Nejhlubší přijetí – Radikální probuzení v běžném životě

„Přál bych si, abych ti mohl

v tvé hodině temnoty či osamění

ukázat úžasné světlo

tvého Bytí.“

Háfiz

Přátelé,

na knižním trhu je několik málo duchovních knih, které stojí za to mít ve své knihovně. Tato patří podle mě mezi ně. Výše uvedený citát vyjadřuje niterné přání autora při psaní této knihy a já sama za sebe mohu říct, že se mu to podařilo!

Za zmínku stojí kapitola Závislosti – každý nějakou máme :-).(Závislí se můžeme stát i na duchovním hledání.) Jeff Foster zde staví příčiny závislostí do nového světla a především nabízí i duchovní cvičení, které při odevzdaném praktikování vede k situaci, kdy jednoho dne před sebou najdeme kousek čokolády, drink či cokoli, na čem jsem závislí a konečně nám na té nejhlubší úrovni bude jasné, že nám to nepřinese nic, co už nemáme.

Anotace ke knize:

Jak můžeme vnést do přítomného okamžiku nenucené ano? Jak se můžeme zastavit ve svém útěku před „chaosem života“ – před vlastními nesnázemi, frustracemi, a dokonce i před hledáním svobody – a začít spolu s tím vším přirozeně plynout?

Mladý učitel Jeff Foster se napříč Velkou Británií i Evropou setkává s nepočetnými skupinkami lidí a nenápadně otevírá nové generaci duchovních hledajících cestu k prožívání života v přítomném okamžiku a k vyrovnanosti v našem neustále se měnícím světě. Jeho neformální shromáždění, blogové zápisky a videopříspěvky „od kuchyňského stolu“ vyvolaly sílící vlnu zájmu o jeho učení.

V knize Nejhlubší přijetí nás Jeff Foster vyzývá, abychom objevili oceán toho, kým jsme: Vědomím, které již dříve umožnilo příchod každičké vlny emocí a zkušeností.

Jeff sice sám rozkošně připouští, že snaha napsat knihu o něčem, co slovy nelze sdělit, je paradoxní, zároveň však ve svém díle prokazuje schopnost vést nás po nečekaných nových cestách do prostoru naprostého přijetí a radosti, ať už se v našich životech děje cokoliv.

Tento svěží nový vizionář je přirozený, hloubavý a zábavný – a hluboce soucítí s těmi, kdo hledají cestu ven z utrpení. Nabádá nás, abychom přestali s pokusy „provést“ přijetí… a abychom se zamilovali do toho, „co již bylo umožněno“.

„Stejně jako oceán přijímá všechny vlny, i naše vědomí již umožnilo vstup tomu, co je tady, a přijalo to.“

Jeff Foster

Ukázka z knihy

„Mám pocit , že všechny naše problémy, všechno naše utrpení a spory na osobní i globální úrovni vyrůstají z jednoho základního problému: z neznalosti toho, kým skutečně jsme.

Zapomněli jsme na to, že jsme od života neodluční, a proto jsme se ho začali bát a ze strachu jsme s ním začali nejrůznějšími způsoby bojovat. Vytáhli jsme do války proti svým myšlenkám, pocitům, emocím, proti svým tělům a proti samotnému přítomnému okamžiku. Ve snaze ochránit se před bolestí, před strachem, smutkem, nepohodlím a neúspěchem, před těmi součástmi života, které jsme si navykli označovat za špatné, negativní, temné nebo nebezpečné, jsme přestali skutečně žít.

Pancíř, který oblékáme v obraně proti plnému prožívání života, se nazývá oddělené já. Ve skutečnosti nás však ochránit nemůže – jen nás udržuje ve stavu příjemného znecitlivění.

Odpovědí na ústřední problém lidstva je duchovní probuzení – tedy pochopení, že nejste tím, kým si myslíte, že jste. V poslední době je k dispozici celá řada knih na toto téma a zdá se, že starobylá učení, která kdysi bývala přístupná jen několika vyvoleným, dnes objevuje víc lidí než kdy dřív. V tom ale spočívá ta past. I duchovno se může snadno stát jen jednou z mnoha vrstev našeho pancíře. Místo aby nám umožnilo otevřít se životu, může nás od něj dokonce ještě více odříznout.

