Malá úvaha o soucitu v souvislostech dnešní doby

Jak je nám všem patrné z charakteru doby, jakož i z těch mnoha současných sdělení duchovních bytostí Světla a Lásky, soucit, jako forma Lásky, je charakteristikou doby a je i tím nástrojem, který mění svět. Nicméně je třeba soucit správně pochopit. Soucit není o sebeodevzdání se až do svého úplného zmizení, zničení apod. Soucit není to, že se podřídím požadavkům příjemce soucitu, bez ohledu na své hodnoty. Rád připomínám na tomto místě slova buddhistické mnišky a lektorkyPema Čhödrön k otázce soucitu, kdy řekla, že nepřítelem soucitu je soucit hlupáků:

„Blízký nepřítel soucítění je soucit hlupáků. To je, když se vyhýbáme konfliktu a chráníme svůj dobrý obraz tím, že jsme laskaví, místo abychom řekli rozhodné „ne“. Soucítění není jen snaha být dobrý. Když se ocitneme v nějakém agresivním vztahu, musíme nastavit jasné hranice. Nejlaskavější věc, kterou můžeme pro takové lidi udělat, je vědět, kdy říci „dost.“ Mnoho lidí používá buddhistické ideály, aby ospravedlnili své vlastní ponížení. Ve jménu neuzavření svého srdce, necháme jiné, aby po nás šlapali. Bylo řečeno, že abychom neporušili svůj závazek k soucítění, musíme se naučit, kdy zastavit agresi, a narýsovat čáru. Jsou okamžiky, kdy jediný způsob, jak odstranit bariéry, je nastavit hranice.„

Procházíme transformačním procesem již dlouho. Ať již myslím tento proces jako takový, či transformaci nás jednotlivců, na individuální úrovni. Za tu dobu, my, kteří jsme se tzv. probudili a začali jsme vnímat širší souvislosti života,  jsme se seznámili s učením mnoha Mistrů, učitelů a průvodců, jak duchovních, z jemnohmotného světa, které byly tzv. channelované, neboli přijímané vnitřní cestou, tak i těch z fyzického světa. A součástí vzdělávání, poznávání duchovních, vnitřních zákonitostí života vedoucích k našemu osvobození a žití šťastných, radostných  životů v míru na planetě Zemi bylo a je i učení o sebeúctě, o lásce k sobě samému. O tom, že nemohu dostatečně správně a hodnotně pomáhat druhému, pokud neumím pomoct sám sobě, pokud neznám sám sebe, svoji hodnotu, pokud nemám vztah k sobě, pokud necítím v prvé řadě lásku k sobě. A také – pak jsem i lépe schopen vnímat kdo je ten, který si žádá bezprostřední, fyzickou pomoc a budu vědět jak mu pomoci, aby to bylo skutečnou pomocí. Protože skutečná pomoc, z hlubšího duchovního pohledu, resp. nadhledu, spočívá v tom, že druhému především umožní pochopit kdo je, proč došlo k tomu, že se dostal do té či oné situace, jak si ji sám způsobil (byť nešťastná událost přišla „vnější cestou“, i třeba jako nešťastná „náhoda“, násilný čin někoho apod., jakou roli v tom sehrály vnější faktory atd.). Nejde o to dotyčného např. obdarovat, aby se měl lépe – vždyť je to přece hrozné, když někdo strádá. Ano, je. Ale on se do té situace dostal právě proto, aby v ní pochopil, aby se z ní poučil o tom, kdo je, co svými kroky způsobuje, jak se chová atd.Protože i když si to lidé neuvědomují a nepřipouští, jsme všichni, bez výjimky TVŮRCI a všichni tvoříme své životy a jsme za ně a za jejich kvalitu odpovědni. V každé vteřině TVOŘÍME, svůj život, svou realitu. Všichni to známe, všichni jsme museli na naší transformační cestě se s tímto principem seznámit, přijmout ho a změnit svůj pohled na svět, na sebe a své místo v tom divadle každodenního života, kdy si neustále, každou vteřinu píšeme sami scénář pro dny další vč. i definování okamžiku posledního.

