Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Nauč mě umění malých kroků. Učiň mě vynalézavým a sebejistým v pravý čas. Obdař mě vnímavostí, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého. Prosím o sílu kázně a míry, abych jen tak neproklouznul životem a své dny si rozumně rozdělil, abych neprospal záblesky světla a vrcholy a abych si našel alespoň tu a tam čas pro zážitek krásy a umění. Utvrzuj mě v tom, že snít o minulosti nebo budoucnosti mi nepomůže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je mi nejblíže, pomoz mi brát právě prožívanou hodinu za nejdůležitější. (Pokračování textu…)
„Dokud nejste schopni odpustit sobě a druhým, nejste ani schopni poznat hlubokou lásku, která přebývá v srdci.“
Odpuštění je mnohem víc než jen rozumový pochod. Musí vycházet z naší bytosti.
Co odpuštění není:
Nejde o prominutí, které je škodlivé pro kohokoli.
Nevyžaduje, abychom měli rádi toho, komu odpouštíme. (Pokračování textu…)
„Zbavuji své rodiče pocitu, že při mé výchově selhali.
Své děti osvobozuji od potřeby, abych na ně byl pyšný, aby si mohly psát vlastní příběh podle svého srdce.
Zprošťuji svého partnera/partnerku povinnosti pomáhat mi, abych se cítil úplný. Mám vše v sobě, nic mi nechybí. (Pokračování textu…)
„Proč se honit za myšlenkami, které jsou jen povrchními vlnami přítomného vědomí? Raději se podívejte přímo do holé, prázdné podstaty myšlenek; pak neexistuje žádná dualita, žádný pozorovatel a nic pozorovaného. Jednoduše spočívejte v tomto průzračném, neduálním přítomném vědomí. Udělejte si domov v přirozeném stavu čisté přítomnosti, prostě jen buďte a nedělejte nic konkrétního.“ tibetský mistr Džamgon Kongtrul Rinpočhe
Nisargadatta Mahárádž k tomu říkal, když učil: (Pokračování textu…)