K zamyšlení

„Co kdyby všichni,
kteří nemohou spát
ve dvě, ve tři
nebo ve čtyři ráno
vyšli ze svých domovů
a šli do parků,
co kdyby stovky, tisíce,
miliony
šli ve své samotě
jako řeka
a každý by vyprávěl svůj příběh,byly by to staré ženy
se svým strachem,
že když usnou, už se neprobudí,
a mladé ženy,
které nemohou otěhotnět,
a manželé,
kteří mají poměr s jinou ženou,
a děti,
které se bojí toho, že selžou,
a otcové,
kteří se strachují, zda zaplatí všechny účty,
a muži,
kterým se nedaří v práci,
a ženy,
které nemají štěstí v lásce,
a ti, kteří trpí fyzickou bolestí,
a ti, kteří cítí pocity viny?