Duchovní představy a klišé jako „Žádné já neexistuje“, „Toto není mé tělo“ nebo „Dualita je pouhá iluze“ mohou být prostě jen nová přesvědčení, kterých se budeme držet, nové způsoby, jak se vyhýbat životu a odstrkovat od sebe svět, což vede k dalšímu utrpení pro nás i pro naše milované.

Duchovní probuzení, o kterém mluvím v této knize, nespočívá v lepší ochraně sebe sama. Spočívá v pochopení, že to, co skutečně jste, nepotřebuje ochranu, že to, co skutečně jste, je natolik otevřené, svobodné, milující a hluboce přijímající, že to do svého nitra vpouští život v jeho úplnosti. Život vám nemůže ublížit, protože vy jste život. Přítomný okamžik tak není nepřítelem, jehož bychom se měli obávat, ale drahým přítelem, kterého musíme přijmout. Ano, skutečná duchovnost váš ochranný pancíř proti životu neposiluje – ale ničí ho.

Duchovní probuzení je v podstatě velice jednoduché. Je to věčně platné pochopení toho, kým skutečně jste, vědomí, které předchází formu. Ovšem opravdu se takového poznání držet v každodenním životě, nezapomínat na to, nepouštět to z mysli a nenechat toto poznání, aby vám stouplo do hlavy – právě u toho začíná skutečné dobrodružství života. A zdá se, že zrovna v tomhle místě se většina lidí setkává s potížemi, což platí pro hledající, stejně jako pro duchovní učitele.

Vědět, kým skutečně jste, když je život snadný a všechno se vám daří, je jedna věc. Něco úplně jiného je pamatovat si to v horkých chvilkách, když se vám svět bortí pod rukama, život se komplikuje a vaše sny se obracejí v prach. Uprostřed fyzické a emocionální bolesti, závislostí, vztahových problémů a selhání v rovině světské i duchovní se mnohdy cítíme méně probuzeni a více odloučeni od života, jeden od druhého i od toho, kým skutečně jsme, více než kdy jindy. Naše šťastné sny o vlastní osvícenosti mohou rychle zmizet jako pára nad hrncem a přijetí se zdá být miliony kilometrů daleko.

Komplikovanost a krásu každodenní lidské existence můžeme vnímat jako něco, čemu bychom se měli vyhnout, překonat to, či to dokonce vymazat ze světa. Nebo je můžeme vidět právě takové, jaké skutečně jsou: jako utajenou a trvalou výzvu, abychom se probudili právě teď, dokonce i pokud věříme, že jsme se probudili již včera. Život nás ve svém nezměrném soucitu nenechá usnout na vavřínech.

Pakliže moje předchozí knihy byly popisy duchovního probuzení, tato se věnuje daleko zásadnějším otázkám: Jak můžeme toto probuzení prožívat na každodenní bázi? Jak máme přijmout přítomný okamžik, i když nám tento přítomný okamžik připadá pro nás naprosto nepřijatelný? A je toto „Jak máme přijmout přítomný okamžik?“ vůbec správná otázka? A především, jsme od něj vůbec odděleni?

Učím jednu jedinou věc a nic jiného: hluboké a neohrožené přijetí čehokoliv, co vás potká. Nejde o pasivní poddání se, nebo chladnou odtažitost, ale o inteligentní a tvůrčí proniknutí do mystéria přítomného okamžiku. Tato kniha vychází po mnoha letech, kdy jsem naslouchal tisícům lidí na duchovní cestě a rozmlouval s nimi – slýchal jsem jejich obavy, odpovídal na jejich nelehké otázky, setkával jsem se s nimi v jejich bolesti a žalu a každodenních zápasech a obavách a jemně jsem je směroval nikoliv k budoucímu osvícení, ale k hlubokému a bezpodmínečnému přijetí v rámci jejich zkušenosti v přítomném okamžiku, k hlubokému přijetí, že jsou ve vlastní podstatě.

Vítej do obyčejného života, drahý objeviteli – na nejzazší hranici duchovního probuzení. Nechť se odvážně vydáš tam, kam před tebou ještě nikdo nevkročil.

S láskou od tebe sama,
Jeff Foster
___________________

Pokračování v celé knize:
Výše uvedená ukázka je předmluvou z vydaného českého překladu knihy Jeffa Fostera – Nejhlubší přijetí.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/