Proč nám tento okamžik nestačí

„Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je.“ říká ze své vlastní zkušenosti Jeff Foster.

Toto je tím. Toto je konec duchovní cesty. Svoboda a štěstí a osvícení se nenajdou nikde jinde než tady: přímo před námi.

Jemný hukot ventilátoru počítače, mravenčení v levé noze, pípání ptáčků na zahradě, kteří přeskakují z větve na větev…

Proč nejsme nikdy spokojeni s tímto? Proč nám tento okamžik nikdy nestačí?

Možná je to proto, že v jednom bodě našeho života pojmeme víru, že tu je něco Víc Než Toto. Nějaký stav, ve kterém je nám naše „obchodní značka Pravá Přirozenost^TM“ odhalena v celé své slávě, ve které zmizí všechny myšlenky, ego shoří a rozplyne se navždy, aniž by zanechalo jakoukoli stopu. Jakýsi stav, který je, jinými slovy, zcela odlišný od současného.

Ale jak to souvisí se skutečností? Právě teď tu je jenom zvuk, jak malý drozd poskakuje v koruně stromu, tlukot srdce, pára stoupající z právě zalitého čaje, jemný vánek, který hladí moji tvář…

A pak myšlenka „Musí zde být víc než toto! Teď tam ještě nejsem, ale brzy, jednoho dne, možná, možná jen za několik minut, dosáhnu stavu, o kterém jsem toho tolik četl! Stavu, který je ne-stavem, ta svoboda, to uvolnění!“

Ale myšlenka „V životě musí být něco víc než toto“ povstává nyní. Je to myšlenka v přítomnosti, tak jako všechny myšlenky. Všechny myšlenky jsou přítomné myšlenky. Všechny zvuky jsou přítomné zvuky, všechny zrakové vjemy jsou přítomnými vjemy. Z přítomnosti nelze uniknout: myšlenka je jen iluze minulosti a budoucnosti.

Pokud je tu jenom přítomnost, potom stav osvícení, osvobození, či jak to chcete nazývat, musí být dosažen v přítomnosti. Což je stejné, jako říci, že nemůže být vůbec dosažen. Protože dosažení znamená existenci času a někoho. Někoho, kdo dosahuje a čas, kdy bude dosaženo.

Beznaděj, beznaděj, beznaděj!

Vždy tu je pouze nyní. Vždy tu je pouze toto. Hledání něčeho jiného je popíráním nepopiratelného tohoto, nepopiratelné přítomnosti bytí. Hledání osvícení je popíráním osvícení, které je vždy tady. Hledání jednoty je popíráním …, ale vždyť vy víte.

A paradox se dále prohlubuje. Protože dokonce hledání jednoty, osvobození, uvolnění, svobody… Dokonce samotné hledání je jednoduše projevem jednoty, osvobození, uvolnění, svobody.

Nelze ji nalézt, nelze z ní uniknout, nelze se jí vyhnout.

*

A tak na konci života stráveného hledáním se to, co je zcela zřejmé, samo odhalí. A to zcela zřejmé je vždy přímo před námi.

A TO JE ONO!

To je jednota! To je osvobození! Nelze je ztratit, nelze je nalézt. Nelze se mu vyhnout, nelze ho ignorovat. Vyhněte se tomu, a je tu prostě jednota vyhýbající se jednotě. Ignorujte to, a jednota ignoruje jednotu. Zkoušejte to nalézt, a jednota se snaží nalézt jednotu.

Takže co dělat?

Je dosud co hledat?

To je v pořádku.

Je tu stále bolest?

To je také v pořádku.

Je tu utrpení, naděje, zoufalství?

To vše je v pořádku. Není potřeba něco jiného. Něčeho víc, něčeho míň.

Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je. A toto přijetí, toto vidění skrz, není děláno tebou. Není to dělání. Není to dosažení. Není to něco, o co se musí usilovat.

*

Takže možná je vidět skrz, anebo možná není. Může tu být ponoření se do hledání nebo pocit lehkosti a uvolnění. To vše je v pořádku, to vše je báječné, to vše je součástí hry.

Může tu být malý drozd, který skáče z větve na větev a může být vidět (nebo také ne), že je tu pouze drozd, že je tu pouze poskakování, že je tu pouze cvrlikání. To vše je jednota. Bez počátku a bez konce. Bez účelu, cíle nebo smyslu.

Malý drozd ani dvakrát nezacvrliká o hledání sebe sama nebo o dosažení stavu osvobození. Právě proto mu stačí jen poskakování a hledání dalšího červa, jak se zdá. Snad z toho důvodu nás tak přitahuje příroda. Zvířata se zdají být tak volná od břemene individuality, sebestřednosti, od hledání něčeho víc smysluplného než co je právě teď.

Ale velké osvobození je už tady, pro všechny z nás. Toto, co jasně přináší stávající okamžik, je veškerý smysl, který je. Toto – sezení na toaletě, pojídání oběda nebo nakupování chleba a mléka v místním obchodě – je celý účel, který existuje.

Je to samotné hledání účelu, které vytváří bezúčelnost a je to samotné hledání smyslu, které přináší nesmyslnost.

*

Není tu nic víc než toto. Zamilujte se do toho…, nebo také ne. Ono totiž ani na jednom nezáleží. Pokud to takhle vidíte, není tu nic k získání. Tohle není dosažení, to není výsledek dlouhého boje, nemá to nic společného s inteligencí, šikovností nebo znalostí. Nemá to nic společného s příčinou nebo následkem, s úsilím nebo vytrváním nebo čímkoli jiným.

Svobodu a osvícení nelze najít nikde jinde než tady. Což je stejné jako říct, že je nelze „nalézt“ vůbec.

__________________________________
Ukázka z knihy Život beze středu, Jeff Foster, překlad: F. Lomský. www.lifewithoutacentre.com/‎