K zamyšlení

„Řeka života je Bůh. A tato řeka plyne bez úsilí, její proud je však mocný a dokonalý. Ale na hladině řeky jsou vlny. Těmito vlnami jsou dramata a různé životní situace, kvůli kterým má člověk pocit, že se děje něco v rozporu se životem. Potom se mylně domnívá, že neuspěje. Pravdou však je, že tyto vlny jsou součástí řeky. Jde jen o to, jak je člověk vnímá a na co se zaměřuje. Řeka života je Bůh sám. On zná její směr, účel a cíl. Člověk to však vidět nemůže kvůli své posedlosti vlnami, a proto vnímá vlny jako něco od řeky odděleného. Jakmile bouře našich dramat ustane, můžeme vidět, že nás řeka odnesla přesně tam, kde bychom v každém případě měli být. To budeme schopní vidět, přestaneme-li přikládat tolik důležitosti a pozornosti vlnám. Když si budeme vědomi toho, že plynout s proudem řeky je ten správný způsob, jak žít, dokážeme si její vlny skutečně užívat, aniž bychom uvízli v iluzi oddělení.