Spirituální cesta od utrpení k osvícení

Přátelé, všichni jsme na cestě – k svému lepšímu já a k lásce a ta cesta je mnohdy trnitá, a dokonce míváme často pocit, že je i slepá, že nikam nevede. V takovém okamžiku je dobré mít po ruce knihu, jako je tato – v ní najdete sílu jít dál. Proto ji zde znovu připomínám…

„Duchovním vítězstvím v životě není, že nikdy neklesnete do propastné temné rokle, ale skutečnost, že se z ní naučíte vyškrábat ven. Potřebujete emocionální svaly, abyste se po citové stránce postavili na nohy, obdobně jako fyzické svaly, abyste napřímili svá těla. Na jejich posílení musíte zapracovat. Obnáší to vnesení světla, vnitřní práci duše.“

Marianne Williamson

Kniha Návrat k lásce od Marianne Williamson, které se věnuje praktickému použití systému zvaného „Kurz zázraků“, se řadí mezi perly duchovní literatury. Proto s radostí kvituji, že nyní v českém jazyce vyšla další knížka této uznávané spisovatelky a duchovní učitelky navíc věnující se tématu, které se týká nás všech. Kniha nese název Od slz k vítězství s podtitulem Spirituální cesta od utrpení k osvícení.

„Utrpení se nevyhýbá nikomu z nás. Nejedná se o žádný novodobý problém. Provází nás po celé věky. Mnoho lidí v dnešní době zažívá emocionální bolest: deprese, prochází traumaty ve vztazích či pociťuje žal a smutek. Chybí jim však potřebné znalosti, jak s si tím vším poradit a docílit uzdravení. Jako společnost i jednotlivci jsme zapomněli na duchovní práci, jež spočívá v tom, že pohlédneme do tváře našeho trápení a projdeme jím, abychom nalezli cestu k opravdovému vyléčení. Namísto toho se naše starosti snažíme otupit, užíváme proti nim léky nebo je popíráme. Autorka objasňuje, že když se bolesti vyhýbáme, nemůžeme se posunout dál. Obrátíme-li pozornost k moudrosti duchovních učitelů z dávných časů, např. Buddhovi, Mojžíšovi nebo Ježíšovi, můžeme změnit směr našeho utrpení, léčit ho a dosáhnout duchovního probuzení.
Duchovní cesta Buddhy započala, jakmile se setkal s utrpením. Mojžíše zasáhlo soužení Izraelitů a Ježíš trpěl na kříži. Nejde ale jen o to, že Buddha spatřil utrpení, ale že ho dosažením osvícení překročil. Podstatné nebylo zotročení Izraelitů, ale jejich zachránění a odvedení do země zaslíbené. Stěžejní nebylo Ježíšovo ukřižování, ale zmrtvýchvstání. Lidské utrpení tvořilo jen první část rovnice. To nejdůležitější se přihodilo poté, kdy zasáhla ruka Boží.

I my trpíme a uvědomujeme si utrpení všude kolem nás. I my jsme v zajetí vnitřního faraona a též zmíráme na kříži stlučeném z krutosti světa a nedostatku úcty. Ať se to stalo před tisíci lety nebo se to děje dnes, utrpení zůstává utrpením, útlak útlakem, krutost krutostí. Tyto jevy nezůstaly pohřbeny v dávných časech. Nevymizely ze světa.

A ani Boží moc, schopná je vymýtit, není minulostí. Duch osvítil Buddhu, vysvobodil židovský národ a vzkřísil Ježíše. Jestliže chápeme, že není rozdílu mezi naším a jejich utrpením, je smysluplné usilovat o hlubší porozumění porozumění jejich vysvobození. Můžeme si tím usnadnit cestu k vlastnímu probuzení. Jak jsme arogantní a zaslepení, když se domníváme, že utrpení jako takové se sice nezměnilo, ale že se s ním již dokážeme lépe vypořádat. Copak by snad přispělo k Buddhově transcendenci utrpení, kdyby vydělával více peněz, našel si lepší práci nebo si pořídil luxusnější auto? Nebo by se snad Izraelité vymanili z otroctví dalším kolem vyjednávání s faraónem či by se vše vyřešilo soukromým tryskáčem, který by je převezl do země zaslíbené? Anebo by snad Ježíš vstal z mrtvých díky tomu, že by se již tehdy provádělo zmrazování těl za účelem jejich pozdějšího oživení?

