Modlitba Otče náš v přepisu Míly Tomášové
“Volám Tě z celého srdce, celou svou bytostí v nejhlubší pokoře, v nejhlubším mlčení srdce, v nejhlubším zastavení promítání mysli a představ.
Ty, kterýž jsi na nebesích, kde žádné lidské promítání a chvění nemá místa, Tebe volám, abys posvětil jméno své v našem vědomí.
Ty, kterýž jsi bezejmenný, všechna jsou jména Tvá, neboť všechno je jen Tebou tvořeno, a proto každé jméno a každý tvar jsou Tvé – jsou Tvým jménem.
Jen v našem zdánlivě odděleném vědomí, a tedy zatemnělém nevědomostí, jsme se naučili rozlišovat Tvoji tvorbu jako něco od Tebe odděleného a Tvůj věčný klid považovat za Tvá nebesa, kam jsme Tě ve svých představách umístili. Jelikož jsme se kdysi sami od Tebe svou vůlí zdánlivě oddělili, i Tvoji tvorbu, které jsme součástí, jsme tím od Tebe vzdálili.
A nyní Tě volám, Otče náš – ne můj, ale náš – podstato a prapříčino všeho, dovol mi – a nám – uvědomit si sounáležitost s Tebou.
Posvěť se jméno Tvé, aby bylo shledáno, že je Tebou.
Přijď království Tvé, aby božské vědomí rozpustilo omyl oddělenosti individuálního vědomí od Tebe. V naprostém odevzdání sebe, v nejhlubší pokoře, celou svou bytostí svoluji k Tvé svaté vůli, aby bylo nerozlišené vědomí od Tebe a Tvé tvorby jako v nebi, tak i na zemi.
Svou odhalenou svatou přítomností prosyť jako chlebem vezdejším celý náš život a odpusť nám naše viny nevědomosti, neboť i my odpouštíme svým bližním jejich i naši nevědomost v nich.
A nedopusť, abychom podlehli pokušení nového odloučení od Tebe, ale zbav nás zla zapomenutí.
Amen”
~ Modlitba Otče náš v přepisu Míly Tomášové z knihy Za čas a prostor
Přidat komentář