Modlitba k předkům

První a poslední krok, který máte udělat je pokorné přijetí rodičů a rodu.
Upřímné přijetí až do morku kostí.
Jsi to ty sám.
*
Modlitba k předkům
Jsem vám vděčný, drazí rodiče, prarodiče a další předkové, že jste mi utkali cestu, jsem vám nesmírně vděčný za nezměrnost vašich snů, které se do určité míry staly mojí dnešní realitou.
Od tohoto okamžiku a s velkou láskou dávám světlo smutku, který naplňoval minulé generace, dávám světlo hněvu, předčasným odchodům, nevyřčeným jménům, tragickým osudům.

(Pokračování textu…)

Možná je to tak jednoduché

Na konci klopýtání po různých esoterických, duchovních a spirituálních cestách, po hodinách hledání a rozpouštění svého ega, sezením na meditačním polštáři nebo dodržování jistých předepsaných „správných“ technik a metod, jak zvyšovat vibrace, vytvářet světelné tělo a komunikovat s anděly, možná zjistíš, že to bylo takové malé divadelní představení, které splnilo svůj účel a můžeš jej spokojeně po zhlédnutí opustit. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

Milovat někoho dlouhodobě znamená zúčastnit se tisíce pohřbů lidí, kterými kdysi byli. Lidí, kteří jsou příliš vyčerpaní na to, aby jimi byli dál. Lidí, ze kterých vyrostli, lidí, do kterých nakonec nikdy nedorostli. Tolik si přejeme, aby se lidem, které milujeme, vrátila jiskra, když dohoří, aby se rychle našli, když se ztratí.
Ale není naším úkolem, abychom někoho činili odpovědným za lidi, kterými býval. Naším úkolem je cestovat s nimi mezi jednotlivými verzemi a ctít to, co se na této cestě objeví. Někdy to bude ještě zářivější plamen. Někdy to bude záblesk, který dočasně zaplaví místnost dokonalou a potřebnou tmou.
~Heidi Priebe

K zamyšlení

Černé ovce rodiny jsou ve skutečnosti osvoboditeli svého rodokmenu.
Rodinní příslušníci, kteří se nepřizpůsobují rodinným pravidlům nebo tradicím, ti, kteří se neustále snaží revolucionizovat víru.
Ti, kteří volí cesty v rozporu s dobře vyšlapanými cestami rodinných linií, ti, kteří jsou kritizováni, souzeni a dokonce odmítáni.

(Pokračování textu…)

10 příznaků, kterými tělo signalizuje, že duše je vyčerpána a bez energie

Příznaky toho, že unaveno není tělo, ale duše…

Když na své životní pouti musíme projít dlouhým obdobím velmi silného mentálního, emočního a občas i fyzického stresu, může se duše ocitnout na pokraji stavu totální vyčerpanosti. Společnost nastavená na neustálý shon a s ním logicky spojený stres znamená, že naše duše je vystavena neustálému tlaku. Pocit vyčerpanosti není v této souvislosti nic divného. Tento stav silně připomíná depresi, protože se vyznačuje shodnými symptomy. (Pokračování textu…)

Myšlenka na dnešní den

… v takových chvílích cítím, že jestliže jsme se skutečně milovali, pak se milujeme i nyní, i v tuto chvíli. Milovat se nepřestaneme. Skutečná láska nikdy nekončí. Skutečná láska se v tichu a v odloučení prohlubuje. Jestliže však tomu tak nebylo, pak není čeho litovat. Protože člověk nemůže litovat, že ztratil něco, co nikdy neměl.“
Catherine Casal, Letters to Eternity