Takže, chceme-li správně pomáhat těm, kteří nyní hromadně, v obrovských vlnách se valí do Evropy v očekávání příjemnějšího až slastného života, a povětšinou na podkladě pobírání sociálních dávek(opravdu je tohle pomoc?) pak je musíme i poznat. Vědět kdo jsou, odkud přicházejí, jaké jsou jejich kulturní a jiné životní návyky, jaká je situace v jejich zemích, proč ta situace je taková jaká je, ale také, co oni chtějí, jaké jsou jejich představy o svém životě doma či jinde a mnoho dalšího. A pak se rozhodnout jak a komu pomáhat. Ale obecně platí, že ta nejlepší pomoc spočívá v tom, že takové lidi naučím vážit si sebe, vážit si své země, a že je naučím, že spokojený život  vzniká z vlastní tvořivosti, vlastní práce, že je naučím spolupracovat s druhými, vážit si druhých, že je naučím o skutečnostech přítomnosti přemýšlet, nebát se přemýšlet, nebát se odložit to, co je přežilé, co je v rozporu s Láskou, to, kde není úcta, že je naučím nebýt agresivním a vážit si života, mít úctu k jakémukoliv vyjádření života na Zemi a  že jim i pomůžu a to v jejich zemi, vytvářet podmínky k tomu všemu, pokud oni o to stojí. Vše jiné je mrhání vlastními prostředky, časem, energií.

I tito lidé, opravdu nešťastní lidé, se musí naučit a pochopit, že oni jsou také tvůrci. A v té souvislosti musí pochopit, že tím, že se neustále utvrzují v nezměněných předpisech (na úrovni axiomů) vzniklých před stovkami let a nových, které se těm starým snaží minimálně vyrovnat, pak nemůže vznikat pokrok a takový vývoj vede k zesilování tvrdosti a skrze to, k zániku takového života, takové společnosti. A pochopitelně, když budu konkrétnější, základem k tomu bude, když se zastaví to šílené válčení, které tzv. „vyspělé státy“ v jejich zemích neustále organizují, aby je mohli tu okrádat, tu s nimi manipulovat k prosazení dalších cílů, jako se tomu děje nyní. A ten nejideálnější způsob zastavení válečných a podobných rozvracečských činností jezastavení financování těchto válek, skupin, které je vedou v zastoupení jiného „agresora“.

Tohle byl jeden pohled na současnou situaci ve světě. Samozřejmě lze nalézt i pohled jiný. Samozřejmě se lze zamýšlet i o tom, co nám samým má tato situace říct, co nám zrcadlí. Co nám to říká o nás samých. A jaké sebereflexe, jaká opatření, vnitřní uvědomění je potřebné přijmout, učinit na naší straně. Není to jen o tom, že někdo druhý by si měl cosi uvědomit. Vše má své souvislosti, vše je v kvantovém, entaglovaném  vztahu.

Co tedy v tomto vztahu nám to má říct? Určitě to, kam jsme dospěli, jakou úroveň jsme získali. Zaskočila nás ta situace? Umíme ji správně hodnotit a k ní přistupovat nebo se necháváme ovlivňovat mainstreamem? Dokážeme si uvědomit, že je potřebné vnitřně, na duchovní úrovni, se omluvit těm zemím a lidu, že evropské země si vždy u nich počínaly velkopansky, přezíravě, nadřazeně, že je vykořisťovaly a jak je patrné mnohé tak činí dodnes?A jistě nám to má říct i mnoho dalších skutečností.

Nicméně, chtěl jsem dnes nabídnout více méně jen tu stránku věci, která je nyní nejvíce viditelná a kde je mnoho nepochopeného, zkresleného a zmanipulovaného, což vytváří i jisté rozdělení lidí. Vytváří to nedobré konsekvence v podobě různých animozit mezi sebou, kdy se vzájemně osočují ti, co dle mainstreamu mají srdce a chtějí pomáhat a ti, kteří mají jiný názor, mají vyšší míru sebeúcty, ale i de facto úcty k těm, co v zneužití si přicházejí pro tzv. pomoc – a opět, to vše, pro spokojený pocit těch, co tohle organizují celá staletí. Rozepře mezi lidmi, to je to, co oni mají rádi.