Není podstatné, zda je vašemu srdci bližší příběh Buddhy, Mojžíše, Ježíše, Mohameda nebo Krišny, zda je vaše porozumění pravdě hlubší, když ji podává Carl Jung, Joseph Campbell nebo kniha Kurz zázraků. Hlavní témata, jež tvoří jádro všech těchto učení, jsou univerzální. Jsou platná pro všechny, a navíc v každé době. Významné nauky světa jsou dary od Boha. Jejich prostřednictvím se ruka Boží natahuje a dotýká myslí těch, kteří jsou k nim přitahováni. Největší šancí pro přežití lidstva v jedenadvacátém století netkví v rozšiřování vnějších obzorů, ale v prohlubování těch vnitřních. Dokud tak neučiníme, bude nás provázet smutek. Naše fyzická těla, vztahy, profesní kariéra, zájmy budou i nadále zdrojem utrpení namísto toho, aby nám přinášely radost. Ve všech význačných duchovních systémech je ukrytý klíč. Jakmile ho objevíme a otočíme jím, překvapí nás, co se skrývá za dveřmi, jež nás oddělovaly od Boha. Neschází nám naděje, jen jsme ji neviděli. Máme sílu, jen jsme se k ní nehlásili. Nejsme bez lásky, jen jsme ji nežili. Když jsme si toho vědomi, naše životy se proměňují. Naše mysl se probouzí. Zázraky se dějí. A naše srdce se konečně radují.“

Spiritualita představuje nejpropracovanější přístup a nejmocnější sílu, jež je k dispozici pro transformaci lidského utrpení. Proto je obeznámení se se základy duchovního pohledu na svět – a mentálními, emocionálními a behaviorálními principy s tím spojenými – klíčové pro obnovení vnitřního míru. Temnota nemůže existovat v přítomnosti světla. Meditace nás ke světlu přivádí. Odpuštění je klíčem ke světlu. Modlitba je cestou ke světlu. Jsou to síly, které utěšují duši, poskytují jí to, co žádný pozemský léčebný prostředek nedokáže. Právě teď je potřebujeme co nejvíce rozvíjet. Zacelují naše životy tím, že uzdravují naše myšlenky, a když se učíme měnit naše myšlení, zjišťujeme, jak přetvořit naše životy. Jak se píše v Bibli, Římanům 12,2: „Proměňujte obnovou své mysli.“ Obnovou mysli reformujeme svět.

Ukázky z knihy:

„Všichni procházíme obdobími, kdy nám tíha života připadá téměř neúnosná. Někteří z nás prožívají tuto zkušenost jen ojediněle a trýzeň, která ji provází, bývá vcelku mírná. Jiné ale sužuje nesnesitelná bolest a nedaří se jim nalézt sebemenší útěchu. Noří se stále hlouběji do studnice slz, do bezedné temnoty. A ptají se sami sebe, jestli to vůbec někdy skončí.

Pokud se právě vy, nebo někdo, na kom vám záleží, nacházíte v této životní etapě – připadá vám téměř nemyslitelné, že byste dokázali nabrat druhý dech či jen zvládli další den – pak jsem ráda, že čtete tuto knihu. Dost možná v ní najdete dosud neobjevené kousky skládačky. Tajemství. Snad i zázrak.

Neobejde se to ale bez vašeho úsilí. Vy sami budete muset odvést kus práce. Smyslem zázraků není vše rychle napravit a snadno vyřešit. Aktivují ale duchovní sílu danou Bohem za účelem pomoci. Bůh je zde, je s vámi i ve chvílích utrpení. A když se k němu obracíte, On k vám přistupuje.

