Posvátná a posvěcená dohoda
Julie Redstone
Před začátkem časů existovala ve vědomí Nejvyššího Zdroje posvátná dohoda mezi Božským Zdrojem a dušemi, Dohoda učiněná nesmrtelnou ve Vědomí, jež v Sobě neslo všechen individualizovaný život, Dohoda ohledně toho, že nikdy nedojde k odloučení, nikdy nedojde k oddělení.
Posvátná Dohoda – božský slib hojnosti a požehnání pro ty, jejichž vztah k Božství zůstane čistý, láskyplný, zůstane ponořením do principů světla a pravdy – definuje vztah mezi Stvořením a Stvořitelem. Tyto zásady vytvářejí uspořádání vzájemné výměny a požehnání, skrze něž může plynout všechno, co je dobré a žádoucí.
Na jednu stranu proudí požehnání hojnosti ke vtělenému životu duší na Zemi a vytváří pocit podpory a daru, na druhou stranu plyne požehnání lásky, úcty, poslušnosti a oddanosti směrem k onomu Jednomu, Stvořiteli všeho.
Tato Dohoda existuje v samotné esenci vědomí duše a výsledkem je pro každou vtělenou duši odhalení o skutečnosti její pravé přirozenosti. Takovéto odhalení se rozvíjí v těch nejhlubších zákoutích duše jako semínko – semínko hledající vyjádření té nejhlubší pravdy, jež je v něm obsažena. Toto semínko slouží také jako katalyzátor působící napříč časem jako aktivační síla, jež způsobuje – u některých lidí – trvalé obnovování jejich přísah žít život dodržující posvátnost života, zatímco současně dovolí ostatním, aby se od této posvátnosti odvrátili a žili životy, které vypadají jako oddělené. U těch, kteří si to zvolí, může být tato Dohoda začleněna do života svobodným rozhodnutím vtěleného Já a duše, čímž je to umístěno do středu života.
V Dohodě je ukotvena znalost vztahu toho stvořeného k Nejvyššímu Zdroji, části k Celku, a části ke každé další části – nikoliv vztah podřízenosti, nýbrž vztah oddanosti a jednoty, z nichž vychází uznání toho, co je pouze rozsáhlejším a velkolepějším vyjádřením Já. Menší Já, neboli osobnost, se tedy může identifikovat s oním větším Já či duší, avšak samo nemůže to větší Já nahradit, stejně tak větší Já, které v podstatě zůstává s Celkem jedním, nemůže nahradit Celek. Tento stěžejní rozdíl mezi částí a Celkem existuje ve všem stvořeném životě, kdy je Vědomí mostem mezi těmito dvěma.
Proud požehnání vyplývající z posvátné Dohody se objevuje jako výsledek této posvátné činnosti, tedy tak, že přináší těm, kdož se navrátili na místo pravdy, poznání veškerého míru, lásky, radosti a hojnosti, které se nachází v Nejvyšším Božském Zdroji. Takového kvality se vynořují nejen na úrovni vnitřního vědění, ale také jako proud uvědomění, k němuž dochází uvnitř hmoty samotné, což odpovídá vnitřní potřebě její vlastní přirozenosti, a způsobuje, že se stává součástí frekvence svatosti.
Přesto však tyto stezky byly v duších k plnému uplatnění této posvátné Dohody otevírány jen zřídka, protože mnozí v procesu, kdy se učili žít ve fyzickém prostředí, těžko hledali cestu nazpátek k základní pravdě své vnitřní bytosti, a za takových okolností nebyli schopni vycítit a ani intuitivně vnímat, že takováto Dohoda opravdu existuje. Ale tam, kde se duše rozpomněly a byly schopny si znovu připomenout svou původní povahu, otevřela se cesta, aby mohlo dojít k proudu hojnosti a aby požehnání Božství pronikalo veškerým životem.
Umožnění vědomého oddělení od Božského Zdroje nicméně dovoluje duším putovat po odlišné cestě, pokud se tak rozhodnou, dokonce i po stezce, která odmítá uznat prvotní vztah ke Zdroji a která tím pádem není schopna plně přijmout význam části ve vztahu vůči Celku. Ti, kteří si zvolili život, jenž se zaměřuje na stezku jinou, než je stezka propojující všechno stvoření navzájem a též s jeho Stvořitelem, neodvolatelně oddělují část sebe od celistvosti, stejně jako od lásky, a proto nemohou zakusit Dohodu v plné míře.
V rozvíjejícím se dramatu v dějinách duší musela stezka k plnému odhalení Dohody posečkat až do doby, kdy již síly oddělenosti nebyly v převaze a kdy síly jednoty a lásky mohly překonat dlouho existující tendence oddělující duše od jejího božského dědictví. Dnes se tato stezka stala otevřenější a je mnohem více používána, takže je znovu mnohým – díky jejich touze po návratu ke svatosti a k čistotě jejich vlastní vnitřní bytosti – umožněno přijímat požehnání Dohody.
Budiž požehnána duše, jež se ve svém poznání svého vztahu k Nejvyššímu Zdroji dostala až takto daleko, neboť v tomto poznání spočívá životní moudrost a plody požehnání života.
Nechť je požehnán výraz oné posvátné a posvěcené Dohody, protože je naplněním základního účelu lidské existence – uznání Jednoho a projevení těch nejhlubších možností jeho vlastní vnitřní přirozenosti a existence.
(Reprodukce celku českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 14. 12. 2012
Přidat komentář