Od osvobození mysli k osvobození těla

Na počátku jsem neměl tušení, že probuzení se netýká jen mysli.

Když jsem stál na začátku procesu probouzení – zkoumání skutečnosti, abych zjistil, jestli je oddělenost skutečná nebo jde jen o přesvědčení – neměl jsem tušení, kam to vše povede.

Domníval jsem se, že se to týká jen mysli, toho stroje mezi ušima. Myslel jsem, že jde o to „probudit se z víry ve své myšlenky a žít v přítomném okamžiku“. Tehdy mi to přišlo samozřejmé. Netušil jsem ale, co všechno zažiji s mým tělem a s bohatými, ale nevědomými příběhy a vzpomínkami, které si tělo v průběhu let uložilo.

Potkaly mě ony obrovské posuny, o kterých lidé často mluví. A já jsem si myslel, že mám hotovo. Většinou šlo o probuzení v mé hlavě, kdy jsem prohlédl nějaké domněnky a rozpustil příběhy. Po těchto posunech jsem několik let cítil čirou průzračnost tam, kde před tím byla má, kdysi tak hektická, mysl. A to mi dávalo opět pocit, že jsem hotový. Pořád slýchávám, jak lidé prohlašují tím či oním způsobem, že jsou probuzení, protože prostě zažili probuzení v hlavě. Naslouchám tomu trpělivě, protože vím, že další proces na sebe nenechá dlouho čekat. Myslím tím to, že všechno, co bylo uloženo v těle, se bude znovu vynořovat napovrch, dokud to také nebude prozkoumáno.

Potom, co nastane probuzení hlavy – to probuzení do přítomného okamžiku, kdy se člověk začne cítit, jakoby nebylo žádné já – totiž probuzení těla teprve začíná. Podle mé zkušenosti má tělo své vlastní vzpomínky, tvary, barvy, příběhy, stažení. Posledních několik let jsem žil procesem postupného rozvíjení uvnitř těla, jedno otevření za druhým. A cesta to nebyla vždy snadná, po pravdě, někdy to bylo dost bolestné.

Oblast hrudi se mi otevřela nejdříve, hned po prvotním zážitku probuzení. Co mám na mysli otevřením srdce? Nic zvláště mystického, jen to, že jsem svou hruď pociťoval jako čistou a otevřenou, vřelou a láskyplnou. Už osm let jsem v oblasti hrudi nepocítil žádnou emoci (negativní nebo pozitivní), je tam jen hřejivý, čistý, průzračný mír. Je to opravdu docela prosté. Oblast srdce je otevřená. Nic víc se o tom nedá říci.

Ale pánevní oblast, břicho a hrdlo se tak snadno nepročistily, nějaký čas to trvalo. Po probuzení v hlavě jsem si začal intenzivně uvědomovat stažení v mé pánevní oblasti. Byla tuhá, stažená a napjatá. Sexuální závislost se v tom období utrhla ze řetězu. Ne, že bych se vždy podle toho choval a všechny impulsy následoval, ale ty závislé myšlenky tam byly a zdálo se, že jsou svázané s tím stažením v oblasti pánve. Skoro jako by ta oblast těla zběsile křičela po rozkoši, po uvolnění. A nic ji nadlouho neuspokojí – žádný sexuální akt, žádná pornografie. Oddával jsem se těmhle věcem a našel dočasné uvolnění té hutné energie, které vydrželo jen několik dní. Stažení se vždy vrátilo a s ním i sexuální závislost.

V Living Inquiries (dá se volně přeložit jako „Živoucí otázky“, autorova sebedotazovací a terapeutická metoda – pozn. překladatel) jsem konečně našel nástroj, se kterým jsem tohle stažení mohl do velké hloubky prozkoumat. Bylo to často bolestné a nepříjemné zkoumání. Relaxovat, dívat se a vciťovat do toho místa. Vidět přicházet a odcházet obrazy, slova, která se všechna zdála být spojena s touhle oblastí. Vypadalo to, jakoby měla pánevní oblast svou vlastní mysl, vlastní film, vlastní soubor významů. Jak jsem tyto významy ze stažení destiloval, začalo se uvolňovat. Zbylo jen teplo a prostor.

A když se otevřela pánevní oblast, obrovský rozdíl mezi právě otevřenou hrudí a právě otevřenou pánví ještě více odkryl stažení břicha a hrdla. Teď byli potížisty oni. Břicho obsahovalo všechnu mou touhu po moci, intenzivní chtění. Oblast hrdla se zdála být zablokovaná, neschopná volného vyjádření. A tyto oblasti obsahovaly své vlastní drobné závislosti, bolest, smutek a napětí. Šlo o hluboko uložená stažení vzdorující skoro každému duchovnímu zkoumání, kromě Inquiries.

Inquiries byly jediným nástrojem, který mi pomohl otevřít břicho a hrdlo. Ale, stejně jako předtím, to nebyla žádná procházka parkem. Měsíce a měsíce nekonečné trpělivosti, relaxování a jemného vciťování do těchto míst. Měsíce dolování a vytahování slov a obrazů uložených v pocitech, které se v těchto oblastech nacházely.

A nakonec se ta místa pomocí tohoto jemného a důkladného zkoumání začala otevírat. Uviděl jsem, že to, čemu jsem po všechna ta léta říkal tělo, byla ve skutečnosti kombinace slov, obrazů a energií, které se objevovaly na plátně přímo přede mnou. Roky jsem si myslel, že tahle hra slov, obrazů a energií je tělem, jakousi fyzickou jednotkou. Po prozkoumání se vše začalo rozpouštět, pomalu.

Nechci toto rozvíjení vykreslit jako něco, co působí příšerně namáhavě nebo co nestojí za prozkoumání. Prozkoumání těchto míst mého těla bylo velice přínosné. Ve skutečnosti to bylo obohacující. Velmi, velmi obohacující. Láskyplné, soucitné a spoustu dalších přídavných jmen, se kterými se v tomto příspěvku nechci vypisovat.

Na počátku jsem neměl tušení, že probuzení se netýká jen mysli. Týká se stejně tak, nebo možná i více, těla a příběhů, které jsou do něj hluboce vryty.

Z celého procesu rozvíjení mi probouzení těla přineslo největší prozření a uspokojení. Teď vím, že jednou z největších pastí je prohlásit, že jsem hotov. Ano, hledání a usilování může skončit. Ano, může docházet k těm posunům do něčeho, co působí jako neduální prostor nebo jednota. Ale rozvíjení dál probíhá, s naším svolením nebo bez něj. A z velké části je to rozvíjení v nejhlubších jeskyních našich fyzických těl.

Pokud procházíte tímto procesem, chci vám jen říci, že existují lidé, kteří vás podpoří. Je nás hodně, kdo mohou a poskytnou vám podporu. Nemusíte věřit náboženství „Ještě hledám“, ani nemusíte věřit náboženství „Jsem hotov“. Můžete pozorovat, jak se dění přirozeně a organicky odvíjí, s lidmi, kteří tím také prochází s vámi, nebo kteří tím už prošli.