Být autentičtí

 

Naším hlavním úkolem v této době je ztělesnit autentické já. Je třeba, abychom upřímně zhodnotili svůj charakter a postavili se čelem jak pozitivním tak k negativním následkům našich rozhodnutí, činů a chování. Musíme sebrat odvahu, riskovat a říct pravdu o tom, kdo jsme a kdo nejsme. Primární otázkou dnešních dnů je : Jak a proč se vyhýbáme být těmi, jimiž skutečně jsme? Co nám brání v tom, abychom si plně důvěřovali? Za jakých okolností klameme sami sebe?

Když něco předstíráme, abychom tím něco získali, ať už hmotného, nebo ve vztazích, sami sebe ponižujeme a druhé znevažujeme. Je třeba přistupovat k sobě a k druhým s úctou.  Rozvíjíme-li takto svou sebeúctu,  vede to k tomu, že zůstáváme tím, kým skutečně jsme. Už nechceme uspokojovat očekávání druhých a získávat si jejich přízeň na úkol vlastní integrity. Naše chování je opravdové; když můžeme říkat, co si myslíme, dělat, co říkáme a říkat co a jak je, když to tak skutečně je. Autenticita je vyjádřením toho, co je ryzí a přirozené. Jihoameričtí indiání Guaraní věří, že ti, kdo lžou a plýtvají slovy, zrazují svou duši. Když lžeme, otřásáme důvěrou, vytváříme stres, ztrácíme sebeúctu a podrýváme vloastní charakter.

Jakmile se zbavíme starých vzorců a přistoupíme k autentickému Já, vstupujeme do svobody a do sféry moudrosti. Domovem naší autenticity je náš vnitřní prostor, kde jsme sami sobě pánem. Pokud tuto odvěkou pravdu neobjevíme každý sám za sebe a po svém, budeme stále tápat a hledat útěchu ve vnějším světě, kde ji však nemůžeme nalézt.

Angeles Arrien

Ó Bože pravdy, vysvoboď nás

ze zbabělosti, která se odvrací od pravdy,

z lenosti, která se spokojí s polopravdou,

z nadutosti, která si myslí, že zná veškerou pravdu.

Starověký učenec