Inspirace

Vy moudré ženy na této planetě: vstupte do své síly. Jste potřeba – hned.
Jste spásou země, spásou svého já. Už se neschovávej. Objevte své světlo a vykročte ze stínu, který brání vyzařování vaší duše.
Kéž vy, moudré ženy, znovu získáte sílu a povedete osud našeho světa, naší země, moudrostí svého srdce. Každá z vás. To jsi ty. A každá z vás je důležitá. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

Druhá zapomenutá schopnost ženy
Nelpění v nespoutanosti
Představ si, že potkáš muže svého života. Je to on. Cítíš s ním spojení, které jsi ještě necítila.
Jenomže v ten okamžik kdy sis to uvědomila, začala jsi zároveň mít strach z toho, že o něj přijdeš. Možná že si to neuvědomuješ, ale v každé vteřině narůstá snaha nějak si to podržet na pořád.
A je tu další otočená role.

(Pokračování textu…)

Cesta hvězdného semínka

Cesta hvězdného semínka nebývá snadná. Hvězdná semena si často před inkarnací zvolí těžké životy, protože tyto výzvy jsou katalyzátory, které potřebují k probuzení, aby se uzdravili a pomohli ostatním. Mnoho hvězdných semínek prošlo traumatickými situacemi; to jim umožňuje vztahovat se k ostatním, kteří byli traumatizováni stejným způsobem.
Jednou z nejčastějších výzev, kterým hvězdná semena čelí, je pocit odlišnosti nebo izolace od společnosti.

(Pokračování textu…)

K zamyšlení

 
První ženská zapomenutá schopnost
Ještě jsem nepotkala ženu, která by úplně věděla co skutečně znamená být ženou.
To je totiž ukryté ne v osobnosti, ne v roli pohlaví.
Lze to najít mnohem hlouběji, paradoxně tam kde se už role docela smývají a tam se s představami a iluzemi vlastní moudrosti nelze dostat.
Je to něco co se v žádné knize nedočtete. Ani vám to nikdo neřekne.
Protože zapomenutá moudrost je zapomenutá moudrost.

(Pokračování textu…)

K hlubšímu zamyšlení

Individuace: životní dopoledne nelze přeskočit
*
Individuaci chápu jako proces tvarování, v němž se z nás svět čili božství v pohybu čili Tao pokouší vydestilovat naši unikátní svébytnost, vaše Já, vaši esenci, vaši osobnost. Pokud tuto cestu následujeme až do morku kostí, tzn. nechápeme ji jako intelektuální diskurz, ale jako skrz-naskrz osobní zkušenost, objevíme cestou k vlastní jedinečnosti i něco o tom, co je to svět a co je to Tao, zahlédneme (možná) kousek přediva univerzálních zákonitostí, protože o ně cestou mnohokrát nějak zakopneme – přitom za nimi ale nejdeme; neříkáme si: jdu poznat Tao nebo Univerzum, protože to by bylo trochu nabubřelé – jak může toto ‚omezené se savčím mozečkem cosi‘ nahlížet ‚kosmické‘? (Pokračování textu…)

Aktuálně…

Mnoho lidí v poslední době zažívá neobvyklé pocity. Píšete mi o tom, cítíme všichni něco podobného.
Ještě před nějakými třiceti až padesáti lety bylo všechno hladké a předvídatelné. Základka – střední nebo učňák – práce – byt – děti – chata nebo zahrádka – domov důchodců. Takové nesmysly jako „jemnohmotné záležitosti“ se neřešily ani nečekaly.