Bůh je Láska, v níž odpouštím.
Bůh neodpouští, protože nikdy neodsoudil. K tomu, aby bylo zapotřebí odpuštění, musí být nejdříve odsouzení. Odpuštění je velkou potřebou tohoto světa, ale jen proto, že je to svět iluzí. Ti, kdo odpouštějí, se tak vyprošťují z iluzí, zatímco ti, kdo neodpouštějí, se k nim připoutávají. Vždy odsuzuješ jen sebe, a proto odpouštíš jen sobě. Avšak, ačkoli Bůh neodpouští, Jeho Láska je základem odpuštění. Strach odsuzuje, a láska odpouští. Odpuštění tak odčiňuje, co zplodil strach, a navrací mysl k uvědomování si Boha. Proto může být odpuštění právem nazýváno spásou. Je to prostředek, díky nimž mizí iluze.
Bůh je láska, kterou sám sebe miluji.
Bůh je Láska, v níž jsem požehnán.
Bůh je Láska, v níž si odpouštím.
Z Kurzu zázraků
Přidat komentář