K zamyšlení
„Nic nemá takovou sílu jako vlídnost a nic není tak vlídné jako skutečná síla.“
sv. František Saleský
Myšlenka na dnešní den
Můžete studovat tisíce moudrých knih nebo se učit stovky magických formulí. Ale umíme se druhému člověku podívat do očí? Umíme si vzájemně naslouchat a pocítit svá srdce? Umíme se vzájemně respektovat a milovat?… Po tomhle touží každá lidská bytost, každý z nás chce být šťastný.“
Guy Barrington
K zamyšlení
Jak chceš, abych se tě dotýkal?
Milenec se zeptal: Jak si přeješ, abych se tě dotýkal? Milenka odpověděla: Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jako bys zítra měl odjet někam velice, velice daleko a chtěl by sis pamatovat každý kousek mého těla, jemnost mé pleti, všechna zákoutí a křivky mého těla. Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jako bys byl slepý a věděl, že mě miluješ šíleně, ale nikdy mě neuvidíš. Dotýkal se mé tváře, mých prsou, stehen… Učil se, jak “vypadám”, představoval si mě v duchu, zatímco tvé ruce by objevovaly mé tělo.
Příznaky transformace
Tento text je z roku 2014, ale aktuální je stále, proto jej znovu zveřejňuji pro ty z vás, kteří jste byli uchopeni transformační vlnou, abyste se vydali na cestu zpět k obě samým…
1. Pocit, jako kdybyste byli v intenzivním energetickém poli; pocit stresu. Pamatujte, že si zvykáte na vyšší vibrace, a nakonec si zvyknete. Na povrch jsou také vytlačovány staré matrice, vzorce chování a systémy přesvědčení. Uvnitř vás se toho děje mnoho!
2. Pocit dezorientace, najednou nevíte, kde jste, ztráta orientačního smyslu. Již se nenacházíte ve 3D, neboť jste již odešli, nebo jste v procesu odchodu do vyšších realit. (Pokračování textu…)
K zamyšlení
“Život nás dostane. Není, kdo ani co by nás předtím uchránilo. I kdybychom žili sami, tak nám to nepomůže, neboť nás samota dostane svým toužením. Musíme milovat. Musíme cítit. Je to důvod, proč jsme na Zemi. Jsme tu, abychom dali všanc svá srdce. Jsme tu, abychom se odevzdali. A když přijde čas, kdy se cítíme být v koncích, zrazeni, opuštěni, bolaví, anebo cítíme, že smrt je nablízku, posaďme se k jabloni. Poslouchejme, jak kolem nás padají k zemi jablka. Mohlo by se nám zdát, že jejich sladkost přichází vniveč, že my o ně přicházíme. V takovou chvíli si řekněme, že jsme jich ochutnali tolik, kolik jsme mohli.”
~ Louise Erdrich
Český překlad: Kateřina Grofová