A pak, chci nabídnout ještě jednu myšlenku. Podívejme se na to, kdo nejhalasněji křičí o soucitu, a že je třeba tyto nešťastníky v Evropě přijmout a to dokonce bez omezení počtů, prakticky každého. Kdo umožňuje, aby to probíhalo živelně, bez kontrol, bez evidence. Jsou to západní vlády a představitelé EU na čele s  Německem, coby vykonavatelem příkazů „tzv. někoho v pozadí“, jakož i představitelé finanční oligarchie. A pak také vlády ostatních evropských zemí, které jsou „nějak“ navázány na evropské a globální špičky. Ať již touhou po zalíbení se  a „udělání kariéry“, či na bázi korupce či diskreditace a vydírání. To vše funguje.  

A domníváte se, že tito lidé jsou „pracovníci světla“? Že jsou těmi, kteří se duchovně a energeticky očišťují, spojují s energetickými vlnami z Vesmíru, rozšiřují Světlo? (Byť mohou být starými dušemi a v této těžké době na sebe vzaly tuto náročnou roli pomoct lidem otevřít oči). Je možné si myslet, že toto jsou lidé, kteří žijí láskou k lidem, k planetě, životnímu prostředí apod.? Tím vším, co znamená mírový život na mírové planetě nebo jsou to lidé sloužící svému egu, své  touze po moci, bohatství, výhodách, ovládání a vykořisťování druhých apod.? A pochopitelně, nelze opomenout – sloužící světové oligarchii?

A kdo, která média jsou jejich hlásnou troubou? Ta nezávislá, která žijí namnoze z podpory svých čtenářů nebo je to onen tzv. mainstream? Komu patří mainstream? Čí zájmy prezentuje? Lidu nebo oligarchie a jejich vlád? Co nám duchovní bytosti, učitelé, průvodci, lektoři atd. řekli a říkají o mainstreamu? Jediné!: Nevěřte ničemu, co mainstream říká nebo píše. Nevěřte TV (tu Plejáďané nazývají skříňkou smrti), nevěřte filmu. Vše je proti vám zneužito.

A přesto se lidé a často i lidé již tzv. duchovně probuzení, domnívají, že je třeba dělat to, co všichni tito lidé a jejich nástroje říkají, radí, nařizují. A podporují tak jejich plán. Podporují jejich, jak jinak, jiný než vně oznamovaný záměr, podporují nevědomě ten vnitřní, skrytý. A o kterém řekneme, že je temný. Tak jako tomu bylo vždy v minulosti. Lidé šli za tzv. zprávami z tisku, z TV a v emocionálním oblivnění přijali vše to, co jim takto bylo „naordinováno“.

Ale světla je již na planetě tolik, že je i tento plán vidět. Nic nelze v dnešní době skrýt. Jen je třeba řádně otevřít oči, zbavit se strachu vč. strachu z vlastního názoru, naučených schemat chování, emocionálního filtru, který je v lidech zneužíván pro ovládání mas. Je to jednoduché.

Ano, je třeba pomoct.  Vlastně všem lidem na celé planetě, celé planetě. Ale je málo představitelné, přesněji řečeno, je zcela nepředstavitelné, že tato pomoc přijde skrze plány a akce těch, kteří chtějí zachovat svou vládu a nechtějí připustit probuzení lidstva, osamostatnění člověka.
A proto neváhejme a posílejme Světlo a lásku našich božích srdcí celé planetě, celému lidstvu a bez výjimky, bez podmínek. Šiřme Světlo. A vše se změní. Rychle. Rychleji, než by tomu jinak bylo – ZDE

Napsal: Láďa Mlčák, 24.9. 2015

www.transformace.info