K zamyšlení

Proč se ale i lidé, kteří jsou na duchovní cestě, cítí být stále pokoušeni? Je to díky jejich spojení s životem, který žili předtím, než vstoupili na samotnou duchovní cestu. Víceméně to byla cesta disciplíny a ne zřeknutí se. Ego potřebuje zřeknutí se, mysl potřebuje disciplínu a vše, co srdce a duše potřebují je LÁSKA.Ale jaký je v tom rozdíl? Cokoli ego a mysl potřebují, je nějaký druh stimulace, abychom si byli schopni vychutnat něco, co přináší vzrušení smyslů a mysli. Takto ovšem člověk ztrácí svou vnitřní stabilitu, klid a záměr, což povede k ještě bláznivější jízdě než předtím. Na druhé straně, opravdová Láska je chladivý oheň. Místo toho, aby vzrušovala, tento druh Lásky člověka pozvedne výše. Člověk je pak světlem, rozvíjí se, jde hlouběji a zůstává v kontaktu se svou vnitřní stabilitou a klidem.

Ovšem na začátku této cesty člověk ještě není navyklý na toto proudění světla, ačkoli je silné. Člověk stále ještě hledá vzrušení i ve spiritualitě, protože je pořád ještě závislý na egu a mysli jako řídících silách tak, jak to bývalo dříve. To vysvětluje, proč i tehdy, když člověk dostane ten nejlepší koláč, který i tak ještě ochutí dalším kořením, chuť koláče nezmění.

Zpívání bhadžanů a recitování Božího jména není vzrušující zážitek, je to zážitek extatický. Není pouze o mysli, ale také o energii a osobní vibraci mnohem hlubší než jakákoliv forma stimulace. To je důvodem, proč má tento druh zpívání sílu přitáhnout lidskou pozornost. Jedná se také o způsob, jak si nás Bůh začíná podmaňovat.“

—Paramahamsa Vishwananda
16. září 2018

https://www.facebook.com/…/a.18735270139…/1767165640076239/…