Proč si psát deník?

Naučit se naslouchat a vstřebat slova i situace bez emocí, umožňuje v konečném důsledku lepší porozumění a tím pádem i následné rozumnější vyhodnocení informací. Lze se tedy svobodněji, bez předsudků a naučených strojových vzorců chování vyjadřovat a vybírat následná slova a činy podle vhodnosti a ne jen návyku, tím už svůj život přetváříme a umožňujeme, aby byl jiný, přestože se ve skutečnosti nezmění – to jen náš úhel pohledu bude jiný. Ve své podstatě jsou to vlastně jen slova a situace, sami o sobě nemají v sobě nic dobrého a nebo špatného, to my si přidáváme již svůj význam, což je důsledkem mnoha nedorozumění. Slova a chápání situací po svém, jsou takový prostředek všeho nedorozumění. To ovšem neplatí v mém deníku, tomu rozumím jen já a on. Pokud rozvinu svou fantazii, tak deník ožívá, stává se mým společníkem na této cestě a prožívá každou situaci a každé slovo tak, jak jsem jej prožil já. Tato naprostá synchronicita se stává i mezi lidmi, téměř každý to určitě někdy zažil. S určitou osobou ani není třeba slov a již víme, jak se cítí, co si myslí a jak by se pocitově v určité situaci vyjádřila. Ten pocit ovšem sdělí mnohdy i více, než by šlo v tu chvíli slovy vyjádřit a tak je lepší mlčet. Takový pocit je pak jako Rafaello, řekne víc než 1000 slov.Pokud takto rozumíme sami sobě, tato synchronicita se zvyšuje i mezi ostatními. Je těžší chápat někoho, kdo ani sám pro sebe nemá porozumění a právě tomu může být deník úžasným prostředníkem! Klidně i již zmíněným kamarádem, rozumí totiž všemu, co mu pošeptáte do stránek. Nikdy Vás neodmítne, nikdy Vám neřekne: „zmiz mi z očí, tohle do mě čmrkat teda nebudeš!“ Je to taková možnost, zamyslet se, jsou-li naše kroky opravdu kroky šťastnými a pohánějícími nás tím správným směrem. Co je to ten správný směr? To je jednoduché, přece to, co nás dělá ze srdce šťastnými! A proč ze srdce? No to je také jednoduché, pokud to není ze srdce, není to opravdové štěstí, ale jen taková pomíjivá bublina, která po čase splaskne a vy si pak říkáte: „Noo.. tak mám to nové auto.. a co jako teď? Vždyť už jsou novější a lepší“ -> nebo to možná budou nové boty, nová práce, ale je to opravdu to, co si ze srdce přejeme a nebo je to jen to, co si myslíme, že nás udělá šťastnými? Přesně nad tím, si můžeme v tomto deníku bádat, jak se nám zlíbí a skvělé na tom je, že i když se vydáme směrem, který nás netěší, můžeme si to s tímto kamarádem vyříkat hezky „face to face.“ Klidně se tu můžeme i vykřičet a poté až se zklidníme, lze tuto situaci s tímto kamarádem zase rozebrat. Třeba nás v ní poučí a pak si na to vzpomeneme v podobné situaci.My lidé máme mimo jiné šílený sklon se trestat, když se něco nezdaří podle našich mnohdy i nesmyslných plánů.. Zvíře když něco udělá špatně, vytrestá ho to a příště to změní, je obvykle poučeno, ale lidé? Jsou schopni zažít tu situaci, která je sama o sobě vytrestá, pak jsou naštvaní, protože si uvědomují, že to šlo udělat lépe a tím se potrestají podruhé za tu samou věc. To není vše vážení! Víte.. někteří jsou takoví masochisti, že to udělají příště znovu a ještě se za to potrestají i trestem, který si sami vymyslí! Chcete příklad? Může být.. například mají obrovskou chuť na sladké, to je u lidí velmi populární, ale zároveň pak mají ohromné výčitky, když k tomu dojde -> v tom jsme doslova mistry, žádný jiný druh na této planetě takové výčitky nedělá. Stejně si to sladké dáme i když jsme si to zakázali a to často jako správní rebelové krásně přecpeme, ať už to stojí tedy za to! Vzápětí se za to samozřejmě budeme nenávidět! Ono nám bude blbě a ještě se budeme nenávidět, to už jsou dva tresty, správným masochistům to však nestačí, tak si uloží ještě další trest: „týden se toho sladkého ani nedotkneš ty špekoune!“ A hádejte, co se za ten týden zase stane? Špekoun si dá znovu! No přijde Vám to normální?Možná by se tomu dalo předcházet, kdyby si ti lidé vedli deník a přišli na to, že si mohou dovolit kousek sladkého každý den. Není ovšem zrovna snadné poučit se na tom, co jen někdo někde slyšel. Udělat přešlap je tedy přirozené, je to proces učení (při opakování proces mučení). Zažít si to osobně je mnohem víc, netrestejte se za to, je to v pořádku, přijměte se za to a smiřte se s tím, jen tak to můžete po čase přehodnotit a změnit. Buďte za to rádi, buďte sami sobě svými učiteli, my sami jsme totiž těmi nejlepšími učiteli a také jsme jediní, kteří si mohou doopravdy pomoct, nikdo jiný to za nás nepřehodnotí a neudělá. Chce to jen dát na svou intuici, naslouchat trošku srdcem, máme to v sobě, je to přirozené -> pavouk se také narodí a umí plést sítě, nikdo ho to neučil, prostě dělá jen to, jak to cítí, prostě je a nepřemýšlí o tom. My stále moc přemýšlíme a v tom jen ten problém, my jsme svým vlastním problémem a ne nikdo jiný, jsme zodpovědní za svůj život a za vše, co se nám v něm děje. Přijměme tuto zodpovědnost a život bude životem šťastnějším a jednodušším, pokud to pro sebe uděláte, slibuji Vám, že se vše tímto změní k lepšímu, pokud na sobě budete pracovat v těchto směrech. Pokud potřebujete nějaký razantní první krok a mít v tom přehled, pořiďte si deník. Neberte ho ovšem jen jako nějaký cár papíru, zkuste si dopřát být kreativní, je to váš kamarád, kterému můžete říct naprosto cokoliv a on to pochopí!

Matouš Svoboda, www.citem.webnode.cz