Odkřivdit se

Zradil mě
Zneužívá mě
Otevřela jsem se mu a použil to proti mně
Zneužila mé důvěry
Schválně bodla do mého citlivého místa
…
Tyto a podobné jsou věty křičící do světa:
Jsem oběť
Malý, zneužitelný
Ubližují mi
Jsem vydán všanc
Jsem tak citlivý, jak mi můžou ubližovat?
…
Dlouhá léta jsem strávila bádáním
nad naprosto neužitečnými otázkami
Jaký má být muž?
Jaká má být žena?
Manželka?
Matka?
Co říkat a dělat v určitých situacích?
…
Ve skutečnosti za těmito otázkami
chybí tři tečky a dovětek
Takže plná verze našeho letitého
hlavolamu zní:
Jaký mám být a co mám dělat,
aby mi neubližovali
a aby mi dali, co potřebuji?
…
Snažíme se dělat, co jen můžeme,
abychom se vyhnuli kontaktu s bolestí,
kterou si sebou neseme z dětství
A přestože děláme všechno,
nepomáhá to
Zas a znovu nás zraňují
Křičí na nás, nevšímají si nás,
neoceňují nás a tak dále
…
Takže nás bolest znovu dostihne
„Dělal jsem všechno a ještě víc
a stejně mě partner znovu zranil
Jak mi to může dělat?“
To se ptá malé dítě v nás, které věnuje
obrovské úsilí tomu, aby předjímalo potřeby
a nálady svých rodičů
a bylo odměněno láskou a pozorností
Ovšem marně
Je proti tomu naprosto bezbranné
Dospělí jsou velcí, nedostižně chytří
a určitě vědí, jak mi ubližují
– myslí si dítě –
a přesto to dělají
Tak jsem asi opravdu špatné
Anebo jsou zlí oni
…
Ano, špatný já nebo zlí druzí,
to jsme si vepsali do mozku
a podle toho stále žijeme
Většinou, s železnou pravidelností,
oscilujeme mezi oběma póly
(jen pár narcistů považuje za zlé
vždy jen ty druhé)
…
Úkolem partnera je vytáhnout všechny
naše citlivosti napovrch
Naši jemnou důvěřivou složku
i tu druhou, ukřivděnou
Bohužel idealisticky věříme ve věčné trvání
vzájemné telepatické jemnosti
(odraz dávných okamžiků splynutí s matkou)
a nepočítáme s probuzením vzpomínek
na svou ukřivděnost
…
Není skoro možné v nás pocity křivdy
nevyvolat
Partner mi řekne, že málo uklízím
– a hned cítím, jak mi křivdí, kolik věcí dělám
Nezamýšlím se, jak se on asi cítí,
proč to říká, automaticky hledám křivdu
Partner mi řekne, že příliš uklízím
– a hned cítím, jak mi křivdí, že mě neocení
Nezajímám se, proč si myslí, že je něčeho příliš
…
Stáhnu se anebo se začnu obhajovat
anebo zaútočím
A zaskočený partner mi výpad oplatí
Už předtím jsem se cítil špatně a teď
se cítím ještě hůř
Jak to mohl udělat, když viděl, že už teď
se cítím špatně?
Ti druzí přece mají vědět, jak se cítím
a nepřisýpat soli do rány
…
V podstatě říkám:
Já se teď cítím špatně a mám na to právo
Mám právo stáhnout se nebo útočit
Po tobě chci, abys to ustál,
abys se necítil špatně
Ty nemáš právo cítit se ukřivděně,
stáhnout se nebo útočit
…
Základní úkol partnera:
Vytáhnout na povrch naše křivdy
Základní úkol náš:
Pracovat s nimi, aby křivdami přestaly být
Snižovat počet svých citlivých míst
Odkřivdit se