Co praví Zarathustra

 

Když mi bylo nějakých…náct, četla jsem jakýsi dívčí román, jehož hrdinka se snažila prokousat knihou Tak pravil Zarathustra od Nitzscheho, a to jen proto, aby oslnila studenta filozofie, do kterého se zakoukala. No, co myslíte? Druhý den jsem si Zarathustru běžela půjčit do knihovny, abych ji za měsíc nesla zpět bez toho, že bych pochopila, co jsem to vlastně četla.

Od té doby uteklo pěkných pár let, ale přesto jsem před pár dny tiše zajásala, když jsem v knihkupectví objevila nedávno vyšlou knihu Láska k životu od Osha s podtitulem Postřehy ke knize Tak pravil Zarathustra od Friedricha Nietzscheho.

Mistr Osho interpretuje symbolický text o významné perském mystiku Zarathustrovi a zpřístupňuje ho běžnému čtenáři. Zarathustra si po určité době strávené v tichu hor uvědomil, jak důležité je sestoupit opět do „normálního“ světa a předávat získané poznání lidem. Osho na jeho příběhu ukazuje, že většina z nás žije jako velbloud, jenž je ochoten vláčet těžké břemeno a poslouchat rozkazy. S pomocí sebepoznání se však můžeme stát rebelujícím lvem a posléze dosáhnout nejvyšší úrovně vnitřního vývoje – stavu dítěte neboli moudré osobnosti, která se vrátila k nevinnosti a vyzařuje do světa lásku k životu.

Ukázka z knihy:

„Gautama Buddha, Zarathustra, Lao-c´, Čuang-c´i Ježíš postoupili na nejvyšší úroveň svého bytí o samotě. Podle mého názoru neměli nic proti životu – jen hledali tiché a klidné místo, kde by mohli dosáhnout nejvyššího orgasmického prožitku. William James mluví o „oceánickém“ orgasmu, při němž úplně vymízíte v oceánu existence, tak jako když kapka spadne z lotosového lístku do oceánu.

Většina lidí se domnívá, že ti, kteří dosáhli osvícení, se předtím odebrali do hor, na samotu a zřekli se běžného života. A tak se odříkání stalo základem všech náboženství. Ovšem oni se nezřekli života. Tihle lidi nebyli odpůrci života. Prostě jen odešli, aby mohli být sami a nikdo je nerušil.

Nicméně rozdíl mezi Gautamou Buddhou a Zarathustrou spočívá v tom, že Buddha – když našel sám sebe – nikdy neprohlásil: „Teď už nemusím žít v ústraní jako mnich. Mohu se vrátit a žít jako obyčejný člověk v tomto světě.“

Takové rozhodnutí totiž vyžaduje víc odvahy než opuštění světa. K návratu zpátky musí mít člověk velkou kuráž. Stoupání na horu je sice náročné, ale zároveň přináší pocit uspokojení. Jdete výš a výš a výš. A jakmile dosáhnete nejvyššího vrcholu, musíte mít hodně odvahy, abyste se vrátili dolů do temného údolí, jež jste opustili, jen abyste lidem předali své poselství:“Není třeba setrvávat v temnotě. Není třeba dál trpět a prožívat peklo.“

Žít jako obyčejný člověk v běžném světě poté, co jste se dotkli výšin, vyžaduje největší odvahu.“

Přátelé, beletrie to není – tahle kniha se rozhodně nečte jedním dechem jako román. Naopak -pěkně větu po větě a o každé si dlouze rozjímat, neboť Friedrich Nietzsche se vyjadřoval zhuštěnou formou. Každý jeho výrok je nesmírně obsažný a nabízí mnoho různých významů. Jeho filozofie nevychází jen z mysli, ale je hluboce zakořeněna v srdci a některé kořeny sahají až k jeho samotnému bytí.

Dar Friedricha Nitzscheho spočíval dle Osha v tom, že byl velikým filozofem, ale nikdy ani na okamžik nezapomínal, že je také obyčejnou lidskou bytostí. Přestože se nedotkl nejvyšších vrcholů a nepoznal největší tajemství (nedošel osvícení), toužil sdílet vše, co pochopil, s ostatními lidmi. A v tom je jeho velikost.

Osho vybral z jeho knihy Tak pravil Zarathustra pár úryvků, které mohou napomoci našemu duchovnímu růstu a vysvětlil je po svém – tedy z pozice toho, kdo ono nejvyšší tajemství poznal.

Vedle knihy Promluv k nám o lásce, kde Osho přibližuje dílo Gibrana Kahlila, Tak pravím vám – kde se zabývá mystickými výroky Ježíše, Prázdný člun, v němž Osho rozjímá nad sútrami mistra Čuanga, Tři poklady Tao, týkajícími se súter Laoc´eho a Skrytá harmonie – Rozpravy o zlomcích Herakleitových, by vám kniha Láska k životu s postřehy k dílu Tak pravil Zarathustra, určitě neměla chybět.

Sofie

P.S. Ta knížka, kterou jsem četla během letních prázdnin v mých …nácti se jmenovala Studentka Dana a našla jsem ji tehdy v babiččině knihovně 🙂

copyright © 2015 Sofie Natarani

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.