Na konci klopýtání po různých esoterických, duchovních a spirituálních cestách, po hodinách hledání a rozpouštění svého ega, sezením na meditačním polštáři nebo dodržování jistých předepsaných „správných“ technik a metod, jak zvyšovat vibrace, vytvářet světelné tělo a komunikovat s anděly, možná zjistíš, že to bylo takové malé divadelní představení, které splnilo svůj účel a můžeš jej spokojeně po zhlédnutí opustit. (Pokračování textu…)
Milovat někoho dlouhodobě znamená zúčastnit se tisíce pohřbů lidí, kterými kdysi byli. Lidí, kteří jsou příliš vyčerpaní na to, aby jimi byli dál. Lidí, ze kterých vyrostli, lidí, do kterých nakonec nikdy nedorostli. Tolik si přejeme, aby se lidem, které milujeme, vrátila jiskra, když dohoří, aby se rychle našli, když se ztratí.
Ale není naším úkolem, abychom někoho činili odpovědným za lidi, kterými býval. Naším úkolem je cestovat s nimi mezi jednotlivými verzemi a ctít to, co se na této cestě objeví. Někdy to bude ještě zářivější plamen. Někdy to bude záblesk, který dočasně zaplaví místnost dokonalou a potřebnou tmou.
~Heidi Priebe
Příznaky toho, že unaveno není tělo, ale duše…
Když na své životní pouti musíme projít dlouhým obdobím velmi silného mentálního, emočního a občas i fyzického stresu, může se duše ocitnout na pokraji stavu totální vyčerpanosti. Společnost nastavená na neustálý shon a s ním logicky spojený stres znamená, že naše duše je vystavena neustálému tlaku. Pocit vyčerpanosti není v této souvislosti nic divného. Tento stav silně připomíná depresi, protože se vyznačuje shodnými symptomy. (Pokračování textu…)