Jas duchovního ženství

K životu vyšších ideálů se nelze dostat rázem. Začíná právě tady v pozemských povinnostech a v prožívání „obyčejného“ života pozorněji, harmoničtěji, neosobněji. I „vyšší“ prožitky začínají třeba u pohledu a přivonění si ke květině, u obyčejné radosti, že jsme třeba na někoho nevybuchli nebo ho nezmrazili, nevyčetli mu něco, že jsme spěchali klidně bez nervózního upínání se k cíli cesty, že jsme vykonali něco poctivěji než dříve… je toho hodně. I uzavřenost či připoutanost k sobě povolí časem tím, že se učíme vše dobré nenásilně a moudře rozdávat. Tím se naše tvrdost začíná rozpouštět. I duchovní nauky, pokrok atd. musíme dělat radostně proto, že nás to činí lepšími kvůli druhým, že se učíme být na ně lidštějšími a sloužíme jim tam, kam nás Bůh postavil. Naše touha po duchovnu či dokonalosti musí mít jako hlavní motiv oblažit druhé, být lepšími kvůli druhým, ne kvůli sobě.

Silám duchovního světa je proto nutné již nyní vytvořit v sobě prostor, a to lze jedině svou lidskou kvalitou, pokorou, harmonií, zodpovědností, důvěryhodností, vcítivostí k bližním…, aby se duchovní síly měly kam zachytit, kudy do nás vstoupit. Tím teprve začíná duchovní cesta. Jsme-li studení a tvrdí, studium ani různá cvičení nám nejsou k ničemu. Bez vcítivosti, ohleduplnosti, laskavosti ke druhým je všechna tzv. duchovní práce, modlitby, meditace, studium, debatování atd. jen imitací, neplnohodnotnou nápodobou duchovní práce. I když bývá někdy nezdarů víc než výsledků, záleží na naší trpělivosti, naději a důvěře v boží pomoc i v sebe, vědomí, že snažíme-li se opravdu, nenechá nás duchovní svět trvale bez pomoci.

Mariánsko-duševní oblast, ve které nás mariánství může prosvětlovat, očisťovat a oživovat, zahrnuje celý široký životní terén, veškeré myšlení, cítění, řeč i činy ve všech našich situacích a okolnostech. Kristus do této naší propracovávané duševní plochy pak vchází z éterické (nadsmyslové) úrovně Země jako naše vertikála, pevná páteř naší osobnosti.

Tak jako lidská duše má v sobě zrodit čistý zárodek božího Ducha, tak Maria jako pravzor lidské duše zrodila v čistotě Dítě, které se pak stalo nositelem nejvyššího božského Já. Bůh Otec připravil Marii na tento první svrchovaný akt duchovního rození člověka tím, že ji posvětil mocí Ducha svatého. Zrodilo se Světlo uprostřed temnoty nejhlubší noci lidstva. Rodí se ze zřídla věčnosti jako hvězda zvěstování v temnotě, která značí tmu a chlad nevědomosti, ve které lidstvo setrvává v době, kdy přichází na svět spása. Bůh Otec zprostil bytost Marie dědičného hříchu, aby jí mohl darovat sluneční Dítě. To se rodí jak v Marii, pravzoru čisté lidské duše, tak následně v dalších probouzejících se duších. Byl to i první poukaz na budoucí epochu vůdčího duchovního ženství.

Budhi (mateřský princip lásky, ke kterému máme propracovat éterické tělo) se po věky rodilo v ženství mateřstvím, které v obětech krve dávalo život dítěti. To je jen jiná, skrytější a dlouhodobější povaha tvoření než u mužství. Nelze proto tvrdit, že jen mužství je tvořivé. Je pouze tvořivé viditelněji pro svět. Mučednictví miliard bolestných porodů bylo následováno skoro stejným počtem prožitků mateřské slasti, blaženosti a lásky. Věkovitou obětí krve se duchovní „substance“ ženství projemnila a více přiblížila k Duchu. Pro budoucí budhický vývoj bude tedy opět aktuálním vzorem svatá Panna Bohorodička, a to v hlubším významu než dosud.

Neznámý zasvěcenec v knize Dokonalá cesta píše: „A nyní zjevím ti tajemství a něco nového, co je částí záhady čtvrtého dne stvoření. Slovo, které přijde, aby spasilo svět, bude ženou promluveno. Žena přijme a vysloví radostné poselství svobody. Neboť panství Adama nadešla poslední hodina a Bůh korunovati bude celé dílo stvoření Evy. Dosud byl muž sám a Země pod jeho vládou. Avšak až žena stvořena bude, dá jí Bůh království a ona bude první v moci a nejvyšší v důstojnosti. Ano, poslední prvními budou a starší mladším sloužiti. Potom již nebudou ženy naříkat na jejich pohlaví. Silní svrženi budou se svých stolců a ony mírné mysli povýšeny na jejich místa.“

I další poslání muže jako objevitele bude časem splněno a nic převratně nového, jako bylo dosud, již nebude zemským mužstvím řečeno. K objasnění, rozšíření a naplnění musí v budoucnu nastoupit ženská obětavost a jemné porozumění Světlu. Žena má vyšší latentní duchovní schopnosti být tvůrkyní šestého článku lidské bytosti – budhi. (Budhi je duchovní životní tělo éterické, zpracované vyšší moudrostí, oživené a prozářené božskou láskou. Tím se proměňuje v životního ducha – budhi. Budhickým cítěním je osobní obětováno neosobnímu a v tomto smyslu je budhi principem mateřským. Budhi činí duši elastickou, věčně mladou, zanícenou pro vše dobré, krásné. Budhi pulzuje vcítěním, vnitřní svobodou, svěžestí čistoty, nadšením, obětavostí pro druhé, vzmachem uměleckého cítění.)

 Karel Funk

Pokračování článku a ještě mnohem více si můžete přečíst zde .