Vždycky když večer rozestýláš
zamlklý stojím v nohách postele
a ptám se v duchu kdo jednou nám dvěma
tu celou z hlíny máme na ni právo
získané životem a žádná lidská lest
nás o ni nepřipraví říkám si tiše
a opírám se loktem o pelest
Rozestýlání, Jan Skácel, Básně (II)
Přidat komentář