mě Jeshua není tolik o historické osobnosti Ježíše jako o univerzální kristovské energii, které jsme všichni součástí. Když zprostředkovávám poselství od Jeshuy, cítím se hluboce přitahována do tohoto pole lásky a soucitu a v tomto stavu vědomí přijímám jeho poselství.“

© Colin Whitby
http://themagicofbeing.squarespace.com/interviews/an-interview-with-pamela-kribbe.html

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz