K zamyšlení

„Lidské tělo je něco jako identifikační kód, jímž se neomylně přitahujeme k podstatným okolnostem našeho života majícím nedozírný vliv na náš duchovní vývoj. Při tomto procesu jsme zároveň podporováni a vedeni energiemi z vyšších úrovní.
Nikdy nejsme sami. Každý z nás jsme neoddělenou součástí živého stvoření, které se světlem a jeho vibracemi navzájem doplňuje a obnovuje. Během života jsme touto světelnou silou bez ustání povzbuzováni, a to za všech okolností. Tato síla protéká každou bytostí a vůbec vším, co se zde na zemi projevuje. Nalezneme ji ve vodě, v rostlinách, ve vzduchu, ve slovech, v ohni, ale zrovna tak je obsažena i v nemocech, stejně jako ve smrti. Proudí skrze celé stvoření bez ohledu na náš názor, víru, nebo nemoc dítěte. Síle světla je zcela lhostejné, zda je člověk podle lidských měřítek dobrý nebo jestli se jeví zlým. Je obsažena absolutně ve všem. Pokud se jí v sobě otevřeme, můžeme ji používat, jak budeme chtít. Zda ji uplatníme pro rozkvět nebo pro válku je čistě naše věc. Dokonce, i když jí používat nebudeme, zůstane naší součástí. Světlo nás k ničemu nepotřebuje, je bez omezení k dispozici úplně každému, podobně jako náš svět, do kterého se na vlastní žádost rodíme, abychom zde mohli žít a prožívat. Záleží jen a pouze na nás, v čem a kde chceme tuto sílu života objevit a zužitkovat. Zda se rozhodneme náš stín prosvítit láskou a poznáním nebo zda raději strach povýšíme nad lásku.“
Z kapitoly „Proč děti?“ dokončované knihy MISTŘI ŽIVOTA Vladimíra Kafky.