Velikonoční zamyšlení o odpuštění

Skutečné odpuštění může nastat jedině když si uvědomíme skutečnou podstatu zla. Když Ježíše křižovali, shlédl dolů na své mučitele a odpustil jim. Odpuštění je možné, když si uvědomíte, že lidé nejsou násilní, agresivní a netolerantní vůči vaší pozici proto, že jsou zlí, ale prostě jen proto, že hledají a nevidí jinou cestu, jak nalézt to, co chtějí. Nevidí celistvost, a proto se vydávají do světa a hledají ji a ničí všechno, co považují za hrozbu celistvosti, všechno, co podle nich nese odpovědnost za to, že věci nejsou celistvé. Když nevidí celistvost, vyjdou ven a ničí své obětní beránky.

Když Ježíš umíral na kříži řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Jinými slovy: „Odpusť mým nepřátelům, protože oni nevidí. Nevnímají celistvost. Nejsou si vědomi, kdo skutečně jsou. Nevidí ve vlnách oceán. Identifikovali sami sebe jako oddělené lidi. A tak teď ve vší nevinnosti provádějí své hledání. Domnívají se, že když mě zabijí, přinese jim to celistvost – a nepřinese. Protože už jsou úplní a celiství, ale neuvědomují si to. I kdyby mě zabili tisíckrát, nepřinese jim to, po čem skutečně touží. Protože to, po čem touží, je to, co doopravdy – Jsem – kdo doopravdy jsou. Jsem to, co jsou oni. Možná to jednoho dne uvidí.“

Kým byste byli raději? Ježíšem, který věděl, kdo doopravdy je a uvědomoval si hluboké přijetí ve vlastním prožívání, nebo jeho mučiteli, kteří si neuvědomovali vlastní skutečnou podstatu, zcela se ztotožňovali s falešnými obrazy a sváděli těžké boje se sebou samými? Kým byste byli raději – viníkem nebo obětí? A kdo je skutečná oběť – ten, kdo ubližuje ostatním kvůli vlastní hluboce nepřijaté bolesti, nebo ten, kdo prožívá bolest, ale i v tomto prožitku ví, kdo skutečně je? Kdo tady skutečně trpí?

Když pochopím, že úplnost a celistvost je v tomto okamžiku daná, jinými slovy, když si uvědomím, že ať už se děje nebo dělo cokoliv, ať už mi někdo udělal nebo řekl cokoliv, jsem stále úplný a celistvý, a i tento přítomný okamžik je hluboce přijat, je z druhého člověka takřka sňato břímě viny. Už to není nepřítel. Už není odpovědný za to, že jste ztratili svou celistvost. Jiná vlna vám ji nemůže vzít. Jiná vlna nemůže způsobit, že budete víc nebo míň oceánem. Hluboké přijetí vám nikdo nemůže vzít. V této rovině jsou všichni nevinní. A tak už odpuštění nespočívá ve snaze druhým odpustit. Spočívá v pochopení, že v tomto místě hlubokého přijetí, již bylo každému odpuštěno. Každý včetně vás, už je úplný. Odpuštění je zakódováno v tom, kdo jste. Nic skutečného vám nemůže být vzato. A jak připomíná Kurz zázraků, nic neskutečného neexistuje.

Jeff Foster