Uvažte nyní, že uskutečnit se může cokoliv. Nechci po vás, abyste tomu uvěřili, ale jen připustili, že by to tak mohlo být. Jen přijetí myšlenky – že zázraky jsou možné – připraví půdu pro vaše uzdravení neočekávaným způsobem. Otevírá dveře do sféry nekonečných možností bez ohledu na to, čím jste si prošli nebo co právě zakoušíte.

Směr vaší budoucnosti neudávají útrapy, jež prožíváte. Určují jen, kdo jste, když snášíte bolest. Nezpochybňují hloubku vašeho utrpení. Ve světě smrtelníků je bezpochyby opravdová. Realita, jež vás polapila, není ale ve skutečnosti taková, jaká se zdá být, a ani vy tak docela nejste bytostí, za kterou se nyní považujete. Když rozšíříte pohled na tom, kým jste a jaký je svět doopravdy – váš život se začne měnit. Vaše lidské já možná právě prochází peklem, vašeho božského Já se to ale v nejmenším nedotýká. A právě tímto božským Já ve skutečnosti jste.

Podvědomí chápe realitu v širším smyslu, a jakmile budete připraveni, převezme roli průvodce. Proces, jímž budete procházet, bude jednou z vyjímečných poutí vašeho života, neboť porozumíte jevům, které vám doposud nedávaly smysl, a dozvíte se, co jste zatím nevěděli. Slzy, zoufalství, strach, hněv, vina, zášť, výčitky, zděšení se nebudou skrývat nebo odmítat. Nevypořádáte se s nimi, budete-li je schovávat ve tmě. Je třeba je vystavit na světlo. Až tak učiníte, naleznete za nimi vznešenost jak ve vás, tak v okolním světě. A budete opravdu velebit cestu utrpení, neboť vás přivedla k vám samým a ke smyslu života. Duchovní léčení nespočívá v popření bolesti, ale v jejím plném procítění a odevzdání Bohu.

A pak se dějí zázraky…“

Drahý Bože,

Odevzdávám Ti,

Bolest v mém srdci.

Předávám Ti své nezdary,

Stud,

Ztráty,

Pocit zmaru.

Vím, že v Tobě, dobrotivý Bože,

Se veškerá temnota přemění ve světlo.

Vlij svého ducha

Do mé mysli

A pomoz mi odpustit si minulost.

Nechť začnu opět žít.

Uzdrav mou duši,

A přines mi mír.

Utěš mě v tomto bolestivém čase,

Abych mohl opět spatřit

Svou nevinnost a dobrotu.

Upadl jsem, Bože,

A mám pocit, že se nedokážu zvednout.

Prosím zdvihni mě a dej mi sílu.

Nasměruj mé kroky k míru

A pomoz mi znovu nesejít z cesty.

Žádám o odpuštění.

Zdrtilo mě, že jsem selhal.

Prosím ukaž mi, jak mě vidíš Ty,

Aby mě nepohltila sebenenávist.

Pomoz mi rozpomenout se, co je pro mě dobré

a získat to zpět.

Pomoz mi stát se tím,

Kým mě chceš mít,

A žít tak, jak si přeješ, abych žil,

Abych již nemusel ronit slzy.

Amen.

Milí moji, tato knížka je pro ty z vás, kteří jste připraveni odevzdat se vyšší síle, aby se o vás postarala a proměnila vás v člověka, který je schopen jakékoliv své problémy zvládat sám.  Pamatujte – temnota nemá žádnou moc před světlem ve vašem srdci!

Jak píše na závěr autorka:

„Hleďte kupředu, ne dozadu. Ke světlu, nikoliv k  temnotě. Ke Stvořiteli a ne ke komukoliv či čemukoliv méně mocnému a neposkvrněnému. Neboť jen Bůh je Bohem a jen Bůh dokáže to, o čem ego tvrdí, že je nemožné: pozvedne vás a vyzdvihne vás vysoko.“

S láskou,

Sofie

pro www.novoucestou.cz